VII. -- Avejlut; Za rodiče pokračuje ještě plných 12 lunárních měsíců období „mírnějšího smutku“ tzv. *avejlut. Pozůstalí se již plně vrací do běžného života, avšak nadále denně recitují kadiš. Resp. kadiš se recituje plných jedenáct měsíců od okamžiku pohřbu. Poslední dvanáctý měsíc a pak pravidelně rok co rok jen na výroční den úmrtí. Tradice to vysvětluje tím, že „velký cyklus života“ = jeden rok, potřebuje také své odpočinutí, svůj šabes a tím je právě onen dvanáctý měsíc avejlutu. Truchlit plných 12 měsíců /celý cyklus/ by bylo jaksi „nekřesťanské“... Lidová tradice, která si období avejlutu a modlitbu kadiš spojuje s přímluvami za mrtvého, trochu lišácky kalkuluje s tím, že do úplného odpočinutí duše si každý (protože nikdo není bez hříchu) odbyde své soukromé „peklo“ resp. očistec, akdo by se modlil kadiš plných dvanáct měsíců, jako by chtěl naznačit, že někdo z jeho rodičů byl opravdu veliký hříšník, když je potřeba se za něj u H-spodina přimlouvat bez „šábesu“....
V této souvislosti je možná dobré znovu připomenout, jak se judaismus dívá na peklo. Hebrejština má pro to, co známe jako peklo z křesťanské tradice několik výrazů. Nejzámější jsou *Gej Hinnom alias Gehinom /naše důvěrněji známá gehenna/ a *Šeol. Gehenna je víceméně symbolem zániku a zmaru, doslova znamená výraz Gej Hinnom -- údolí Hinnom, což je mulda v těsné blízkosti starého Jeruzaléma, která od dávnověku sloužila jako městská skládka, takže se odtud nepřetržitě zdvíhal sloup dýmu ze spalovaných odpadků. Takto a proto možná přišli pohádkoví čerti ke svým kotlům a pecím ohnivým. Mnohem zajímavější a skutečně pekelné je peklo zvané šeol. Podle tradice je to totiž ani ne tak místo jako spíš stav, kdy bytost nedostane odpověd /heb. šoel(!) / na žádnou otázku. Tedy ani na to co je, kde je, byla-li a bude-li atp.
Nejlépe se však „očistcové“ představy pochopí ve světle praktické piety. Zmínili jsme již, že původní pohřbívání (resp. vkládání) se týkalo pouze purifikovaných kosterních ostatků, zatímco měkké tkáně se nechávaly vyhnít v jeskynních hrobech. Purifikace trvá zpravidla oněch 11 měsíců a není tudíž vyloučeno, že i tato skutečnost našla své zrcadlo v pohřebních zvyklostech Národa.
Výročnímu dni úmrtí se říká také jarcajt /Z jiddiš/.
