Pinchasův epitaf v Babčicích (002)
Jedná se asi o nejkvětnatější epitaf na tomto jihočeském hřbitůvku. A jeho jazyk i jeho skladba jsou velmi promyšlené, kultivované, plné důležitých narážek, které pochopí anebo měli pochopit především ti, kdo byli více znalí života a osudů rav Pinchase.
Zaujme mj. i netradiční titulaturou echad me-širej kneset ha-gdolot (*) – a tady jsme u prvního otazníku. Někteří překládají: zde je pohřben jeden z velkých zpěváků synagogy , což sice nic nemění ani na postavení, ani na synagogální funkci zesnulého a v podstatě ani na obsahu. Nicméně zarazí ženská koncovka gedolot, která ke slovu „zpěvák“ rozhodně nepatří. Druhým překvapením je kombinace obratů halach le-olmo a niftar (**) Oba totiž znamenají totéž, tedy odešel /zemřel. Druhý den šavuot je však vždy 7. sivan a údaj o 8. sivan naznačuje, že jde o den pohřbu. Buď v našem případě míní autoři epitafu definitivní odchod z tohoto světa (uložení do hrobové prsti), anebo zde došlo ke kamenickému překlepu.
Třetím, ale již víceméně příjemným překvapením je hříčka tchilat/baat - tedy počátek a nástup, Počáteční dobro a blaho a následný „nástup“ palčivého soužení a veliké bolesti (***)
A nakonec je tu ještě onen obrat šokdot ve 22. řádku (****)
Sem uložili
jednu z velkých legend naší obce *)
a syna našeho učitele rabejnu
Moše Blanna ze svaté obce Košetic.
Vynikajícího žáka velkého rebbe
Nachuma Trebitsche
rabína a zemského rabína v Mikulově, (totiž)
našeho učitele a rebbe Pinchase, zvaného
Zelke Blann.
Do svého světa odešel druhého dne Šavuot
a skonal **) 8. sivan 5625
(tanceva)
==o==
Tento kámen volá (do všech stran), kdo tu leží!
Zdroj všech těch zprvu požehnaných let
a náhle, běda, důvod velikého soužení ***)
Původně samá radost v srdcích
a vznešenost naší nádhery
je náhle podťata a veřejně potupena.
Všechna ta neskonalá láska a přímočarost,
s níž dokázal uklidnit vystrašené. ****)
Kéž ten, jenž Sídlí na nebesích ve své libé vůli
navrátí zase díl svého Dobra do původní nádhery
=== latinkou ===
Hier ruhet
Herr
Markus
Blann
aus Košetitz
gest. am 1. Juni 1865
in seinem 62. Lebensjahre
F. S. A.
*) nepatřičná koncovka gedolot vede tedy ke hledání dalších možností. Vyloučíme-li gramatickou chybu autora epitafu, protože zbytek nápisu je hebrejsky dokonalý a prozrazuje dobrou znalost jazyka a vyloučíme-li rovněž spojení se subst. keneset, (velkých shomáždění, velkých rad),protože právě toto subst. je uvedeno v sing., zbývá nám jen hledat v hebrejštině a aramejštině femininum, které by obsahově vyhovovalo. V úvahu připadají vlastně jen dvě varianty. Šira (píseň) anebo šejara (souputník, karavana, předek). Širej gedolot – velké eposy, velké příběhy,velké legendy, šejarej gedolot – velcí mužové, předkové, členové.
****) tvar šokdot uvádí Jastrow s odvolávkou na Toseftu a Talmud Ket 2b – právě ve významu ustrašený, zneklidněný…
Zajímavá je i *petira - tedy závěrečná eulogie, která žádá Vznešeného, aby uvedl „část svého Dobra“ (chelkat tuvo) k původní dokonalosti (la-ejtano), tedy jako prosbu obce za další její vývoj. Ale zároveň ji můžeme chápat také jako prosbu za zesnulého v tom smyslu, aby podíl dobroty a dobra zesnulého (chelkat tuvo) ještě mnohonásobně zvětšil (ejtan je také mocný proud) …
[mun hp
hvlvdgh tcnk yrysm dxa
rrvhm ynybrh ls [b
wuyuisaq qqm [nalb hsm
brh ls rxbvm dymltv
suybiru ovxn hm lvdgh
hnydmhv grvbclaqyn qqd br
hnvkmh txnyp rrvhm
[nalb hqlz
rupnv tvivbsd *b *lh
qpl hkrt s [vyc x
hbent
==o==
qizt [bah
tlxt tnkvs hp
tvbvuh oyns tvbr
vnnvgy hha tab
vnbbl txms oynpl
vntrapt dvhv
[yi frxk hptqn
rsvyv tvdydy hbha
byshl tvdqvs avsl
vnverb oymsb bsvy
vntyal vbvu tqlx bysy
