Jen několik jakoby "slovníkových" hesel...
pozn: Dovolíme si doporučit "odvahu k pravdě" tj. k vašim vlastním dotazům.
Adam (aneb od Adama) - do úplných začátků jakékoli práce na dokumentaci hřbitova doporučujeme pohled na dvě výborné práce tomuto tématu věnované. Najdete je u nás na Kešetu v sekci "Texty" / Práce druhých - čísla 000a a 000b
boční blesk - viz externí blesk
břečťan není nepřítel. Za všech okolností *macejvu spíše chrání, než aby ji narušoval. Pravda, jemně se přichytává - tak ho, holt, Vznešený zformátoval. Při jeho odstraňování může dojít k poničení (rozpadu) například pískovcové nebo opukové textury. U těchto materiálů buďte velice obezřetní a nejprve ještě před odstraněním břečťanu zjištěte, kolik lze vyčíst bez zásahu.
Respektujme, prosím, také pravidlo důstojného vzhledu hřbitova a prapůvodní myšlenku. Prach jsi a v prach se navrátíš. Jakékoli hurá-akce se "zkrášlením" hřbitova odstraněním břečťanu toto pravidlo zraňují a navíc bývají velice krátkodeché. Brečťan zase obrazí, pokud ho nevykořeníme. Proto je daleko vhodnější pouze "shrnout" břečťanový kabátec, zdokumentovat epitaf a potom vrátit hřbitov do jeho aktuálního /původního stavu.
čitelnost náhrobků se podstatně zvýší trpělivostí. Zní to možná úchylně, ale je to tak. Máte několik možností. a) poznat svůj hřbitůvek a sami zjistit, jak na *macejvy dopadá světlo. b) počkat si na noc a zkusit vysvítit text baterkou. Budete se divit, jak zřetelné je náhle písmo například na žule nebo na zerodovaných *macejvách. c) leštěná žula nezřídka posetá jemnými mechy a lišejníky, ale zejména ta, která pár dekád ležela lícem proti deštům, se ráda poddá pokud náhrobek nakřídujete. d) pořídit si odpovídající techniku anebo bohaté rodiče. Kdo má možnost opatřit si boční blesk anebo jiné foto-vychytávky, má nespornou výhodu. (Pouze si dovolíme upozornit, při tomto způsobu práce důkladně očistěte i spodní partie náhrobku, abyste pak doma nelitovali, že fotka sice supr, ale ta tráva znemožňuje správnou dataci...)
čupčiky - nebo též "čubčiky" - háčky v hebrejštině ? Jen grafické vykřičníky...
datace - řadě pracovišť zde v republice stačí menší zřetel na epitafy a oceňnují zejméma základní identifikační data, jména, jména rodičů, lokalitu a datum úmrtí. Jak se co nejspolehlivěji orientovat na náhrobku a pomůcky k určení "souřadnic" datace vám nabízejí zejména tyto materiály.
dokumentování - Proč to nezkusit sami? Práce je mnoho a ženců pomálu... Děkujeme předem a do začátku doporučujeme dvě stati (seminárku a bakalářku) o krocích, kterým se při dokumentaci nevyhnete. (000a-Kroky, 000b-Mapování) - new
epitafy - jejich záludnosti i krásu, komenáře kjejich správnému (hlubšímu) pochopení a také nejrůznější pomůcky pro správnost překladu najdete zde. - new
ešet chajil - je vlastně 31. kapitola biblické knihy (od desatého verše výše). V liturgii tvoří tato pasáž součást šabatové liturgie a je vnímána jako oslava hospodyně a paní domu. Upozorňujeme na ni i zde zejména proto, že s názvuky, parafrázemi a citacemi tohoto textu se velice často setkáváme na náhrobcích dcer lidu Jisrale - proto si zaslouží vaši pozornost i podrobnější studium. Tento šábesový hymnus však není jediným biblickým zdrojem a obrat "ešet chajil" v epitafu rozhodně nelze překládat jako : žena statečná
ešet lapidot - biblisté ji znají jako paní Lapidotovou, Lapidotovu ženu, nicméně...
