Pohled na Šachův epitaf

            Určitě nepřijdu s ničím novým. Jsem přesvědčen, že epitaf je dávno  někde mezi vědátory pořízen a zdokumentován. To jediné „novější“ bude  snad v tom, že se poprvé se objeví jaksi více veřejně. Nesušený ve vědeckých  pojednáních sdchovaných pod zámkem  pracovnách ambiciozních anebo  uražených.

            Možná bude i s chybami, protože současný stav jednotlivých desek  není úplně ideální, jejich hebrehjština je složitá se zcela zřetelnými  mnohavýznamovými narážkami, moje naopak slabá a nezkušená. Nicméně  páchám tento pokus  – říkejme mu pohled – s velikou chutí a vnímám ho do  značné míry jako výzvu k dialogu. Poznání lze jedině prohlubovat. A chyby opravit.

I nterpretace

            Většinu interpretátorů může zavádět skutečnost, že jednotlivé  myšlenky nejsou tesány po řádcích, jak jsme u epitafů až na výjimky zvyklí a j  jak bychom očekávali i zde. To však rozhodně neplatí. Konkrétní sdělení  často pokračuje dále na další řádek a hebrejština nemá teček. Pak se zákonitě  nabízejí i jiné (poněkud jiné) varianty interpretace. Ne však natolik zásadní,  aby to u této zhruba šedesát řádků čítající, neuvěřitelně květnaté a  prokomponované eulogie nějak podstatně měnilo  její celkové vyznění. (Vaše  případná doporučení, návrhy a různočtení rádi zakomponujeme.)

Hlavní – čelní epitaf se otvírá paráfrází biblického verše –  „Vida, že tam je skryto dědictví zákonodárce …“ (dt 33:21). Zvýrazněné „ki šam“ (neboť tam) není tesáno (navíc ještě nad symbolem kohenských rukou) jenom  tak náhodou. Jen z estetických důvodů.  Jednak čtenáře ihned vede k patřičnému biblickému verši v jeho myšlenkovém celku: Požehnaný (Panovník),kteý rozšiřuje (Gáda), že pak jako lev bydliti bude a uchvátí rameno i s hlavou (tj. nejlepší a přední díl kořisti). Kterýž pak dohlédne až k prvotním skutečnostem, neboť v nich jest dědičný podíl vydavatele zákonů . A právě proto se postaví do čela lidu, bude konat spravedlnost Panovníkovu a také Jeho soudy a úsudky ohledně Jisroele.“  Jednak tím může být chtěno vyjádřit sdělení: Neboť tady v tomto místě, tam pod tímto ohelem (tumbou)…

O tomto záměru není pochyb. Může však nabízet čtenáří ještě druhou – jemnější a již jakoby promyšlenější variantu interpretace – zapsanou stejně, odvolávající se na tetnýž verš, pouze čtenou jen maličko jinak (ki-sam – neboť položil) a tím pádem znamenající či naznačující ještě cosi navíc: Neboť on uložil sobě za úděl a dědictví stát se vydavatelem, pedagoem a znalcem atd.

Tento text – jediný, který uvádí také datum úmrtí - je všemi obdivovateli rav Šabataje považován za nejdůležitější, a tak se právě tato čelní deska dočkala své v pořadí již třetí obnovy.  Jak uvádí i poznámka tesaná v prvním řádku nahoře v koruně macejvy:

(Macejva obnovena potřetí v roce: ha-gaon Šabbataj)
Právě tam
/symbol žehnajících rukou/
je uloženo a skryto dědictví zákonodárce,
vědro many (ex 16,33), pedagog a mistr,
jemuž žádné tajemství nezůstalo skryto, a jenž nemá sobě rovného
v činech jeho tak mistrné ruky, totiž rav a proslulý gaon,
náš učitel a rebbe, rabi Šabbataj, syn našeho učitele a rebbe
(*muhara*r ) Meira ha-kohen, vznešený a pomazaný
olejem autorství spisu Siftej kohen, vzácný klenot své doby,
jenž se povznesl do nebeských ješiv v polovině svých dní.
Jiskra jeho žití odešla prvního dne měsíce adaru. Sem ho pohřbili
a uložili pátého dne v týdnu, dne druhého adar v roce : V onen den
pak přijde mašijach vysvobodit lid, jenž nezůstal opuštěný (jer 51:5),
dokonale připraveného pro budoucí éru,
vždyť smrt cadiků je nám dána jako dobré znamení o přikrytí vin.

