Výroční zpráva 2014 (5774)

            Tento rok zaznamenal především velké zlepšení vztahů. Na všech frontách, včetně té zdravotní. Jen všechny zablokované Blanky (nejen tedy tunely) si, žel i letos podržely svůj status quo, ale ozvalo se plno insiprujících lidičků – vlastně jsme tento rok pracovali víceméně na zakázku – lépe řečeno na podněty.

            Kvůli nepochopitelné nevůli poskytnout schema Mladé Boleslavi (a tento rozlehlý hřbitov by opravdu potřeboval dokumentaci jako sůl – odchází a zvětrává), jsme napřímili síly jen o pár kilometrů od „Bolky“ směrem na Mělník – do Pískové Lhoty.  Situovaný odlehle, z velké části poničený. Zpracováno – viz databáze. 

Pracovat s ní jistě už umíte. Klik na podtržené „velenumero“ a dostáváte se ke „kartě“ jednotlivých náhrobků – popis, foto, epitaf (buď s poznámkami anebo plným překladem – hebrejština vždy!!) - Velké poděkování oběma Pavlům, Jakubcovi a Kirchnerovi.

            Hlavním a naprosto lahůdkovým hřbitůvkem byla stará Sušice.  Té jsme se věnovali společně s přáteli vlastně celou hlavní sezonu. Nová setkání, nová přátelství. (Novou Sušici zpracovává Petra Vladařová); Dokonce se okolo Sušice objevili noví badatelé z Plzeňska.Inspiratovní „kešet“ – oblouk. Kontakty na okolní lokality – Kolinec, Rabí a spol.  Narodil se tu také i projekt záchrany synagogy v Podmoklech (fcb). Což je jen zpráva pro vás, nikoli naše zásluha.

Průběh dokumentace  byl mírně komplikovaný, protože během léta bylo rozhodnuto o stavebních úpravách starého sušického a tím i k drobném posunu náhrobků.Na druhou stranu kameníci natlakovanou vodou očistili těla všech jimi manipulovaných náhrobků, takže „korektury“ pak byly učiněnou radostí. Rozhodně ale nelitujeme.

            Během mikulovského Eframu 2014 došlo také k tomu, k čemu dojít zákonitě muselo. K paralelnímu zpracování Břeclavi.  I tu už tím pádem máme pod střechou. Nebudu rozmazávat tu paralelitu a popřeju všem ostatním společnou radost nad zpracováváním výsledků. A věru tento příhraniční hřbitov i osudy jeho nebožtíků mají v sobě zakódován nespočet otazníků a příležitostí k výzkumu. Myslím, že všichni bychom uvítali jakýkoli snímek poválečného stavu hřbitova, kdyby snad někdo někde v krabici po babičce takový někde vlastnil.

            Také meziříčský Uroboros lákal, ale zde se všechno maličko zkomplikovalo. Ani ne tak mírně zanedbaným stavem hřbitova v jeho starší (horní) části, protože na práci s břečtanem jsme už dávno zvyklí a na rozdíl od některých polírů ho ani nepovažujeme za nepřítele, jako spíš zdravotně a také neexistencí schematu.  Meziříčí tedy čeká na další práci v budoucíh letech(im-jirce-Hašem),a hlavně my čekáme, na jeho případné schéma. Furt vejš, takže pevně věřím, že bude.

            Indispozice netrvala dlouho, takže čtrnáct dní po prvním srpnu se podařilo strávit  ještě tři dny v Babčicích. Poděkování Julkovi Müllerovi a jeho aktivitám na „Toledot“.  Narazili jsme také na epitaf Moše Blanna, původem z Košetic – čímž se pochopitelně objevil jasný úkol pro rok 2015 – Košetice.

            Ve vedrech druhé a třetí srpnové dekády se podařilo působit v Holešově. Nádheré světlo, cca 2000 snímků. Osud tohoto hřbitova je pohnutý od samého počátku, holešovská obec je starobylá a historictky slovutná. Ale také pronásledováná nedobrými skřítky. Podobá se bouřlivému grafu EKG s vysokými amplitudami nadšení i propadů. Schema dodnes neexistuje. Nicméně hřbitov bude ještě několik sezón v hledášku našeho zájmu.  Ostatně proto má spolu s Mikulovem u nás na Kešetu svoji vlastní informační stránku.  V Holešově jsme také částečě pomáhali i během tamního festivalu.

            Z prostředků sdružení jsme také pořídili několik titulů odborné literatury. Nejen pro naši vlastní potřebu ale i pro chudší studenty. (Viz tabuka nákladů).

Tolik zhruba (velice lakonicky) k roku 2014.