externí blesk - je pro pořizování fotografií nejluxusnější (ale také nejnákladnější) prostředek. Jeho výhody - nečekáte na slunce, nečekáte na počasí, stačí jen očistit macejvu, nastavit aparaturu a exponovat. Práci je dobré provádět ve dvou, dochází tedy ke dvojité kontrole a lidskému dialogi. Nevýhoda - vysoká pořizovací cena. Výsledky práce s externím bleskem můžete vidět zde.
frotáž - je sama o sobě zajímavou výtvarnou technikou a v mnoha případech se osvěčila jako jeden ze způsobů, jak židovské hřbitovy popularizovat. Pro dokumentační účely se však příliš nehodí. Nastudujte si dobře tvary a symboliku hebrejských znaků a ihned pochopíte proč. Kvalitní "dokumetační" frotáž pořídíte nejlépe na leštěné žule, která se ale objevuje až v poemancipační době, tedy na náhrobcích zpravidla bilingvních a tedy snadno čitelných i bez frotáže. Na žule a zvětralých náhrobnících získáte sice zajímavé "výtvarno", ale číst se to nedá.
háčky - (značky, vlnovky, tečky) nad hebrejskými znaky - na macejvách, ale i v textu anebo v synagogálí výmalbě - jsou vlastně jen tzv. čubčiky - střapečky (kštice), jimi se upozorňuje na skutečnost, že znak něco tají anebo zkracuje ...
holící krém - panují představy (zejména na amerických webech), že pokud náhrobek vyplníte shaving creamem, přečtete ho snadno. Nezpochybňujeme to. Ostatně snímky macejv "vyplněných" sněhem (Lukáš v karlovarském regionu) hovoří jasně. Nicméně je to pietní? Teď nehovořím o sněhu, ale o tom krému holícím ... To už je ve vaší citivosti. Z praktického hlediska křída udělá totéž a na žule a jiných drsných materiálech vám holící "výplň" beztak nepomůže rozlišit správné znaky spolehlivě
jarcajt - výročí (výroří smrti). V judaismu se toto výročí připomíná jednak modlitbou kadiš v synagoze (vzpomínající má možnost ji vyslovit v příslušné části liturgie) a také návštěvou hrobu, spojenou s meditací a zapálením tzv. jarcajtového světýlka - svíčky. Tento zvyk se nese rovněž celým celým helénisticko-křesťanským světem (tedy nejen v judaismu), ale jeho zdrojovým textem (přinejmenším mezi židy) je biblický text: Duch člověka jest "svíce" Hospodinova ... (př 20:27)
Židovský kalendář se s gregoriánským nekryje, protože sleduje luno-solární pohyb vesmíru. Z toho logicky vyplývá, že pokud někdo zemřel po židovsku například 14. tamuz libovolného roku, o rok později a následující léta to podle greg. kalendáře rozhodně nebude tentýž den ale pokaždé jiný. Tradice učí, že vzpomínka (kdykoli) je daleko více, než pžesné dodržování čehokoli, nicméně, kdo chce v tomto ohledu respektovat pravidla vesmíru, měl by sledovat aktuální židovský kalendář.
jidiškajt - občas se někdo poptává, co je pod tímto výrazem míněno, protože se na něj tu a tam odkazujeme. Vězte tedy, že je to na hodně louhé povídání a hlavně na několik životů. My totiž tu "jidiškajt" musíme zase umět žít. To není žádný "-ismus" - jako například judaismus, není to ani žádná religie či konfese - jako například "židovská víra" anebo ještě hůře "praktikovaný judaismus" -- to je prostě bezmezná důvěra v Nebesa a potom v tradici. Svět nikoli plnení ale naplňování všech pokynů tóry. Podle "jidiškajt" například v překladu epitafu neexistuje pondělí či neděle, protože takové dny prostě neexistují. Neexistuje ani obrat "blahé památky" ani jiné nelaskavé výmysly. Jidiškajt je svět židovské naděje a praxe.
