Projekt KEŠET
 
Epitafy  (250)
 
           

Jak jsme již naznačili v textu základního popisu hřbitova, přehořovský epitaf prozrazuje svoji svébytnou kulturu i soferskou tradici. Právě rozborem či porovnáním s epitafy z Myslkovic na první poslech poznáváme, že jsou to dvě samostatné dílny, dvě školy. Zde v Přehořově se  v porovnání s Miskovicemi málo zmiňuje jméno předků (pokud nepatřili ke slovutným rodinám s bohatou tradicí Poznání), a krom toho je to z naší zkušenosti prozatím první hřbitov (a zde v regionu jediný), kde se tělesné schránce říká bosor (mj. také maso ovšem s přesahem zvěst, vzkaz či poselství), zatímco jinde se mluvívá o gewit  - tedy doslova ostatcích. Německý epitaf používá tak jako všude eufemismus „pozemská slupka“ – die irdische Hülle.
            Musíme si uvědomit, že jednotlivé epitafy vznikají ve druhé polovině 19. století, kdy se v židovské kultuře mísí stará biblická tradice s novodobými vlivy, obecně pak je v celé Evropě tendece osvíceneckého myšlenkového rozletu, poněkud patetického jazyka. Přesto však
a)      některé lakonické přehořovské epitafy jsou skutečně myšlenkově bohaté
b)      setkáváme se i na takto malém hrobovém poli s oblibou „oboustranných kryptogramů“ – kdy akronym je ukryt nejen v počátečních ale i v koncových znacích jednotlivých řádků epitafu
c)       některé netradiční obraty si vyžádalo „netradiční“ písmenko ve jménu zesnulého
d)      obecně je myšlenková hloubka zdejších epitafů totožná s celým židovským světem a jeho epigrafikou. Konat lidsky, konat jak pro okolí tak i pro lidskost samu, protože ona je vlastním vnitřním obsahem Zjevení.
 
Fotografie najdete jako poslední snímky souboru na Rajčeti
 
 
(002) Jimšolo, u-zvulo
Rytmizovaný epitaf  z roku 1846 si filozoficky pohrává s pomíjivostí tohoto světa. Navíc stojíme u nejstaršího dochovaného náhrobku zde na Přehořově…  
Hněv a neklid panují v místech a končinách určených synům člověka. Avšak tady v hloubi hrobové hlíny už nikomu nic nehrozí, sem už nedolehnou… A člověk, který kráčí cestou nápomoci druhým, ten (dokonce i tady) uvidí své spasení ...
 
(036) krásný text : lev chacham jaskil parafrázuje biblické přísloví (16:23) , navíc, s evidentní kamenickou chybou. Ale pozor,  jsme už jediný rok před vypuknutím První světové války, hrebrejský živel v Soběslavi je již značně sekularizovaný, kameník patrně nežidovský, ale hebrejský verš se stále ještě pěstuje !! (rok 1913)
 
Srdce moudrého činí prozíravými i jeho ústa a on rozhlašuje Naučení, v konání Pokynů , je pak  ostražitý a vytrvalý ; Učenec jenž ovládnul a ušlechtile dodržoval (pravidlo) *šiviti ...
(tj. smysl žalmu: Kladu si Hospodina před sebe ustavičně)

(039)  Celá Jitl Fröhlich (1858)
 
Drahá, spořádaná, chlouba ženské ctnosti
paní Jitl, žena drahého a váženého Jaakova
Fröhlicha
=== (rytmizovaný epit.; kryptogram) ===
Rozmáchla se smrt a sebrala nám matičku naši.
Její prach, kdys chlouba naše největší, je uložen zde v hlíně.
Leč nedotkne se tě nedobré, ni pohroma stánku tvého,
každý tvůj krok byl (cestou) s B*hem, tvé stezky spravedlnost.
A ačkoli tvé tělo přikryly hroudy hrobové prsti,
památka na tebe nikdy nezanikne ve slovech těch, co tě znali.
Vždy si se zajímala, kde a jak pomoci ze svého, *)
sirotku i vdově jsi bývala věrnou matkou...
A ti, kdo tě znali, se za tebe (i teď) přimlouvají u Nejvyššího,
aby tě přikryla Vznešenost b*ží a tvým dalším údělem
byla jen a jen harmonie.
(tanceva)
=== něm. ==
Die Kinder Zier, Sie ruhet hier
gest. am 15. August 1858
Josefa Fröhlich
= pozn. řdk 12 =
doslova: abys mohla rozdávat ze svéo majetku, napínalas
uch i srdce (honech le-fazer oznech u-libech natita)
 
 
Také vás možná upoutá  náhrobek (043) lakonický a typickýpro zdejší lokalitu:

Po menuchata - po kevurata
be-šem tov hajta jecijata
w-chol makirej tovah we-cidkata
bachu acharejha be-šuva le-admata

===
Zde je její odpočinutí, zde její hrob
a její odchod odtud, proběhl v Dobrém jménu.
Všichni, co poznali její laskavost a milosrdenství
plakali, když ji se vracela zpátky do prachu země
...
 
