(Symbol kohanim) Sem uložili kohena, muže oddaného Panovníkovi (iš ha-chesed), duchovní kníže Lidu, jenž zasluhuje milosrdenství, chloubu předků a ozdobu potomků, člověka bezelstného kráčení a skutků (slov), jež přinášejí věhlas i úctu. Člověka vysoce ušlechtilého (ramu maalotaw), výhonek věrného roubu, váženého učitele a rebbe pana Jišaji Müllera ha-kohen. (a*h = budiž mu přán pokoj) ----- (J) Jeho smrt zalila naše oči nářkem, zoufalství rozdrtilo srdce (š) Žil laskavě vůči blízkým i vzdáleným, co řekl, to vykonal. (a) Stoupal a vznesl se vysoko, jeho koruna čněla dvojnásob (*) nad celou jeho obcí (j) Věrně se spoléhal na zaslíbení: Skálou a spasením (...) - (ps 62:8) (h) Běda, duch kohena byl připojen k předkům. Ten, jenž už od mládí (ben) toužil zasvětit všechen čas Nauce tóry, teď usnul a našel klid. (A*) V lásce se nám vytratil ! Požehnav ještě svého syna Šemuele. Kdo je milosrdný během svého žití - získává žití věčné. Přesně tam je jeho nynější příbytek a jeho památka je v široširé Zahradě radosti dosyta překypující blahem náležitě požehnána. Kéž je to přímluvou i pro dům Jisroele, dědictví Panovníkovo, aby již uspíšil jeho vysvobození. (tanceva) Budiž jiskra jeho žiti vevázána do věčného Svazku života a Vznešený, ke kterému volával, ho připojí do Své slávy. (parf.) Do hrobu ho ukládali s hořkým oplakáváním (*hesped) dne 22. tamuz roku *Trápení pomine -- Jeho máti říkali Adl ----------------------------------- Formálně i myšlenkově nádherný epitaf. Nejen proto, že se otevírá celou šňůrou epitet a čestných titulů prozrazujících úctu k poznání, nejen svým rytmem a kryptogramem, ale mj. také tím, že je de facto v kameni vytesaným pohledem židovské tradice na tzv. *poslední věci. Verš v 19. řádku epitafu *jamlic we-jachiš, který překádáme Kéž ..., je vlastně prosba ke Vznešenému. Mrtví se nepřimlouvají, přimlouvá se leda tak jejich památka, jejich činy, jejich byvší život. Setkáváme se také s kryptogramem *Trápení pomine (car tovad) s číselnou hodnotou 697, což je skutečný heb. rok, jak se pak lze dočíst na rubové straně macejvy. Michodem !! Píše se rok 1937 a galanta stále pěstuje umění vysoce kultivovaného epitafu. Kéž se k němu zase vrátí, *bi-mhera, be-jamejnu.
|