------ snímek 01, snímek 02 ------------------

Vročení třetí obnovy je sdělováno chronogramem. Ostatně stejně jako vročení Šabatajovy smrti. Obnoveno bylo tudíž  v roce „ha-gaon Šabataj“ – číselná hodnota tohoto chronogramu odpovídá 718 (5+1+300+2+400+10) tedy roku 1958. Donátor neuveden, na žádné z obnovovaných desek. Jednalo se vždy  s největší pravděpodobností o výtěžek sbírky, případně o finanční dar někoho, kdo respektuje biblický pokyn: dar dávaný v skrytu vytrhuje z propasti.

Titulatury jsou, myslím, celkem zřetelné. Nepotřebují hlubší komentář. Včetně „vědérce many“ – cincenet ha-man; V Písmu se s ním setkáváme právě v ex 16:33, talmud pak tento obrat používá, když chce naznačit výjimečnou nádobu, nádobu plnou jasu – a i takto bychom mohli gaonův titul překládat. Nádoba plná jasu obsahující navíc vzácnou manu, dar s nebes, hodný k tomu, aby byl zachován a uchován podobně, jak o tom referuje Písmo v Exodu.

Verš a chronogram roku úmrtí.  O něm bylo před lety hodně spekulováno na stránkách holešovské Společnosti Olam. (Tu je ale nutno spíš vyzdvihnout nikoli kárat. Je to totiž jediný subjekt, který si rozbor, zápis, snímky a výklad Šachova epitafu „nesušil“ jenom pro sebe. Tedy až do okamžiku, kdy došlo k jakémusi zlomu či bodu obratu. Dnes jejich web docela zeje prázdnotou. Ale jejich stopy se ještě občas na webu najít dají.)[1]

A není divu, že se spekuluje a spekulovalo. On tento zápis ke spekulacím o mesiánských představách skutečně svádí. Hovoří se tu  přeci o pomazaném (mašijach) i o spasení (gaal).  A uvědomme si ještě jedno. Šachovým současníkem byl ještě další Šabataj. Tzv. lži-mesiáš Šabataj Cvi (1626-1676). Jestli nic jiného, tak právě jeho myšlenky a mesianistické představy musely ovlivnit ne-li Šacha – ať už v pozitivním smyslu anebo ve snaze postavit se jim a vyvrátit je, tak především řadu jeho současníků i zde v Holešově.

Zde si ale v souvislosti s případným sabatiánským hnutím dovolím vyslovit jedno docela ne-mystlické kacířství.  Nejslavnějším dílem rav Šacha jsou Siftej ha-kohen (Rtové kněze), neuvěřitelně erudovaný komentář k jednomu ze čtyř pilířů Šulchan aruchu  – k dílu Jore dea. Šabataj ho dokončil ve svých  teprve čtyřiadvaceti letech (vychází v Krakově 1646), dodnes je nepostradatelnou součástí tištěných verzí Šulchan aruchu. A v neuvěřitlně krátké době, dalo by se obrazně říci „v den, kdy vyšlo“, se dočkalo nadšeného souhlasu osmnácti rabínských autorit tehdejší éry. Šach pro své dílo (a svůj budoucí duchovní pseudonym Ša*ch)  zvolil verš z Malachiáše. „Rtové kněze (siftej kohen) mají ostříhat porozumění a na zákon je možno doptávat se jeho, protože kohen (by měl být) poslem Hospodina zástupů..“ (mal 2:7); Malachiáš je jeden z tzv. „malých proroků“.  Není tedy divu, že se hledání nejvhodnějšího verše pro chronogram obrátilo také tímto směrem. Opět mezi menší proroky.  Jistě by se kvůli vhodné číselné hodnotě dal najít jakýkoli jiný verš, nebo jejich kompilace. Ostatně, jak zde v Holešově nacházíme poměrně velmi často, někdy se za účelem chrono- nebo kryptogramu prostě jen zvětší a zdůrazní libovolné znaky v textu epitafu asi tak, jak jsme zvyklí na soklech barokních soch se zvýrazněnými MDCXVI. Přesto autor epitafu zůstává u Malachiáše, kterým eulogii otvíral, a vročení cadikovy smrti datuje opět slovy Malachiáše – ki-hine hajom ba – Aj, blíží se onen den planoucí jako rozpálená pec, kde všichni svévolníci dopadnou jak sláma ze strniště (mal3:19)[2]

