Stojíme u hrobu rav Jehudy, syna rav Abrahama
z Vojkovic. Rav Jehuda byl předním voleným čestným
členem *(mevorer) spolku Chewra kadiša (proto také takový
poměrně výstavný náhrobek, za jeho zásluhy pro celou židovskou
obec v Ješíně a v okolí. Umírá v lednu 1832; Jeho epitaf je
obšírnější, dalo by se říci povídavý, nelze ho však prohlásit
za obzvlášť květnatný. Téměř, jako by ho sepisoval někdo
sice zkušený, ale nepolíbený - stále se opakují motivy a fráze
spořádaný (kašar) a upřímný (jašar) - ale bez vnitřního záměru,
víceméně nahodile. Parafrázuje také Pirkej avot (kal ka-nešer..)
=== epitaf od řdk 4. ===
Sem uložili váženého učitele a rebe pana Jehudu, syna
pana Abrahama z Vojkovic, člověka jenž byl starším členem
Chevra kadiša, jedním z nespořádanějších a ryzích mezi lidmi
ušlechtilého srdce(*nadivim),jenž se ubíral vždy cestami laskavé
přívětivosti. *Cadik a *jašar, všechny své skutky konával v souladu
s tradicí Jisroele, bytostně a upřímně lnul ke Sladkému požehnanému,
v jeho službě býval udatný jako lev, svižný jako jelen a rychlý jako
jestřáb a nikdy se neuchýlil od pokynů Nebes, tak jak jsou zapsány,
abychom je konalo (ha-chlulim bi-dvarot). Skonal a jeho tělo si teď
pospí v zemi, zatímco jiskra jeho života si pospíšila do Zahrady
radosti, protože všechno co konával, konal jen pro větší slávu Nebes.