Příprava *tahary může nezkušenému oku připomínat přípravu na „operaci“. Všechny potřeby a pomůcky jsou vyskládány a vyrovnány v řádu, jak budu postupně upotřebeny.
------------oooOooo------------
potřeby: V místnosti pro *taharu tedy najdete:
** čistý, rovný stůl, na který se posléze uloží tělo zesnulého nohama ke dveřím
** nejméně čtyři dřevěné desky dostatečně dlouhé, aby přesáhly šířku stolu, a dostatečně silné (cca 5 cm), aby se zabránilo přímému styku těla s deskou stolu a také zajistilo jemné přizvednutí horní části těla.
** nádoby na vodu (minimáně jedno vědro teplé a jedno vědro studené vody), jež poslouží k vlastnímu umytí a očištění těla. (Nezřídka je z místnosti pro taharu přímý přístup k samostatnému zdroji teplé i studené vody.)
** roušky, houbu a mýdlo
** nachystanou rakev vystlanou čistým bílým plátnem tzv. sovev
** talit zemřelého, zpravidla ten, kterým se halíval, dokud ještě žil
** tachrichim
** další (zpravidla) tři objemné nádoby s vodou, pro rituální očištění těla (tzv. devět kabim)
** kameninové střepy a truhličku s prstí ze Svaté země
** ručníky a osušky
** pilník na nehty, hřeben a nůžky
** nádobku s vinným octem anebo vínem a jedno vejce (případně již připravenou směs vína a vajec)
** knihu s texty příslušných modliteb (případně deskové – nezřídka donační - tabule s příslušnými modlitbami)
** (Pro vlastní úkon *tahary poskytovaný konkrétnímu mrtvému je potřebný také doklad identifikující zesnulého jeho plným „synagogálním“ jménem.)
Samotný průchod Pokynem o poskytnutí *tahary může zas připomínat vlastní operaci. Mnoho se tu nenamluví. Aby se zamezilo jakémukoli nepatřičnému hovoru a domlouvání (s výjimkou předepsaných Přímluv) je každý člen Chevra kadiša předem seznámen se svými konkrétními úkoly. Osoby vykonávající *taharu mají být (je-li na to dostatek času a je-li to možné) vhodně tj. decentně a cudně oblečeny. Procedura *tahary bývá prováděna v době bezprostředně před vlastním pohřbem de facto tak, aby po jejím dokončení mohlo být tělo odneseno na hřbitov a tam uloženo do prachu.
V této souvislosti je možná vhodné upozornit, že moderna ovlivňuje i starobylou tradici ohledně bezprostředního uložení těla do hrobové prsti pokud možno v den, kdy k úmrtí došlo. A tak se můžeme v úvodu kompletního manuálu týkajícícho se pohřbů - spise *Kol bo al avejlut z roku 1947 dočíst:
Jak neuvěřitelné utrpení působíme tělu zemřelého, necháme-li ho 24 hodin nepohřbeno, se můžeme dočíst v mystickém spisku Chamiša ma‘amrot z pera mukačevského gaona. Já sám jsem byl šokován, když jsem se v new yorském tisku dočetl o smrti vynikajícího brooklynského gaona, kterého nechali nepohřbeného od rozbřesku *erev šabat až do prvního dne po sobotě, tedy celé tři dny!!! S poukazem, že to činí pro jeho památku, protože lze předpokládat, že se s ním bude chtít rozloučit opravdu úctyhodné množství lidí. Ke všemu navzdory jeho výslovnému přání, aby jeho pohřeb ani pod „záminkou“ poctění *mysteria smrti v žádném případě neprotahovali!!!