Bylo by to krásně promyšlené. Ale nejprve připusťme, že v tomto případě spekuluji spíš já sám.  Pokud totiž na sebe pustím advocata diaboli, vyvrátí do jisté míry tento můj předpoklad druhá (mesiášská) polovička Šachova chronogramu, která se již inspiruje v prorocích větších – konkrétně u Jeremiáše: Neboť neovdověl (není opuštěn) Jisroel ani Jehuda po svém Panovníkovi …  (jer 51:5)  - to je ten „am lo-alman“ národ, za nímž v onen Malachiášův den přijde mesiáš, aby ho vysvobodil.

Tvrdit tedy, že se Šach nějakým způsobem hlouběji zajímal o sabatiánský mesianismus je sice možné, ale ne jisté. Nicméně snaha nějakým způsobem reagovat na vrcholící kariéru Šabataje Saturna Cvi se do chronogramu zcela jistě promítá. Vždyť a) v okamžiku Šachovy smrti Cviho kariéra v Káhiře skutečně vrcholí. b) Navíc Chmelnického masakry vypudily ze jejich původního bydliště tisíce židů, stejně jako samotného Šacha, a takto zoufalý lid se stával zákonitě zcela snadnou kořistí mesiánských představ. c) Šachovi bývalí přátelé a známí mu určitě referovali, kladli coby jako halachické autoritě spoustu otázek, takže nemohl nevědět.

Ale v tomto bodě je zapotřebí veškeré úvahy zastavit. Jak tomu bylo skutečně, se dozvíme od Šacha anebo autorů jeho epitafu teprve v okamžiku, kdy onen jako rozpálená pec planoucí den nastane. Faktem zůstává, že Šach nikdy otevřeně proti sabatiánům žádnou svou písemnou studií nevystoupil na rozdíl například od jeho polemiky s Taz*em - resp. Doplnění Ha-leviho díla Turej zahav o Nekudot kesef. Opět jedna z možných indicií, nicméně někdy bývá život prozaičtější. Šach nepolemizhoval, protože jeho hlavním oborem (s výjimkou pijutu ke 20. Sivan) byla především halacha. Což ostatně mnohokrát potvrzují i další řádky jeho epitafu na dalších deskách.

Kompilace dvou veršů také nijak nepřekvapí. Chronogram je totiž koncipován tak, aby se do něj započítaly všechny znaky. Vybrat proto ty patřičné určitě nebylo bez radosti z práce s Písmem, ale ani bez hledání..

I závěrečmé dva řádky pod chronogramem napovídají spíš tím směrem, že příchod mesiáše (jakkoli brzký) přenecháváme Tomu, kdo Jediný to má skutečně ve Svých rukou.

Pravá strana  - snímek 03

            Posouzením ostatních podobných epitafů v blízkosti Šachovy tumby brzo poznáme, že je jen těžko rozhodnout odkud s pokračováním četby začít. Zvolili jsme pravou stranu jako první jednak proto, že i u dalších epitafů se zdá, jakoby sdělení pokračovalo vždy vpravo. Už kvůli přirozenému vnímání vesmíru všemi syny člověka, tedy i lidem píšícím zprava doleva. Jednak i kvůli pravé straně sefirotického stromu. Především však kvůli *petichat (otevírací pasáži) Siftej kohen … zmiňující anebo parafrázující to nejdůležitější, stěžejní Šachovo dílo. A zároveň jeho duchovní „přezdívku“.

