Tak jako jelen pádí, aniž by se unavil, stejného rozletu dosahuje laskavost bezúhonných a jejich skutky..
Může-li strom doufat, že nebude-li vyťat, jeho odumřelé větvoví sice nakonec zpráchniví v zemi,
on se ale s novou vláhou zase obnoví, vzkvete a jeho výhonkové na věky nepominou,
stejně tak i bezúhonný rek, bez ohledu na to, že zeslábne a jeho dnové začnou pohasínat,
(ví), že plody jeho usilí nikdy nezetlí a ani jeho výhonkové na věky nepominou,
že kořeněné vůně jeho vlastních skutků ocení ještě jeho vnuci a jeho památka tím přetrvá po celé generace
Želte ho, klidně se oddejte pláči!
Vždyť to byl světec
bezúhonných cest
a plný skutků, za něž vzdejme čest.
Učenec nad jiné, vpravdě dokonalý
vážený rav Cvi Hirš,
syn rav Lejzra (zac*al)
-o-
Poutníku po stezkách ryzí upřímnosti, propukni v hořký pláč,
vroucími slzami ulev si, chudý či bohatý!
Neb nám byl odebrán Miláček Milovaného, člověk plný ušlechtilosti,
což dosvědčuje jeho svaté kráčení tímto světem.
Býval obrovskou oporou všem zoufalým - do jednoho ho za to všichni velebí,
Přes den si hleděl konat dobro, hluboko do noci pak studoval,
aby pak lidumilným milosrdenstvím přiblížil světu svoji vlídnost...
Rozběhni se, dome Jisorele, s žalostným nářkem do všech stran
a s vyplakanýma očima vydej svědectví všemu živému,
že sice odešel, jda tam do Skrýše Nejvyššího,
leč zas se vrátí ve svých zásluhách. Ne neopustil hrstku rozptýlených,
jenom se připodobnil k oleji, jenž vlévá do srdcí sžíravý plamen,
co sálá až k útrobám Nebes, kde hoří s ještě větší silou.
Tam se byl odebral, když nadešel čas, aby jeho svíce pohasla,
ale vznešenost jeho Jasu zde bude svítit dál bez sebemenší poskvrnky.
Jeho duch se pročistil a jiskra jeho žití se bude kochat vší myslitelnou nádherou
-o-
Odešel v Dobrém jménu v předvečer svatého šabatu 16. ijar a pohřbili ho
s velkými poctami prvního dne po sobotě během svátku Lag ba-omer roku 584