Detail hrobu 256-00435

Náhrobek paní Chaje Dub, z Kostelce je dekorován
sloupy života, mohtný ze zdejšího pískovce.
Paní Chaje umírá 10. února 1829, coby choť
slovutného znalce tóry a *kacina pana Šimšona.
Její epitaf je skutečně pozoruhodný i na to, že
druhá polvina 19. století se zde v Přistoupimi vyznačuje
velkou biblickou poezií a rozmachem. (Viz soubor
chronogramů a kryptogramů z Přistoupimi.)
=== od řdk 9. ===
Kdykoli si připomenu všechna tvoje strádání, kéž seschne
pravice má, zapomenul-li bych kdy na ně....
Pojďte, seběhněte se /11/ synáčkové moji, povstaňte dcerky
a z vašich retů kéž se prodere nářek a bolestné vzdechy!
/12/ Povolejte plačky (k nářku) a pošlete ke všem moudrým
a prozíravým (ženám), aby se tu shromáždily. /13/ A aby
oplakaly a vzdaly patřičné nářky a hořekování pro (smrt)
té ušlechtilé dcery /14/ (Plakaly) nad tím, jak byla do zkázy
a pohubení uvržena ta rozkošná mezi dcerami Jisroele **
/15/ Synáčkové moji milí, nebojte se pozdvihnout hlasu nad tím,
jak byla ze svého hnízda vyhnána vaše milovaná máti ! **
/16/ Ty nejkrásnější, nádherně rozkošná mezi dcerami lidskými,
jak jen tě poničili! /17/ Laňko milostná, lásko moje od mladosti
mé, jíž jsem si věrně zasnoubil, /18/ položil si tě na srdce
jako nezlomnou pečeť, proč se ještě dál plahočit světem
proměněným v nelítostnou poušť ? /19/ Tvé děti zůstaly
bezmocné, bloudí svým zoufalstvím jak bezradné stádečko.
Ó soužená, vichřící zmítaná, potěšení zbavená ... /20/ Dříve
ozářená svou spravedlností, běda, nyní sedíš poníženě
opuštění na holé zemi v krajině stínů. /21/ Bývalas nadějí
všech zoufalých a nyní jsi odešla do země zapomenutí a vůkol
jen samá hrůza. /22/ Leč proč jsi smutná duše má, a proč
se kormoutíš, opaš se silou a utěš se ! /23/ Utěšte se i vy, dítky,
praví váš Otec, upřete pohled ke Skále uzdravení ! /24/ (Vizte)
přeci) kolik blaha, jež je od věků odloženo spravedlivým, bude
také mzdou za všechny její skutky....