Rtové kněze  (Siftej kohen) ostříhají poznávání …  Vyučoval
lid Poznání (*daat), hloubal a zkoumal a rozvíjel (*tiken),
aby sluch lidu naplnil mnohanásobnou pomocí.
Jeho ústa byla příbytkem Pravdy a jeho slova slovy
živého B*ha, vyučoval, soudil
a  osvobozoval. Ovoce jeho rtů (Iz 57:19) činilo z jeho studny
Studnicí vody živé
------
Rtové pravdiví budou utvrzeni na věky (prv 12:19), jelikož
uctíval Vznešeného skrze urim a tumim  zcela bez poskvrny.
Stříbrnými korálky  (Nekudot kesef) přinesl nový pohled
(*chiber chiduš) na řádky Řetězů zlata (Turej zahav).
On v důstojnosti kohena (Tokpo kohen) , s náprsníkem soudu (Chošen mišpat) na srdci,
učitel poznání  (Jore dea) všem učitelům a vyučujícím. Díky tomu, co odhalil, se klopýtající  se klopýtající mohl zase opřít a padající našel pomoc.
Avšak v den, kdy se zatměly všechny lampy poskytující očím moudrých
jas prozření, byly tyto poklady zapečetěny a jiskra jeho žití
se připojila do věčného svazku života.
----------------------------
Tato deska byla nově pořízena v roce : Svaté služby dojdou svého obnovení (Dn 8:14)

První kartuš  asi nebude působit problémy nikomu. Zřetelně zde slyšíme  názvuky na běžné literární symboly a epiteta, tak jak je známe například z Pirkej avot a další tradiční literatury. Kde je učení a výuka vedle jiného (stromu, dárku, zahrady) také často i studnicí, a učitelé mají dbát, aby své studenty nezavedli k otráveným vodám atd.

Druhá obsahuje výčet některých z jeho stěžejních děl.

Chronogram čerpající z proroka Daniele není označen *čupčiky – značkami upozorňujícími na vyšší význam znaku. Berme tedy celou jeho číselnou hodnotu 660 (6-50+90+4+100 + 100+6+4+300). V tom případě by k obnovení těchto desek došlo úderem dvacátého století v roce 1900.

Spodní desky

Obě spodní desky (po obou stranách tumby) jsou textově totožné. Doposud nebyly obnoveny a jejich čtení je ze všeho nejsložitější. Ale právě proto, že se jedná o dva totožné texty, domníváme se, že jsme si případné poruchy anebo pochybnosti o zápisu přeci jin dokázali ověřit. Text jistě zaujme narážkami na Ezechielovo zjevení, tak jak je známe z Písma. --- snímek 04, snímek 05 ----

V tomto nevelikém *ohelu avšak za plésání Výsostí (leží) podoba kohenů,
zjevení kola v kole jdoucího do všech stran a směrů stejně jako Zjevení kruhů.
I z jeho středu vyzařovaly paprsky poskytují moudrost ve věcech tahary
i tumat, heteru i isuru, ve věcech života a zásluh pro všechny, kdo jim chtějí věnovat
pozornost. Pasprsky osvětlující a odhalující i skryté skutečnosti. Takové bylo jeho
učení (torato), ať už skutečností daných na Sinaji, anebo detailní rozbory (pilpul)
nejzazších komnat orajty - vždy dokázal najít i v rišonim a acharonim správné řešení
a definitivní volbu jak přistupovat k halaše až do chvíle, kdy  byl tento vzácný  klenot
působící, aby i rtové těch, co spí, promlouvali,[3] nakonec pohřben.

