Rabi Elijahu di Vidas, středověký kabalista a filosof (jeho památka nám budiž požehnáním) píše: „Našel jsem také určité pasáže ve spisech našich Moudrých vztahující se ke kategorii chibut ha-kever (útrapy hrobu) a domnívám se, že je vhodné je zaznamenat…“ Já sám jsem pak v *Sefer ha-Tišbi pod písmenem Chet u hesla chibut ha-kever našel toto: „V midraši rabi Jicchaka ben Parnach se uvádí, jak žáci rav Eliezera chtěli vědět, jaká je podstata kategorie soudu tzv. chibut ha-kever…“Z toho lze soudit, že traktát je součástí midraše rav Jicchaka ben Parnach.
Rešit chochma (šear Jira/12) z pera Elijahu di Vidas (1518-1592) uvádí:
K tématu obavy před smrtí a s ní spojených skutečností učí naši Moudří (Šab 31b), že přestupníci nechovají před smrtí důstojnou bázeň (= až do okamžiku své smrti o ní radši neuvažují) – Moudří také vysvětlují slova žalmu: až do své smrti nepociťují bolest a jejich srdce je pevné… (ps 73:4) v tom smyslu, že přestupníci (rašajim) nemají sebemenších zábran a pomyšlení na smrt jim připadá obtížné jako okovy /?? ??? ??????? ?????/; Raba bar Ula k tomuto verši dodává: „Sladký požehnaný tím chce naznačit, že přestupníkům nejen že nestačí, že nemají žádný respekt před hodinkousmrti, ale že jejich srdce je pevné jako dvorana podpíraná bezpočtem sloupů.“ – přitom je nám naznačeno (eccl 7:4), že bychom měli přede dnem skonu chovat natolik důstojnou bázeň, jako bychom už kráčeli směrem khřbitovu. Jak pravil Šlomo ve své moudrosti: Srdce moudrých jest nasměřováno do domu smutku..Také Zohar (Vajchi 257a) referuje: Den smrti je nazýván Dnem velkého soudu, protože v tom okmažiku je člověk souzen za veškeré své činy…Rabi Chizkija cituje verš gn 15:12 (slunce zapadalo a na Abrama padla dřímota, hrůza a úzkost) a vysvětluje (že Abramovi bylo ve chvíli roztínání smlouvy, jako by umíral, a ona úzkost a hrůza symbolizují Den těžkého soudu), což je nejhorší den ze všech, jaké jsou lidské bytosti dány v tomto světě, protože je to den jeho odchodu z něj, Den velkého soudu, kdy pro člověka zhasne jeho slunce,jak čteme v knize Kohelet.Zohar také učí, že duše, vyhnaná z těla smrtelníka se ještě tři dny zdržuje v jeho blízkosti, co kdyby se snad náhodou její „příbytek“ v tomto světě zase vrátil k životu, a po třech dnech se pak odebere do Zahrady a již se nevrací.
Traduje se také, že posledních *šlošim (třicet dní) před smrtí již duše člověka spolu s jeho stínem lidskou bytost opouštějí. A všechno včetně ptactva nebeského ho povolává vzhůru a odpovědnosti. (Zohar, ibid.) ------oo--- atd. atd.
První oddíl:
Jakmile člověk zemře, dostaví sek němu služební andělé. Jeden patří k Přisluhujícím andělům (malachej ha-šaret), jeden k andělům smrti, jeden je Zapisovač a jeden je osobní anděl zemřelého. Ten ho vyzve: „Pojď nadešlo tvé skončení.“ (Jiné zdroje uvádějí, že v té chvíli zapisující anděl ihned zasedne a spočítá všechny roky a dny zemřelého.) Mrtvý se snaží namítnout: „Ještě ne. Můj konec ještě nenastal.“, ale v tu chvíli jsou jeho oči opět otevřeny a on spatří (a podle verzí tradovaných našimi rabbonim se neuvěřitelně vyděsí, až padne tváří na zem) Anděla smrti, jenž je veliký od jednoho konce vesmíru k druhému a od hlavy až k patě je poset množstvím očí. Je oděn ohněm, jeho plášť je také oheň a sám anděl je celý ohnivý. V ruce třímá meč, po kterém stéká krůpěj žluči. A právě ta člověka usmrtí. Ona je také příčinou, proč začne páchnout rozkladem a proč mu zesinají tváře. Avšak nezemře dříve, než na vlastní oči spatří Svatého požehnaného, neboť je psáno: Neuzří mne člověk, aniž by ho to nepřipravilo o život /ex 33:20/; Dokud jsme naživu nedokážeme Sladkého požehnaného spatřit, ale v okamžiku smrti ano, neboť stojí psáno: … jemu se pokloní všichni, kdo sestupují do prachu a nedokážou již zachovat duše své… /ps 22:30/;
