Detail hrobu 239-00597

Pomalu si nejen zvykneme, že i ošklivé je krásné,
ale dokonce pokaždé potkáme-li zde v Polné useknutý
(kosý) trojúhelník na nepříliš výtvarné žule - zbystřeme.
Tyto náhrobky mají zpravidla velmi pěkné epitafy.
S rytmem, netradičními obraty a pochopitelně i s láskou
=== epitaf ===
** Ešet chen u-v-jadah sedurot
** Mi-našej ohel midot jetirot
** La-mitat ani jadejha petuchot
** Chalpa vejta ba-menuchot ...
Bytost plná laskavosti a spořádaných rukou
Z těch dcer Jisroele, jež oplývaly výjimečnou ušlechtilostí
Vždy s otevřenou náručí všem chudým upoutaným na lůžko.
Teď poklidně a u pokoji změnila své působiště.
----- pozn. ----
Překlad jsme zákonitě museli maličko modifikovat, aby
vystihnul myšlenku nikoli slova. Ostatně překlad jazyka
není přeházení brambor z vagónu na valník...
* u-v-jadah sedurot - doslova v její ruce pořádky. Ony ani
ty spořádané ruce nenapoví příliš, pokud si neuvědomíme,
že židovská domácnost určitý (i rituální) řád vyžaduje.
Většinou se ale epitafy vyjadřují ve smyslu, že dotyčná pečlivě
ostříhala ženské micvot (*micvot Chana*h nizhara), zde to
autor opisuje po svém. Stejně tak působí i ta otevřená náruč
směrem k dosl. lůžku chudého. Zda paní Mirl podporovala
chudé nemocné jen finančně nebo i vlastní péčí, to se dozvíme
vlastně až u *turniketu. Tyhle skutečnosti matriky ani facebook
zpravidla nezachycují. Překrásná *petira (verš eufemisticky
opisující vlastní skon) - *chalpa vejta - doslova změnila svůj
dům - svoje bydlení, místo pobytu. I zde jsme si dovolili jít víc
po smyslu než po slovech, a s chutí to na sebe udáváme.
-----
Paní Mirl, choť rav Ajzika Heimera umírá v únoru 1852