Detail hrobu 294-00158

Jeden z nejvýstavnějších náhrobníků. A patrně
také nejstarších. I staré ilustrace ho zachycují na
svém místě - tedy přímo v onom jakémsi bastionu
původních sušických hradeb. Spolehlivou dataci se
však určit nepodaří, protože díky květnatému epitafu
je skryta do chronogramu... pod pláštěm pramátí Jisroele
(al šilumej imahot Jisrael) - kde se ovšem již nedochovaly
značky (čupčiky), upozorňující na správné znaky, jejichž
číselná hodnota by hledané datum poskládala.
Epitaf je mj. pozoruhodný i tím, že jako jediný zde v Sušici
pracuje s myšlenkou, že smrt našich drahých přicházívá
občas - podobně jako zničení Chrámu - pro naše vlastní
přešlapy a selhání (ještě se k němu pokusíme vrátit)
== od 7. řdk ==
Moji hříchové se rozmnožili! Přes hlavou mou se přehnala povodeň
a její záplava s sebou smetla ženu vzácnější nad všechny perly!
Oj plačky, propukněte v nářek a truchlení a vy, zkušení
v žalozpěvu (safdanim), prolévejte slzy pro tu laskavou a ryzí.
I nuzní budou hořce křičet pro tu, která obvazovala jejich
rány. Budou křičet, že zahynul utěšitel, jenž dokázal vrátit
(zpátky k harmonii) ubitou duši (mnohých).
Zdeptaná srdce ronňte slzy, trpce plačte, jak vody,
které neposbíráš (parf. 2sam 14:14) a nedávejte si
v tom oddychu - pro onen den bloudění a strastí, kdy se její
tělesná nádhera, vznešená jak sálající slunce, obrátila v žal.
Ach kdo dokáže potěšit, kdo se slituje nad duší plné hořkosti?
Její *nešome kéž je vevázána do Svazku života.

== pozn. ==
majim nigarim - parf. 2sam 14:14