Projekt KEŠET
 

 

Jiřice 2002, scéna první
Jihomoravská víska, smíšené zboží, rok jedna, vedro: „Prosím Vás, máte mačety?“
„Ano, kolik?“
„Pět.“
„Díky, nashledanou.“
„Nashle“
„Ježiš, Franto, co to bylo za lidi s těma mačetama?“
„Nemam potuchy.“
Jihomoravská víska, smíšené zboží; rok dva, vedro:
„Dobrý den“
„Áá, dobrý, co to bude? Zase mačety?“
„Vy si na nás vzpomínáte?“
„No ovšem, prý se letos pustíte taky do toho německého hřbitova?“
„Tak tak.“
„Odkud, je znáš Franto?“ „Nevzpomínáš? To jsou ti mladí - ze žiďáku!“
Jihomoravská víska, zarostlý hřbitov s většinou náhrobků v němčině, starý muž rozhrnuje houštiny; rok tři:
„Ani jsem nedoufal, že v tom budete pokračovat. Víte, když přišli novoused-líci v pětačtyřicátým do poloprázdné vsi po Němcích a viděli hřbitov, řekli, že s fašisty v jedné zemi ležet nebudou a založili nový. Já si přísahal, že pokud nebudu moct být se svými, raděj budu ležet v sousední vsi. Teď je mi devade-sát čtyři a mám znova naději, že budu vedle našich.“ Mlčí a hledí mezi keře.
 

 

V roce 1999 přišli poprvé a vzbudili je. Troufalý počin. Neviditelní, křídla složená pod hlavou, někteří spali 60, jiní i 290 let. Nebyli zcela zapomenuti, jen k nenalezení v troskách skládky a pralesa na okraji malé vesničky Jiřice u Miroslavi na jižní Moravě.

Odhozené lahve a boty nebyly jejich (dýchánky křídel zanechávají jiné stopy), a tak je příchozí odnesli. Z šáší vytáhli Eleonoru, Bertu, Cviho, Abrahama, Barboru, Amalii, Marii a mnoho dalších. Druhý, třetí i letošní čtvrtý rok již netahali odpadky, jen na valník nakládali náletníky, kopřivce, drnovce, keřové zapuštěnce, odpadlé uschlince a jiná strašidla, aby bylo lépe vidět, jak přítomní poposedávají při hovorech na svých křeslích.
Postavili k nim též ceduli s překlady náhrobků a několika nápovědami o tom, že na nich lze objevit žehnající kohenské pacičky, korunky, svitky tóry, lva i urovora – hada v nekonečném koloběhu pojídajícího svůj vlastní ocas.
Dřevěno-skleněná cedule – chtěli by, aby vyvolala stejnou reakci jako šťouch do seřazených koulí na kulečníkovém stole v jiřické hospodě U Králů...tedy aby posloužila těm, kteří bydlí v domech na místě, kde ještě přednedávnem stávala synagoga. Aby napověděla, že to TAM jsou i jejich andělé a po setkání s nimi budou možná stejně jako ti s hráběmi, lopatami a nůžkami – trošku jiní.
Židovskému hřbitovu v Jiřicích u Miroslavi vnutili novou podobu mladí lidé ze sdružení MIP - Mládež pro interkulturní porozumění (www.osmip.cz) a JA – Junge Aktion, spolu s dobrovolníky z Čech, Moravy a mnoha evropských zemí.
           Historie židovského osídlení v Jiřicích sahá do 17. století. Židovská čtvrť se nacházela podél silnice vedoucí na Damnice. Na místě dnešní pošty stála barokní synagoga z roku 1837, která byla zničena v 50. letech 20. století.

Přestože dříve byl v Jiřicích blíže k návsi ještě jeden židovský hřbitov, do dnešních dnů se dochoval pouze hřbitov ležící na jiho-východním okraji obce.
Na stavu hřbitova byl až donedávna patrný vliv povětrnostních podmínek, času a nezájmu veřejnosti. Mnoho ze současných přibližně 70 náhrobků bylo poničeno a z kamenné ohradní zdi zbyly jen fragmenty.
Od roku 1999 pravidelně pracuje na rekonstrukci hřbitova a jeho uvedení do důstojného stavu skupina mladých lidí převážně z organizací Mládež pro interkulturní porozumění a Junge Aktion.
Bonbonek na závěr... když všichni odjeli, byla jsem se podívat na hřbitově. Jeden z našich malých posluchačů provázel své rodiče mezi náhrobky a vykládal jim, čím a proč je který zajímavý...
další podrobnosti najdete na adrese:
www.osmip.cz/pr-workcamps02.htm

KESHET databáze židovských hřbitovů, Kešet, židovské hřbitovy, Projekt Chewra, Čechy, Čechách, Morava, Moravě, České, Moravské, hřbitov, pohřbívání, symbolika, judaismus