 
Zatímco (044) je jeden  ze zdejších oboustranných epitafů. Je koncipován tak, aby akronym tvořily nejen první znaky jednotlivých řádků (kde na snímku najde hebrejštinář jméno Šemuel), ale také znaky v řádku poslední (Bloch).
Ostříhal pokyny Nebes a lnul k nim celým srdcem. Ze svého krajíce rozdával hladovým a hojně také nuzným. Nenašel bys smítka na jeho cestách! Jak náhle jsi byl zkosen ve své jarosti, miláčku jediný. Duše našla klid a tělo odpočinutí, avšak opustils matku s dětmi k jejich hořké bolesti a zoufalství .. (tanceva)
 
Hroby 42 a 45 jsou téhož nebožtíka – ale to patří spíš do sekce příběhů
 
 Epitaf  048  pochází z roku 1864 a patří k těm květnatějším tady v Přehořově. Motivicky si sahá k textu Pláče Jeremiášova (pelgej majim) a pak také ke klasické představě židovských otázek zásmrtí, totiž že „mnho blaha odloženého spravedlivým“ není nějaká apriorní blaženost, ale jen náležitá, často zdvojnásobená odměna za vykonané skutky. Neboť každým pozitivním skutkem jakoby otevíráme kohout Blaha  (šefa ha-berachot), které zalévají celý vesmír. Neztrácejí se, ale vracejí k jejich Stvořiteli, pochopitelně s oním „adresním štítkem“ konkrétního osudu konkrétního jedince.
Potoky vod se mi pro tebe řinou z očí. Škemrám po vší tvé ušlechtilosti, leč marně! Dokáže vůbec někdo vylíčit spořádanost tvých činů? Příliš dlouho jsi na světě nepobyla. Smrt, ten surovec, tě zkosila příliš rychle. Avšak uspala jen tvoje tělo ohlávkou spánku. Tvá duše, jiskra tvého žití je výše - na nebesích, a tam na výsostech je (i pro tebe) odloženo bezpočet blaha.
 
066 – al hichbad oznajiv ….  Chodit „cestami B*ží spravedlnosti“ nemusí a především ani neznamená bezúhonnost či „svatouškovství“  Ne nadarmo se almužnám a altruismu v jidiškajt říkává „cedaka“. Hodíval-li tedy pan Meir Schönbaum těmito cestami, byl to především slušný člověk a almužník.
Ryzí a věrný člověk, chodíval Boží spravedlností. Jeho slova kanula jak med strdí včelího plástu
a nikdy nezatvrdil ucha před (prosbami) potřebných. I proto spočine jeho životní jiskra v dobrotě ..
Za narážkou na strdí nehledejme včelaře. Bylo by samozřejmě dvojnásob zajímavé, kdyby zesnulý včely choval, protože to bychom byli svědky dvojí „tajenky“,  kdy se eulogie zároveň pojí i s občanským řemeslem. Ale i kdyby pan Meir jen kupoval obilí v Tučapech anebo prodával dřevo z Plané, jeho epitaf eufemismem z 19. žalmu naznačuje, že ho znali jako bytost b*habojnou : Bázeň Hospodinova je čistá, soudové Jeho praví a spravedliví. Mnohem žádostivější jsou než zlato a med ze strdí plástu…. (ps 19:10-11)
 
077 – Epitaf paní Helene (Hindlel) Wimmer z roku 1878 ocení především hebrajista. Je to krásnej krátkej verš. S celou řadou biblických narážek a obratů. Včetně „or zaruach ba-chošech“  což je parafráze 112. žalmu : Blahoslavený je ten, kdo respektuje Panovníka. Upřímnému ve tmách vzejde světlo, zůstává milostivý, milosrdný a spravedlivý
 
Hier ruht
Helene Wimmer
gest. im 58. Lebensjahre
am 16. September 1878
=o=
Hine ateret našim po tanuach
jemejha nasu lichzot be-noam Or zaruach
Nehge jeladej be-safa vrurah uv-nachat ruach.
Derech emuna vachra u-vo maca manoach (...)

===
Zde si odpočinula koruna mezi ženami,
jež svoje děti vedla jasným slovem a klidným duchem
a její dny plynuly tak, aby mohla spatřit Vzcházející světlo.
Zvolila cestu upřímnosti a tam si zbudovala své přebývání,
a její srdce bylo jak se Vznešeným tak i se syny člověka vždy
v dokonalé harmonii.
(tanceva)
 
Rozlučme se dnes „vzkazem“ z epitafu paní Steiner (099) – Že z onoho zásobníku blaha budou čerpat ti, kdo v Něho i v něj doufají, a ti kráčejí před tváří Panovníkovou (rozuměj v lidskosti) budou tak kráčet navěky ….
  
                                   
Novinky:  "Epitafy z Pístiny" - (Stráž/Než. - 288)  
                                                 

-------------------------------ooo
1/ soubory   
2/ videa 
3/ o překladu

4/ Nikolšpurk 

 

KESHET databáze židovských hřbitovů, Kešet, židovské hřbitovy, Projekt Chewra, Čechy, Čechách, Morava, Moravě, České, Moravské, hřbitov, pohřbívání, symbolika, judaismus