Židovský hřbitov v Milevsku
Popis hřbitova. Situován poměrně odlehle od obce, na návrší nad klášterem. (V mapách najdete značku samoty zvané Židovna). Tvořen starší částí (situovanou blíže k ohelu) a novější haskalovou. Haskalová (po-emancipační) je poměrně zachovalá. Nepočítáme-li zhruba deset prázdných hrobových míst v řadě *D. (Rovy jsou zcela patrné, náhrobníky a obrubníky však chybí. Nebyly osazeny? Byl kámen odstraněn? Zcizen?)Hřbitov je tvořen devíti víceméně zřetelnými řadami. (*A až *J); „zasedací pořádek“ v nejstarší části, kde nacházíme náhrobky z druhé dekády 18. století (1715, 1719), je poněkud nedůsledný, jinak na Milevsku respektovali pořadí „ukládání“ celkem chronologicky. Spolehlivě lze datovat obě výše uvedené datace (hroby d-06 a c-06) - zbývající – stejně raná datace (1714 – hrob c-07) - nemusí být přesná vlivem značné eroze. Takto lze celkem spolehlivě odhadnout i stavební vývoj hřbitova, který probíhal ve dvou max. ve třech fázích. První a (zároveň) i případná druhá fáze - de facto od založení hřbitova až po jeho rozšíření někdy v 80. letech devatenáctého století – se nachází, jak již bylo zmíněno, blíže k ohelu (a k městu). Nejspíše někdy okolo roku 1881, kdy byla podle písemných pramenů v Milevsku založena novodobá náboženská obec, musel být hřbitov rozšířen. Lze tak soudit mj. i z existence „vmezeřených řad“ (*Ep a F*), jejichž datace se pohybují v rozpětí let 1858-1876, jakoby v tomto období ještě nebyl hřbitov rozšířen a vyvstala tak potřeba pohřbívat poněkud „nahusto“…
Hřbitov je ve středně dobré kondici. Ze dvou set třiatřiceti dochovaných macejv anebo jejich zbytků jsou čitelné dokonale nebo alespoň parciálně celé dvě stovky. Asi pět pomníků leží vyvráceno lícem dolů;
Jisté riziko představuje přítomnost stále se vzmáhajících náletů jasanu (Fraxinus). Hřbitov jsme poprvé navštívili v roce 2003 a nyní letos (2006). „Jednoročky“ z roku 2003 se za tři roky proměnily v celkem husté a především houstnoucí křovinné patro. Domníváme se, že včasný zásah v nejbližší době může správci značně ušetřit budoucí úsilí i náklady… (Vzkaz případným dobrovolníkům – každý zásah nejprve, prosím, konzultujte – nejlépe na ŽMP – Daniel Polakovič, anebo s námi. My už vaše dotazy a vzkazy zprostředkujeme dál, popř. upřesníme. Díky za otevřenost a pochopení..)
Charakteristika a zvláštnosti: Asi nejcharakterističtějším znakem tohoto lesního hřbitůvku je jeho „čestná řada“ – tvořená čelně proti sobě umístěnými, textově i dekorativně velice bohatými náhrobníky. Byla takto koncipována brzy po založení hřbitova, jak svědčí datace „startovních“ macejv (1743, 1758, 1744) Co rovněž zarazí až k určitým pochybnostem, je vysoký výskyt vročení k roku 1761 (celkem sedm případů – z toho čtyři nejcennější po sobě následující náhrobky v řadě *H)
Druhým rysem je určitá „falešná svůdnost“ tohoto hřbitova. Poměrně vysoký počet macejv se „tváří“, jako by je bylo možno dešifrovat poměrně snadno, avšak samotný materiál náhrobního kamene ve spojení s poměrnou erozí nás nechává v řadě případů na holičkách. Všechny tyto nápisy (a náhrobky) uvádíme v „netradiční“ sekci otazníků…
Hřbitov sloužil řadě lokalit na okolí, nacházíme zde i hroby haličských uprchlíků. V jednom případě /h-02/ je výslovně zmíněno vyhnání z Prahy (Meir Tausig, zemř 1748). Poměrně řídký je výskyt (jmenovitě zmíněných) členů Chevra kadiša. V podstatě se jedná jen o členy rodiny Plechner, rav Toviho /zem. 1860/ a jeho syna rav Ignatze /zem. 1885/. Poslední výslovná zmínka o *micvě „chesed šel emet“ je v textu náhrobku paní Mirjam bat Aharon, který je ovšem usazen hluboko v zemi a pata macejvy je zpevněna kameny, takže nelze bez porušení halachické cudnosti zjistit datum úmrtí. /hrob c-16/
Jazyk a skladba epitafů: Rámcově lze prohlásit, že jazyk (zejména hebrejština) odpovídá době založení a dalšímu historickému vývoji hřbitova. Na zajímavé titulatury a méně obvyklé obraty upozorňujeme. Nechybí zde ani kryptogramy, jednoduché chronogramy (nejcennější je asi parafráze 91. žalmu u náhrobku 147), ale velice zajímavá je haskalová část hřbitova. Dvojjazyčné nápisy jsou jak hebrejsko-německé, tak i hebrejsko-české. A jako na většině židovských hřbitovů i zde v Milevsku se liturgická poezie přetavila do podoby někdy poněkud naivních veršů.
Symbolika: Obecně lze říci, že na milevském hřbitově převládá duch secese (jak v dekoru haskalové části tak i duchem textů). Klasické symboly – dobře známé z tradice se vyskytují poměrně skromně – symboly kohanim najdeme pouze v osmi případech (3,5 %), levitská souprava je dokonce pouze jediná, navíc na náhrobku haskalovém - zato se setkáváme s motivem kohouta (rodina Hahn), motivem srdce (d-09), několika portálovými macejvami (zejména v řadě *H) a ještě jedním „zvířecím“ motivem (c-06). Nechybí ani náznaky parochetu a motivy florální.
Asi největší pozornost přitahují třetí, čtvrtý a pátý náhrobek v řadě *H – výstavné portálové macejvy bohaté i po textové stránce. Zatímco jejich dekor lze obdivovat ještě takřka v plnosti, text doznal již povážlivých trhlin – (slivenecký „mramor“ plný trhlin deformujících dekorativní mělké reliéfní písmo, navíc stékající vodou parciálně proměněné v krupičky nečitelného vápence);
highlights - index
otazníky
(13.tišri 5767)
