Sem uložili
ženu, jíž si ostatní vážili, paní Šejndl, choť učeného
rav Lejba Hornera. (Kéž jeho světlo ještě dlouho svítí.)
Vrátila se do prachu ještě křehoučká v letech
v roce 5625 druhého dne svátku, kdy nám byl dán
Zákon. Ale dnů života její úrody (dosl. snopů)
jako by bylo na tisíc...
Vznesla se až nad nebesa a není jí již více, běda, tak laskavá
bývala Pilně se chápala vřetene,
a proto její dlaň dokázala podepřít i všechny sražené;
Skrytá v Skrýši Nejvyššího - ach proč jsi mne opustila?
Naše nitra pro tebe truchlí a naříkají,a stále přemítáme:
Komu jsi to zanechala to maličké stádo pěti dětí ?
Ach běda, koruno chlouby chotě svého - všech pět jich pláče
a naříká ve své sirobě (dosl. opuštění);
Ne nezvětšujte nářky, nepřidávejte ještě více žalu.
Její duch se mezi námi bude i nadále vznášet jako živý,
dokonce i před staršími Lidu lze vyprávět o jejích činech
až do chvíle, kdy ji Vysvoboditel vzkřísí k soudu
Kéž se nad ní slituje Milosrdný a dopřeje jí dokonalost ve své Vznešeností.

==o==
Hier ruht
die in Gott entschliefene
beste der Frauen, edelste
der Mütter, sanfte und
anspruchsloseste der Weibert
Johanna Horner, ge. Firt Hauer
geb 1830, gest, am 1st Juni 1865