Poté každá bytost sama vydá svědectví o všech svých činech na tomto světě. Vydané svědectví potvrdí (zapečetí) sám Vznešený, neboť jest psáno: Přísahal jsem skrze sebe sama a vyšlo již to slovo spravedlnosti, že se mi skloní každičké koleno a vyzná se mi pod přísahou každičký jazyk /iz 45:23/;
Šlo-li o dokonalého cadika (cadik gamur), předá pak svou životní jiskru svému Pánu, ale zatvrzelý přestupník (raša gamur) jen ještě více zatvrdí svoji šíji a oddá se zlému pudu. Proto také naši Moudří učí: Zatvrzelého přestupníka ovládá jeho pud dokonce i v okamžiku jeho smrti…A rabi Eliezer ben Jaakov vysvětluje: Stejně tak jako zatvrzoval svoji šíji (aby nepřijímal sladké jho Nebes) v tomto světě, stejně zatvrzelý zůstává i ve chvíli svého odchodu, kdy se má postavit před soudní tribunál. Proto čteme v tehilim: Avšak přestupník vida to, zuří a sesychá, až z toho skřípe zubama… /ps 112:10/ Zemře-li cadik, říkává se : „Cadik abad …Spravedlivý hyne … /iz 57:1/ zatímco o skonu přestupníka je řečeno: Nenapravitelný (bli-jaal) vypleněn bude jako trní, kterého se darmo dotýkat… /ii.sam 23:6/
Druhý oddíl:
Rabi Eliezerovi byl položen dotaz (podle *Sefer ha-Tišbi tak učinili jeho žáci), jaká je podstata kategorie soudu tzv. chibut ha-kever?
Odpověděl, že v okamžiku smrti lidské bytosti přichází Anděl smrti, posadí ji na hrob a dá jí políček se slovy: „Vstávej a řekni mi své jméno.“ Bytost odpoví: „Ten, který pravil a povstalo Univerzum, ví ze všeho nejlépe (galuj wi-dua), že nevím, jak se jmenuji.“ Anděl smrti způsobí, aby do něj znovu vstoupil jeho ruach (duševní složka) a nešama (duchovní jiskra) – Radba*z dokonce traduje verzi, že mu obě složky vdechne svými ústy – a ty ho postaví a předvedou před soud. Rabi Jehošua zase uvádí, že Anděl smrti drží cosi podobného řetězu, zpola ohnivému zpola železnému a tím, že bytost přetáhne… a je pak předvedena před soud a tam obžalována. Rabi Jehošua ben Levi překládá jinak:jeho střely jsou ohnivé a jeho řetěz ze železa… udeří poprvé a oddělí tak údy, udeří podruhé – oddělí se všechny kosti. Pak se dostaví služební andělé, aby je posbírali. A znovu (mrtvého) postaví před soud. Anděl smrti ho přetáhne potřetí (Radba*z uvádí, až ho rozdrtí na prach) Následujícího dne znovu a třetí den ještě daleko krutěji … Bytostje souzena pro obě své oči, své uši a své rty. Proč? Protože vynášely ohavné skutečnosti.Souzen je i jazyk za to, že svědčil křivě a hanobil druhé a tak dál (úd po údu); Takto je po oba první dny obžalováván, volán k odpovědnosti a nakonec i souzen za každou svou vlastnost. Třetího dne je odsouzen k mohutnému výprasku. Za (přestupky) očí, které referovaly o tom, co neviděly,a uší, která referovala o tom, co neslyšela. Přestupky hanebnosti vypouštějících retů a falešně svědčícího jazyka. Za přestupky nohou, co nelenily spěchat za překračováním (přirozených limitů), až k člověku nakonec svižněpřispěchal Anděl smrti. Kdo však pomlouvá svého bližního (lašon ha-ra), zemře na záškrt.
