Opět pozoruhodný epitaf, který se obsahově inspiruje
úvodním z Knihy žalmů - ovšem v narážkách a přesmyčkách.
zajímavá peticha: iš halach im tamimej derech /3/
velmi zajímavý je výklad řádku /10/, kde se opět může jednat
o zde ve Sleku obvyklé *přesahy myšlenek. Jedno ze případných
vyznění (primární) naznačuje, že rav Abraham dokázal v sobě
umrtvit povrchní pohodlí a spokojenost málo zb*žných a vyhýbal
se jejich spolkům, nicméně zároveň může naznačovat, že rav Abraham
byl *umřen těm, kdož žijí v pohodlném bezpečí vůle Nebes a
tak opustil *kahalat přátel ...
=o=
Člověk, jen kráčíval po bohu těch, jejichž cesty byly bez úhony (tmimej derech),
neštítil se poctivé dřiny (chafac jagia chapo), i když byla občas značně
krušná (be-ferech) - byl jím rav a a *aluf Avraham Schreier, syn zesnulého
rav Pesacha (za*l)
Toužil po Stánku milosrdenství (bejt ha-rachamim), Paláci Vznešeného.
Zrána i z večera sem vedly jeho kroky , aby zde mohl vylévat Píseň (chval).
Utíkal od lidí falešných a jejich stezky zavrhoval,
avšak skonal všem, kdož žijí v bezpečenství Nebes, skonal své občině přátel.
=====oo
A to už sem vůbec netahejme spekulace o tom, že rav Avraham (s odvolávkou
na krušnou lopotu v epitafu) se mohl živit jako cestující žid, forman anebo
hospodský - což by pak během jeho žití mohlo zavdat k řadě káravých pohledů,
vždy´t ne vždycky bývává taková společnost vrcholem pietní zb*žnosti, a proto
si epiraf dává práci zdůraznit, že navzrody tomu, byl život zesnulého košer :o)