Hned třetí náhrobek tady na Rabí nás naučí další
zajímavost. V jidiškajt ohledně hřbitovů platí velice
důležité pravidlo - vedle úcty k mystériu smrti a učení,
že mrtvý je ten nejbezbrannější, a proto se nesmí
okrádat - totiž pravidlo důstojného vzhledu pohřebiště
i hrobu. Došlo-li k poškození náhrobku ať stářím nebo
přírodním zásahem, bylo slušné náhrobek opravit anebo
pořídit nový. Těm znovu pořízeným se v jidiškajt říká
náhradní kámen (*maceva šenit). A my stojíme u něj.
Přitom ale, právě proto, že mrtvý se už nemůže nijak
ohradit, ani bránit, nebylo zvykem starší kámen odstranit,
nebo přebrousit a prodat - použít k jiným účelům. Je to
jednou provždy majetek mrtvého. A zůstává na místě.
Tak je tomu na většině židovských pohřebišť i u nás.
Srovnáte-li text předchozího s Davidovou hvězdou s tím,
co se dochovao na této přelomené žulové macevě,
zjistétě, že jde o zcela totožné texty. Je tedy předpoklad,
že oba patří jednmu a témuž muži - Davidu Theimerovi,
který umírá v Rabí 14. viii. 1836