Ale zdá se, že tendence rezignovat na bezprostřední pohřeb a přizpůsobit se tak jednak požadavkům vrchnosti (prohlídka mrtvého těla, úřední „zavnímání“ smrti) a jednak obecným zvyklostem tzv. *chukat ha-gojim (= zvykům okolních národů) – zejména v rámci dostatečné přípravy na pohřeb, který se tak ale mění v příležitost pro živé, nikoli ve službu doslouživšímu tělu a poctění památky zemřelého, se objevují již dříve. Už v manuálu věnovaném „Péči o nemocné, umírající a zemřelé“ vydaném Jaakovem Brandeisem v Praze v roce 1884 se píše: Nachdem alle Anstalten zu dem Leichenbegaengnisse, welches gewoehnlich am dritten Tage nach Eintritt des Todes, zuweilen (insbesondere wo Epidemien herrschen) auch frueher stattzufinden ist, wird zur Reinigung der Leiche geschritten… (tj. jsou-li vyřízeny všechny náležitosti smutečního průvodu, který se konává zpravidla třetího dne po příchodu smrti – občas zejména během epidemií i dříve – lze přikročit i *tahaře)..
přítomní: Je-li *tahara svěřena pečlivým dlaním členů Chevra kadiša, doporučuje se, aby mezi nimi nebyl v okamžiku provádění tahary žádný z blízkých příbuzných zesnulého (ten může takto posloužit zemřelým spolubratřím zase příště. Důvod je prostý – jak jsme uvedli již v úvodu. Neokukujeme, nezdvíháme košliku výše, než je slušno…). Mužské tělo ošetřují muži, ženské ženy. (Z obou pravidel je však v případě nutnosti povolena výjimka, samozřejmě s tím, že se „méně případní“ přítomní ujmou úkolů víceméně obslužného charakteru, zatímco vlastního omývání – jakési pre-tahary; hebrejsky rachica (=mytí) – se ujmou tí, kteří jsou s mrtvým stejného pohlaví a nejsou s ním příbuzensky spřízněni); je také pozoruhodné – jak vysoce si *judaismus cení této služby mrtvému tělu a jaký respekt chová k mysteriu smrti – protože dokonce připouští, aby se tahary účastnila i žena ve stavu *nida. (I tento drobný detail znovu vrhá zajímavé světlo na kategorii *tumat – rituální nepřipravenosti, která míří vždy a za všech okolností „do života“ a na prahu mysteria smrti už ztrácí svoji nekompromisnost.) -*Kohanim by se tahary účastnit neměli v rámci *tumat kohanim (jejich povinnosti být za všech okolností oddělení k jiné službě lidem, Lidu a světům).
|
Kategorie *tumat: Účel netkví v „nečistotě“ ale v nezpůsobilosti. Protože je-li úkolem každé lidské bytosti obrazně „nosit rozinky a fíky do Chrámu“, pak musí být „chrámem“ cosi jiného, protože na tumat si dávaly bytosti pozor daleko dřív, než Šalomoun přestřihl pásku a také to neskončilo s jeho zbouráním ať už Nabuccem anebo Titem.) –
Ti, kteří respektují kategorii *tumat = rituální nepřipravenosti (ačkoli často čítáváme zavádějící obrat rituální nečistoty) jsou věrni principům, které jsou obsaženy v Nauce a v přírodě a v našem svědomí a kterým pro nedostatek jiných výrazů (a pod vlivem překladů a kosmogonie jiných národů a filozofií) říkáme B-h, ačkoli sám B-h se představuje jako: Stanu se tím čím se stanu (Ehje ašer ehje). Tedy věrnost uskutečňování – věrnost „seberealizaci“
Jak se ale mohu „seberealizovat“ když nejsem schopen den co den zcela vědomě zavnímat, jak je ten život kráááásnej. I když stojí za starou belu, bolí mně vředy a lidi mi dole pod okny bubnujou náckovský marše… Když mi umírá manželka a rodiče stárnou? To je pravá *tumat - stav, kdy nejsem schopen se radovat a seberealizovat naplno.
Teprve později (podobně jako *mezuza, *tefilin a *cicit) dostala i *tumat svoje jakoby zřetelnější obrysy, a začalo se věřit – teď to prosím berte hodně s rezervou a jako obraz – že je to taková „mrška“, která číhá, kde na nás skočit. Jak a kudy se nám dostat na kobylku. Proto ty komplikované halachické předpisy o *tumat kohanim, o krvi atd. atp. Ale svoji logiku mají.