 

Levá strana ---- snímek 06 , snímek 07 -----

            Začíná opět vročením data svého obnovení. Tentokrát parafrází jednoho z Maimonidových třinácti pravidel jak studovat tóru. Konkrétně pravidla: Detail vychází z celku.  V souvislosti s Šachem a jeho dílem se opět se této volbě motivu či motta nijak příliš nedivíme. Detailní znalec halachy, který ji dokázal jako celek zpřístupnit své době.  Ani zde nejsou případné čupčiky vidět. Pokud je motto celé zamýšleným chronogramem, pak by odpovídal hodnotě 620, tedy roku 1860. Maličko ovšem znejistíme, když se úplně dočteme vročení o osm let nižší tj. 612 odpovídající roku 1852. Oněch osm let rozdílu může znamenat například zahájení a ukončení obnovy, dobu sbírky, vročení příspěvků různých donátorů anebo  nějaký další důvod. Na to nám ale budou moci odpovědět  jedině případné listinné prameny.

Následují dvě kartuše s hojným výskytem hebrejštiny talmudu a midrašů. Většina obratů nečiní potíže, jeden oříšek tu však najdeme. Jedná se o zkratkové slovo jud-ajin-mem-ajin. Žádné takové slovo ani sloveso v hebrejštině ani aramejštine neexistuje. Pozorně jsme se dívali, není-li některý znak špatně obnoven, nezaměňujeme-li *cadi za *ajin a naopak. Jistotu nemáme – a právě v tomto bodě jsme zvědavi na vaše doplnění, návrhy a rady. Ale z kontextu si dovolujeme přiklonit se ke zkratkovému slovu „jaase maase“ tj. di-gaver jaase maase – „protože rek, bude-li konat, pak se světlo se rozšíří“ - (šíří tím světlo) ..

Krásné jsou i hudební (zvukové) hříčky nehora/ nahar, gan Ejden, gan naul, naul neila; hříčka s otcovým jménem Meir  apod.

Jsou lidé, kteří pilně sbírají a přidávají, a lidé, co nesbírají.
Ale jestliže rek koná, světlo se zvětšuje a mohutní. I z Edenu
vycházel potok, aby zavlažoval zahradu, tu zahradu zamčenou
na petlici.
On otevřel její brány, aby bylo možno kráčet podle halachy,
díky jejímu prohlubování Šabataj přidával ke službě kohenů
a nikdy - až do chvíle, kdy zhasl - ten pomazaný
korunou pomazání[4] jako kdysi velekněží přidávat nepřestal.
-----
Šabtajovy spisy (jsou o tom),
jak chodit bez úhony a ve dne v noci
poskytnout ústům klesajících ty nejcennější perly,
alabastr a drahé kamení, učitelům pak naučení otvírající oči
k vidění. Slova plamenná jako žár ohně a řeřavé uhlíky
určená všem bezúhonným. Takový byl Šabataj,
ha-gaon a veliký učitel a rebbe, syn toho jenž prozařuje (meir)
oči moudrých.

 

 

 

-------------------------------------

Celý epitaf:

(Macejva obnovena potřetí v roce: ha-gaon Šabbataj)
Právě tam
/symbol žehnajících rukou/
je uloženo a skryto dědictví zákonodárce,
vědro many (ex 16,33), pedagog a mistr,
jemuž žádné tajemství nezůstalo skryto, a jenž nemá sobě rovného
v činech jeho tak mistrné ruky, totiž rav a proslulý gaon,
náš učitel a rebbe, rabi Šabbataj, syn našeho učitele a rebbe
(*muhara*r ) Meira ha-kohen, vznešený a pomazaný
olejem autorství spisu Siftej kohen, vzácný klenot své doby,
jenž se povznesl do nebeských ješiv v polovině svých dní.
Jiskra jeho žití odešla prvního dne měsíce adaru. Sem ho pohřbili
a uložili pátého dne v týdnu, dne druhého adar v roce : V onen den
pak přijde mašijach vysvobodit lid, jenž nezůstal opuštěný (jer 51:5),
dokonale připraveného pro budoucí éru,
vždyť smrt cadiků je nám dána jako dobré znamení o přikrytí vin.