jména - rozsáhlejší povídání , vyprávění o hebrejských jménech i příjmeních a několik objasnění k tomu najdete kliknutím na tento odkaz.
jošev - Jošev be-seter Eljon (Ten kdo v skrýši Nejvyššího přebývá... 91. žalm) je rovněž poměrně nezbytnou pomůckou při dokumentaci a práci na hřbitovech, protože i nakrásně emancipovaný uživatel vesmíru vstupuje a) do světa židovských představ o přírodě vesmíru - měl by tedy, jde-li pomáhat židovské památce anebo paměti světa, respektovat některá třeba i zvláštní pravidla; b) vstupuje za práh určité mystiky. Nejde tu o kabalu, jen o holý a přirozený fakt, že smrt je pro nás pro všechny určitým mystériem. Můžete tento žalm chápat jako amulet, anebo jen jako výzvu k přemýšlení, ale užitečný rozhodně bývá . (video)...
kryptogram - (akronym) - epitaf posládaný tak, že úvodní znaky jeho jednotlivých řádků, někdy i celá slova (viz například Hořice), vytvářejí *synagogální jméno zesnulého. Většinou na ně upozorňujeme v katalozích anebo na video-stránce.
křída - obrovské divy na hladších kamenech, zejména třeba slivenecký mramor, ale i leštěná žula prokáže zvědavým dokumentátorům obyčejná křída. Nakřídujeme-li povrch kamene, zatesané znaky vystoupí jako zázrakem. Ale jako všude ve vesmíru nic nepřehánějte. Příliš mnoho křídy anebo nelaskavý tlak na kámen vám zasype mělké znaky křídovou moučkou a můžete si počkat do nejbližších tří průtrží mlračen. Nejlepší způsob (který má v sobě i maximum piety) je nakřídovat si vlastní dlaně (jako když jdete cvičit na kruzích anebo na koni) a rozetřít pak křídu po náhrobku. Moudrost je z vidění, sami rychle získáte praxi i cit.
odlehlost hřbitovů - jeden z častých dotazů. Tendujeme k představě, že zastrčenost židovských "bejt-olámků" je také jedním z projevů tehdejší dobové nepřízně majoritní společnosti vůči židům. Ale ne vždy je to pravda. a) ačkoli smrt k životu patří, je třeba obě skutečnosti oddělovat. Protože mrtvá tkáň je zdrojem rituální nezpůsobilosti tzv. *tumat (viz odkaz). Proto v židovské tradici (a v příznivých podmínkách) panovala snaha, situovat pohřebiště dále od židovské čtvrti. b) samostatná obec - aby mohla být jako taková uznána a být plně funkční, musí mít prostor k modlitbě (modlitebnu nebo šůl/ synagogu), mikve a hřbitov. Pozemek něco stál, a zakladatelů bylo často jen sotva do deseti.Shánšl se tedy sice důstojný ale levnější kout půdy. Což bývalo často v místech méně vhodných pro zemědělství (svah, kopec) a zároveň už nevhodných pro lesní hospodářstí. I tyto důvody je nutno zohlednit.
peticha /petira - z hebrejského patach (otevřít) resp. patar (zavřít) - jedná se o úvodní (resp. závěrečné) pasáže epitafu. Často tvoří tu nejosobitější a najzajímavější část epitafu. Hojně se inspirujíé v parfázích biblických textů. Celý a velice bohatý soubor petichot najdete například v Lošticích a v Úsově. Ale neexistuje snad žádný hřbitov, kde bychom nějakou pozoruhodnou petichu nenašli. Petira naopak epitaf uzavírá a většinou obsahuje nejrůznější opisy budoucího věku, smrti a posmrtného života, vzkříšení a naděje na další život...
