Dankele, saba  (Dědo, díky ..) 
Detaily najdete přechodem myší na "lištu"

Drossau (Strážov na Šumavě): Bejt olámek (dům věčnosti, krchůvek) na malebném vrchu Šibenci s ne už tak malebnou historií a s bezmála třemisty náhrobky a mikve (rituální lázeň - dnes kurník) naproti hospodě "U Lukšíků", také z dřívějších časů známé pod názvem "U Pramene", jsou po zbourání synagogy nejpočetnější židovské komunity na Klatovsku zdánlivě to jediné, co nám po strážovské židovské "kile" zbylo.
      Nenechme se však zmýlit. Kromě Židovské ulice se všemy domy včetně židovské školy (chederu) s cimrou pro rabína, koželužny pana Feigla, bez již zmíněné synagogy (bejt kneset, dům shromáždění) z počátku19. století, ve které se po druhé světové válce, až do jejího zbourání v 50. letech, skladovalo kdeco všechno, jsou ve Strážově stále ještě pamětníci i potomci původních nejen strážovských židovských rodů.
Ti po první polovině 19. století postupně asimilovali nebo konvertovali k římským katolíkům. Sem tam si někteří z pamětníků vzpomenou na příběhy o svých předcích a jejich sousedech.
Příběhy zdejších pamětníků a lidových vypravěčů, jež jim vyprávěli, stejně jako dnes nám, jejich předkové za dlouhých zimních večerů, které jsou na Šumavě opravdu dlouhé, vtáhnou posluchače do časů, kdy se na Šumavě bez pašování nedalo vyžít, dnes tomu tedy není jinak, ale i do časů, kdy spousta lidí bez většího zájmu mávala rukou nad tím, že si na ně hned za humny jakýsi knírkatý zřejmě malíř brousí zuby.
Po druhé světové válce se z koncentračních táborů (Osvětim, Treblinka, Terezín), co se týče zbytku židovské komunity, z níž již před válkou valná část odešla do nedalekého Nýrska (Neuern), vrátil do Strážova jenom pan Feigl, budiž nám jeho památka připomenutím, který už ve Strážově nezůstal a odcestoval do Prahy, kde strávil zbytek života. Nejen pro ty strážovské rodáky, kteří se z vyhlazovacích táborů smrti nevrátili, ale i kvůli připomínce dalším generacím, bylo by čestné zbudovat památník obětem šoa, kupříkladu na strážovském náměstí, nejlépe poblíž památníku padlých vojáků původem ze Strážova a okolí. Abychom i my ve Strážově tak snadno nezapomínali na to, jak už je to tak lidem vlastní, jakých krutostí že to ti lidé jsou schopni, když na to přijde. 

 ... já poslouchal některé příběhy ze Strážova od Ivanky dědečka, sám si je moc dobře vědom svých židovských kořenů ze Strážova a okolí, a úplně jsem se zhrozil a tížilo mě, kolik toho zůstalo do dnešních časů ... hodně se tu udávalo, ve své podstatě se udává sem tam dodnes, ale tehdy šlo o život, ne o pokuty, avšak, princip furt stejnej

 Jinej příběh: Když přijeli Američani na oberlandrat ve Strážově, tak ten nácek, co tam seděl, vzal z áronu obrovskou krabici plnou udání sedláka na sedláka. Ten nácek je všechny zachránil před koncentráky a popravami. Tak ho Američani sebrali a odvezli ho s tim do Vídně a dali mu za to svobodu. Dobrej, nebo vypočítavej nácek ?  Kdo ví ...

 Z místních vypadávají informace, že vědí o svých židovských kořenech, ale že se to moc neřeší. Ona ta historie je tu ještě dost živá a jakýsi strach ze židovství také, ale současně cítím kdesi hluboko v těch hlasech i hrdost .. 

Samotný projekt se týká shromažďování historických dokumentů a příběhů ze Strážova i okolí, které v případě zájmu i vy můžete zasílat na na mailovou adresu lukaschovanjirik@seznam.cz  

Dále se projekt týká zatím vysněného památníku obětem Šoa z řad zdejších rodáků na zdejším náměstí a možnému připevnění pamětní desky na zdejší mikve, či na některý z domů bývalého židovského ghetta.

Projekt má mimojiné za cíl i připomenout to, že se starou generací nezmizely ze Strážovské vrchoviny ani pojem "Můj Strážov" ani tradice lidu Jisroele.

Díky za váš zájem, podporu, spolupráci i vzpomínky…

( Mapa stránek )

   
Výhledy : a) vyjednat, navrhnout a rozpočtově odhadnout náklady na památník;
b) zkusit zjistit, jak by bylo možno připomenout bývalou mikve,
c) posléze určit finální částku a zařídit transparentní účet
d) mezitím sbírat paměť času, zachytit ji, publikovat..

Včas vás o jednotlivých  i dílčích krocích budeme  budeme informovat . "Budeme", protože věřím, že v tom nezůstanu sám. Díky :)