Rtové kněze  (Siftej kohen) ostříhají poznávání …  Vyučoval
lid Poznání (*daat), hloubal a zkoumal a rozvíjel (*tiken),
aby sluch lidu naplnil mnohanásobnou pomocí.
Jeho ústa byla příbytkem Pravdy a jeho slova slovy
živého B*ha, vyučoval, soudil
a  osvobozoval. Ovoce jeho rtů (Iz 57:19) činilo z jeho studny
Studnicí vody živé
------
Rtové pravdiví budou utvrzeni na věky (prv 12:19), jelikož
uctíval Vznešeného skrze urim a tumim  zcela bez poskvrny.
Stříbrnými korálky  (Nekudot kesef) přinesl nový pohled
(*chiber chiduš) na řádky Řetězů zlata (Turej zahav).
On v důstojnosti kohena (Tokpo kohen) , s náprsníkem soudu (Chošen mišpat) na srdci,
učitel poznání  (Jore dea) všem učitelům a vyučujícím. Díky tomu, co odhalil, se klopýtající  se klopýtající mohl zase opřít a padající našel pomoc.
Avšak v den, kdy se zatměly všechny lampy poskytující očím moudrých
jas prozření, byly tyto poklady zapečetěny a jiskra jeho žití
se připojila do věčného svazku života.
----------------------------
Tato deska byla nově pořízena v roce : Svaté služby dojdou svého obnovení (Dn 8:14)

Jsou lidé, kteří pilně sbírají a přidávají, a lidé, co nesbírají.
Ale jestliže rek koná, světlo se zvětšuje a mohutní. I z Edenu
vycházel potok, aby zavlažoval zahradu, tu zahradu zamčenou
na petlici.
On otevřel její brány, aby bylo možno kráčet podle halachy,
díky jejímu prohlubování Šabataj přidával ke službě kohenů
a nikdy - až do chvíle, kdy zhasl - ten pomazaný
korunou pomazání[4] jako kdysi velekněží přidávat nepřestal.
-----
Šabtajovy spisy (jsou o tom),
jak chodit bez úhony a ve dne v noci
poskytnout ústům klesajících ty nejcennější perly,
alabastr a drahé kamení, učitelům pak naučení otvírající oči
k vidění. Slova plamenná jako žár ohně a řeřavé uhlíky
určená všem bezúhonným. Takový byl Šabataj,
ha-gaon a veliký učitel a rebbe, syn toho jenž prozařuje (meir)
oči moudrých.

V tomto nevelikém *ohelu avšak za plésání Výsostí (leží) podoba kohenů,
zjevení kola v kole jdoucího do všech stran a směrů stejně jako Zjevení kruhů.
I z jeho středu vyzařovaly paprsky poskytují moudrost ve věcech tahary
i tumat, heteru i isuru, ve věcech života a zásluh pro všechny, kdo jim chtějí věnovat
pozornost. Pasprsky osvětlující a odhalující i skryté skutečnosti. Takové bylo jeho
učení (torato), ať už skutečností daných na Sinaji, anebo detailní rozbory (pilpul)
nejzazších komnat orajty - vždy dokázal najít i v rišonim a acharonim správné řešení
a definitivní volbu jak přistupovat k halaše až do chvíle, kdy  byl tento vzácný  klenot
působící, aby i rtové těch, co spí, promlouvali,[3] nakonec pohřben.

 

pozn: PDF  s hebrejským textem (font Siddur)  a také  pouze hebrejský text resp. jeho přepis si lze stáhnout od nás z Kešetu.

 

------------------------------oo
pozn: Siddur - Stáhnete-li si *word anebo *pdf dokument, a zjistíte, že se vám nezobrazuje hebrejština, stáhněte si, prosím, a nainstalujte tento font.

Obsah
1/ soubory   
2/ videa 
3/ o překladu
4/ Nikolšpurk