pokrývka hlavy - pro židy je nemyslitelné, že by navštívili pohřebiště bez ní (pokud nenosí pokrývku trvale) . Co se "symbolické uctivosti" týče, náleží hřbitovu stejný repekt jako třeba synagóze. U nežidů to již tak obligatorní není. Jinými slovy - otázkou je, proč jde turista na hřbitov? Protože to políčko piety a rozjímání je bez ohradní zídky, romantické a většinou hluboko v přírodě nebo alespoň dále od komunikací. Řada hřbitovů se tak stává spíše "krajinotvorným prvkem" anebo "památkou" než tím, k čemu sloužily původně. Na druhou stranu, proč by tam nešel - platí-li pravidlo Baruch ha-ba (Vítej, kdo přicházíš v dobrém...)? A vandal se bude stejně vždycky chovat jako vandal bez ohledu na svou klubovou kartu. (Viz například Mikulov anebo Neznašov, Žamberk anebo Větrný Jeníkov). Jak z toho ven? Spolupracujte svobodně na harmonii vesmíru. Pokud vcházíte (nakrásně jako turista) například do katedrály v kraťasech a s pokrytou hlavou, těžko po vás chtít vyžadovat pokrývku na hlavu při návštěvě svatého místa židů. Ti kdo smekají, určitě svůj týl cudně zahalí...
A když náhodou není po ruce? Snažte se toho nezneužívat, jen byste ublížili vesmíru i sobě, ale vůle (tedy pohnutka) je mnohem důležitější než čin. Někdy (!!) - Přikryjte si týl na chvilku dlaní a poproste Nebesa, ať vám Sama šábesdekl na chvíli půjčí ...
sobota - Je to dilema. Žijete „tento svět“, zajímáte se i o jidiškajt, ale hypotéka a zaměstnavatel jsou celkem nekompromisní. (Nebesa ovšem také.) A tak vám zbývají jenom víkendy. (Respektive: A přesto vám byl nabídnut den odpočinku, památník Stvoření!). Je to jako vždy především jen a jen na vás!! (Celý článek si stáhneteve wordu zde anebo pohodlně přečtete na Shekelu)
schema/ skica - skutečnost, bez které se neobejdeme. Ne pokaždé se daří zpracovat hřbitov v jednom tahu, a ne každý hřbitov má "zasedací pořádek" jak podle lineálu. Svůj osobní systém si vytvoří každý sám, ale co ti, co se vydají a půjdou v našich stopách? Propedeutické "minimum" zpracoval do podoby užitečného manuálku v r. 2010 Bc. Ladislav Faigl. ...Dosposud pořízené a tedy pro vás všechny dostupné najdete zde...
titulatury - mají zde u nás na Kešetu svoji vlastní stránku, kde se vám pokoušíme orientovat se v nich pokoušíme. Které asi tak na macejvách najdete? Jak je interpretovat?
zkratky - asi největší "sudoku" a někdy také největší oříšek při dešifraci epitafů. Hebrejský a ivrit svět již vydal některé užitečné slovníky, někdy jen výkladové, jindy anglo-hebrejské (nezřídka nevalného rozsahu), a tak možná stále ještě uvítáte svůj vlastí ůslovníček zkratek" -- inspirací k jeho založení vám mohou být tyto stránky.
zrcadlo - je také velice šikovná pomůcka, která - pracujte-li ve dvojici - vám může pomoci "nahnat" slunce na náhrobek tak, aby byl fotogeničtější a tím i daleko zřetelněji čitelný pro práci doma u PC. Jeden hledá vhodný úhel odrazu slunečního světla, druhý fotí. Vyřazené zrcadlo si však mohou dovolit vozit s sebou jen majitelé automobilů. Pro nás pěší je ho však schopna nahradit "alobalová karimatka", klasická "odrazná deska" používaná v ateliérech anebo jen docela obyčejný alobal... Šikovnější mohou alobalem potáhnout deštník anebo nějakou rovnou plochu, která je zrovinka po ruce .... Díky za vaše případné zkušenosti, typy a "udělátka" .....
