|
(O překladu...)
Lapidotova žena (ešet Lapidot) ?
Víte on je překlad a překlad. Teď nechci nějak neskromně naznačovat ausgerechnet to, že by ty „naše“ byly kdovíjak skvělé. (I když rav Marmorstein odkudsi z Brooklynu, češtiny po rodičích znalý, je za špatné vůbec nepovažuje)… Děláme chyby, často se mýlíme, stejně často jako i jiní překladatelé. Ale stejně jako oni také hledáme, poctivě a ve zdrojích.
Dvojakostí překladu mám na mysli samotnou podstatu termínu překlad. Protože například v Praze a nejen tam existuje zařízení zvané překladové nádraží. A i tam se určitě také překlad či překládání provozuje. Proč by se jinak to nádraží tak jmenovalo? Ale poněkud jiná forma překládání.
Nikdo mne nepřesvědčí, že do hrobové prsti ukládáme své „starce“ a „stařeny“ i kdyby hebrejské zaken neznamenalo zároveň také člověka zkušeného a třeba v koruně šedin, ale pokud si někdo myslí, že přeložit text co nejstudeněji (nakrásně pro jakousi fiktivní vědeckou rigoróznost) je přesně to pravé ořechové, nelze mu bránit. Ovšem ve chvíli, kdy se i ten „suchoprdný“ překlad odchyluje od podstaty věci, je to už o něco horší. Nefér a vlastně nepravda. Tady už obezlička věcnosti nezabírá.
Obrat nebo titulaturu „ešet lapidot“ nelze v epitafu překládat jako „žena Lapidotova“. To je totiž přesně ten způsob odpovídající praktikám překladového nádraží. Jakoby lopatou z vagónu rovnou na korbu náklaďáku. V našem případě „na první dobrou z odpovídající biblické pasáže“.
Nikdo nezpochybňuje, že se lid Jisroele ve své epigrafice vždy poctivě inspiruje biblí.
A tam, konkrétně Knize soudců (4:4), obrat „ešet Lapidot“ skutečně najdeme. A to v souvislosti s prorokyní Deborou. Tou, která zastávala úřad „soudce v Jisroeli“ a sedávala pod palmou. Možná kultickým stromem v oněch dobách, kdy se v branách ještě tolik nevysedávalo, protože tolik hrazených měst ještě nebylo, a Jisroel na okupovaných územích namísto jejich budování velice rychle propadl opět modloslužbě původních usazených zde kultur. Prorokyní a soudkyní Deborou, mající uprostřed lidu Jisroele a v jeho další tradici takový respekt, že se její písni (resp. jejímu studiu a recitaci) přikládá velký mystický význam a talmud dokonce přesně upravuje, jakým slavnostním způsobem má být zapisována dalším generacím. Ve skutečnosti ženu muže plného jasu anebo dokonce ženu „od pochodní“. Kraličtí a po nich valná řada křesťanských překladatelů se rozhodli pro nepříliš šťastnou variantu „žena Lapidotova“, a ta se pak pochopitelně propašovala i do tzv. ČEPu – ekumenického překladu, a dalších moderních. Stejně tak „opisují“ i anglická James Kings Version a pochopitelně i zbrklý Luther.
A nepletou se tak docela. Jenom musí poctivě komentovat. Aby se student a čtenář nezmýlili, kdože to byl ten pan Lapidot. Že to byl zároveň (podle midrašů) biblický pan Barak, kterému říkávali také Mikael. Ani ne tak podle archanděla, jako spíš podle toho, že se dokázal ponížit a snížit před Sladkým požehnaným. Už v této chvíli je otrocký překlad „žena Lapidotova“ přinejmenším pro interpretaci židovské epigrafiky nepřesný. Protože autoři epitafu touto parafrází chtěli naznačit něco docela jiného. Její vlastnosti, nikoli její „lapidotštinu“. Podobně, jako se setkáváme s obraty – často veršovanými ešet chajil k-Avigail (žena udatná jako Avigail), cnua we-chašara ke-imanu Sara (cudná a spořádaná, jako pramáti Sara) apod.