Takhle uvažuje hebrejské myšlení. A já myslím, že to není žádnej středověk.
|
V tichosti: Členové Chevra kadiša (přítomní provádějící taharu) si ještě před vstupem do taharové místnosti zřetelně rozdělí úkoly. (Nezapomínejme, že judaismus je o odpovědnosti, nejprve odpovědnosti kažého jedince za dodržování vesmírných pravidel a hned poté jednoho za druhé. Následující „odpovědnosti“ v průběhu *tahary nesou sice jednotlivé „funkce“, nicméně na obecně platná pravidla samozřejmě dbají všichni přítomní a v případě potřeby jemně upozorní toho, kdo by snad v rámci své „funkce“ na nějaký detail opomněl.) Jeden z nich je pověřen vedením celé procedury – má na starosti rozdělení jednotlivých úkolů, aby pak nebylo nutno v přítomnosti mrtvého mluvit, zodpovídá za cudné přikrytí mrtvého těla, jeho správnou pozici nohama ke dveřím, za odpovídající náklon taharového stolu a kompletní rozmístění všech potřeb na „servisním“ stolku. On také zapaluje svíčky a je zodpovědný za to, aby se jednalo o dlouho hořící svíčky (jarcajtové apod.), které (anebo jedna z nich) jsou pak umístěny po skončení očisty na víko rakve. Na něm leží odpovědnost rozhodovat – pokud možno bez mluvení, posunky – v případě nenadálých komplikací, řídit ostatní a je také „mezičlánkem“ mezi světem tady a „venku“; předčítající, který je zároveň také zodpovědný za kompletní a odpovídající stav *tachrichim. Odpovídá za přípravu *tachrichim (pohřebních rouch) a jejich poskládání v tom pořadí, v jakém budou oblékána, dále důsledně kontroluje jednoltivé kroky probíhající *tahary a předčítá všechny nezbytné modlitby v jazyce (jazycích) které si jako svůj lokální zvyk místní židovská obec vybere. Svatý jazyk má samozřejmě přednost, ale není nijak nepřípustné sdělit obsah jednotlivých modliteb (z nichž většina z nich se symbolicky obrací také k zenulému) také v mateřštině. Z toho lze usoudit, že i kdyby příslušné pasáže zazněly pouze v mateřštině, nebylo by to porušením vesmírného řádu, ovšem lze předpokládat, že klasický židovský pohřeb a *taharu upřednostňují obce, které se Svatým jazykem nemají větších potíží…
Další důležitou funkcí je péče o rakev. Ten, kdo je jí pověřen, zajistí umístění rakve způsobem, aby nepřekážela, aby manipulace s tělem (ze stolu do rakve) byla co nejkratší a nejjednodušší, je zodpovědný, že rakev bude možno vynést z místnosti pro taharu bez jakýchkoli obtíží – opět nohama ke dveřím. Je zodpovědný (v případě, že mrtvý bude uložen do hrobu v rakvi) za správnou vystýlku (vypolstrování) rakve. Dále za vyvrtání náležitých otvorů do jejího dna a boků (za předpokladu, že tak již neučinil dodavatel) – tuto činnost však neprovádí v místnosti pro taharu – otvory je nutno vyvrtat ještě než se přikročí k samotné *tahaře. On odpovídá za vsypání prsti z Erec Jisrael způsobem, jaký lokální *minhag preferuje, za prostřední plátna (tzv. *sovev) diagonálně přes prostor rakve a zároveň zodpovídá za náležitý způsob nakládání s *talitem, rovněž podle *minhagu obce. (Tj. detaily ohledně zneplatnění talitu pro modlitební účely – zavázání anebo odstřižení třepení, jejich uložení do speciálního sáčku atp.)
Další osobě je svěřen dohled nad veškerou vodou a nádobami na ni. Dbá, aby dvě větší byly vždy po ruce (nejlépe u hlavy mrtvého), naplněny vodou příslušné teploty, dále zajiśtuje i menší nádoby pro vlastní očistu (*rachica) a je plně odpovědný za tzv. *devítí kabim – nezbytné množství vody pro vlastní rituál *tahary.
Poslední z přítomných dbá o zbývající propriety. Je – dalo by se říci – takový instrumentář.
-----oooOooo-----
Příprava
Od netilat k *chamol
Tahara
Halbaša
Tachrichim
Dodatky