Při hledání vlastností ženy srovnatelné s Deborou, ešet lapidot, pak stačí jen pohledat v komentářích k tanachu anebo také v tradiční literatuře, kterou sice možná vědec-překlápěč odmítá, neodmítal ji však rozhodně ani autor epitafu, ani jeho čtenáři. A tam se dozvídáme již od Rašiho (tedy z přelomu 11. a 12. stol.) s odvolávkou na talmud (Meg 14a), že se jí tak říkalo proto, že byla mj. zručná ve zhotovování pochodní pro svatyni. Tedy, že má cosi společného s plamenným zápalem a jasem blesku. A také proto, že byla Barakovou manželkou, protože jak Barak (blesk) tak i Lapid (ostrý mohutný oslnivý plamen) jsou obsahově totéž. Stejný názor zastává i Ralbag a další komentátoři. A Ralbag, vlastním jménem rabi Levi ben Gerson (1288-1344), autor proslulého díla Milchemot ha-Šem a také komentářů k velké části proroků od Jozue až po Paralipomenona, už tehdy ve své době ve 14. století přichází se zřetelným vysvětlením, že obratu „ešet lapidot“ nemáme zkoušet porozumět jakoby šlo o paní Lapidotovou, ale o ženu ušlechtilou a ozdobu chotě svého – doslova ešet chajil ateret baalah, která je podle slov přísloví (12:4) pravým opakem té, která svého muže přivodí k hanbě je mu doslova hnisem v kostech. Tedy někdy od první poloviny 14. století už žádný slušný žid, a dokonce ani žádný poctivý vědec a překladatel nevěří, že by snad obrat „ešet lapidot“ bylo vhodné překládat jako „paní Lapidotová“.
Rigorozní reprezentanty současné moderny pak z jejich vědátorského ultra-papeženství (anebo prvoplánové samoobsluhy z konkordance) usvědčí jejich kolegové, kteří vydávají moderní výkladové slovníky hebrejštiny přímo na půdě Hebrew University a k heslu „lapidot“ uvádějí – ešet chajil, baalat marac rav – tedy dosl. žena statečná, žena velké odvahy a velkého plamenného nadšení. Čímž se mimoděk dostáváme k dalšímu „otrockému“ překladu - titulatury ešet chajil. Ale o té zase jindy a jinde.
Platí-li pravidlo „moudrost je (dokonce i) z vidění“, pak o invaliditě ryze biblického obratu „žena Lapidotova“ při překladu epitafů svědčí mj. i židovská funerální plastika. I ta ukazuje všemi stylizovanými fakulemi, pochodněmi a často dokonce ještě méně zřetelným symboly daleko více na „plamenný zápal“ než na manželské vztahy. Viz ilustrační foto.
A posledním svědkem (podle pravidla z úst dvou až tří svědků vynášeti budete svědectví) je pak dokonce samotný náhrobní text. Nechci zde uvádět všechny. Třeba časem. Ale například v Janovicích nad Úhlavou se setkáváme s epitafem paní Jejtl Goldschmied (skonala v roce 1851, tedy až v polovině 19. století) a ještě tehdy jí do kamene vepisují: lapidot tikra, ki charucim jemejha – tj. říkali jí „lapidot“ protože její dny byly plny jasu.
Vím, že překladatelský přešlap sám o sobě nejsou žádné neštovice vesmíru. Jak paní Lapidotová tak i žena plná jasu už dávno ztichly spánkem dřímajících z Hebronu a možná společně s nimi. Překladatelská nevraživost, to už je horší sousto... Ale věřte jen, že pokud překládáme tak jak překládáme, není to diktováno snahou o originalitu za každou cenu, ale snahou pochopit záměr autorů epitafu. Nesnažme se vést jen „evidenci štajnů“ – pokoušejme se raději co nejcitlivěji zachytit sdělení. Je už jen na vás, jak to posoudíte.
==============================oooo
1/ soubory
2/ videa
3/ o překladu
4/ Nikolšpurk
pozn: Siddur - Stáhnete-li si *word anebo *pdf dokument, a zjistíte, že se vám nezobrazuje hebrejština, stáhněte si, prosím, a nainstalujte tento font.
|
KESHET databáze židovských h?bitov?, Kešet, židovské h?bitovy, Projekt Chewra, ?echy, ?echách, Morava, Morav?, ?eské, Moravské, h?bitov, poh?bívání, symbolika, judaismus
|
|