Třetí oddíl:
Rabi Meir prohlásil jménem rabi Eliezera: Den soudu, kterým Vznešený (budiž požehnán) soudí člověka v hrobě, je daleko těžší než soud Gej-hinom. Protože soud Gej-hinom se vztahuje jen na starší dvaceti let (podle verze,kterou uvádí Radba*z, jsou tomuto soudu vystavení jen zatvrzelí přestupníci a všichni od třinácti let výše), zatímco soudem hrobu jsou souzeni dokonce i cadikim, děti ostavené od prsu,kojeňátka ba i nedonošeňátka (nefelim); Naši Moudří (k tomu) dodávají: Kdo však žije v Zemi Jisroel, zemře v předvečer šabatu před západem slunce a bude uložen do hrobu ve chvíli šabatového troubení na šofar – ten se svědkem soudu hrobu nestane.[1] Co tedy podniknout pro to, abychom byly vytrženi z útrap soudu hrobu? Miluj *cedakot, miluj napomínání, miluj *gmilut chasadim, buď pohostinný a modli se s prožitkem (kawana). Za těchto okolností, kdybys zemřel nakrásně mimo erec Jisroel a nikoli v předvečer šabatu, nestaneš se svědkem soudu hrobu a dokonce ani svědkem soudu Gej-hinom podle slova: Volal jsem z prostředku úzkosti své… z útrob hrobu (šeol) křičel jsem… /jon 2:3/; Úzkost (cara) symbolizuje „útrapy hrobu“ – chibut ha-kever, útroby hrobu – šeolu (beten šeol) – údolí Gejhinom (gehennu).
Pro ilustraci jeden příběh. S čím je ten obraz srovnatelný? Se zkušeností tří bytostí. Jeden obdělával půdu, jeden se věnoval nauce (tóře) a jeden se zaměstnával zlatem a stříbrem. Když nadešel zemědělcův čas, aby opustil tento svět, řekl: „Dejte mi z toho, čím jsem se zaměstnával na tomto světě, půjdu a přenesu si to i do onoho světa, abych tam nepřišel s prázdnou.“Odpověděli mu: „Ale ty jsi se přece věnoval půdě! A ta patří Sladkému požehnanému, copak není psáno: Hospodinova je země i všecko, co je na ní, ta zemská kulička a všichni její obyvatelé ?“ /ps 24:1/ Když pak nadešel čas toho, co podnikal do zlata a stříbra, řekl: : „Dejte mi z toho, čím jsem se zaměstnával na tomto světe, půjdu a přenesu si to i do onoho světa, abych tam nepřišel s prázdnou.“Řekli mu: „Blázníš? Nepatří snad zlato a stříbro Sladkému požehnanému? Vždyť stojí psáno: „Mé jest stříbro i všechno zlato ?“ /ag 2:8/; Nakonec nadešel čas odchodu i tomu, kdo se zabýval tórou. A pravil: : „Dejte mi z toho, čím jsem se zaměstnával na tomto světě, půjdu a přenesu si to i do onoho světa, abych tam nepřišel s prázdnou.“ Tomu řekli: Ty spravedlivý, ryzí a věrný (cadik, jašar wo-neeman), jak bychom ti mohli udělit z výtěžku tvého úsilí. Nezabýval ses snad tórou?[2]Nebude ti snad právě ona zářit na cestu? A Sladký požehnaný tě přijme s laskavou tváří, jak stojí psáno: Až se dáš na cestu, povede tě, a uložíš-li se k spánku, bude tě strážit, a až se pak probudíš, dáte se do rozhovoru… /prv 6:22/; Bude ti ospravedlněním, před tvým Bohem (budiž požehnán), služební andělé tě přijdou uvítat se slovy: Pokoj příchodu tvému! - jak čteme u Izaiáše: A tehdy se jako Jitřenka rozbřeskne tvůj jas, rozpučí uzdravení tvé. Vždyť tvoje *cedaka půjde před tebou a H-spodinova sláva tě vezme s sebou… /iz 55:8/;
Ben Azaj učí. Existují celkem tři druhy soudů. Jeden je horší druhého a všechny se konají v přítomnosti Svatého (budiž požehnán). Rabi Akiva však namítá: Jak by mohly všechny tři probíhat v přítomností Svatého (budiž požehnán)? Soud hrobu absolvuje každý sám. A také soudem Gej-hinom je souzen každý jednotlivě. Teprve Nebeský soud probíhá před Vznešeným. A nenese-li bytost vin, ihned je propuštěna, v opačném případě však soudci zasednou a soudí dlouhým přelíčením…
Čtvrtý oddíl:
Rabi Josai řekl: Pojď a posuď, jaký je rozdíl mezi dobytčetem a člověkem? Kolik strádání si vytrpí dobytče, nakonec ho podříznou a stáhnou z kůže, ale nikdo ho nevolá k soudu. Zatímco člověk?V tomto světě si také vytrpí bezpočet strádání, ale po smrti – byl-li to *cadik gamur, je soudu zproštěn, selhal-li však v nějakém ohledu, je souzen neúprosným soudem.
Říká se také, že v okamžiku, kdy člověk opouští tento svět, jako by nestačilo, jak se vyděsí zjevením Anděla smrti, jež je posetý bezpočtem očí a v ruce třímá tasený meč, ale ke všemu se ho ještě vyptává na to, do jaké míry se zabýval tórou, na jeho skutky milosrdenství a na to, zda učinil králem Učinitele svého pravidelně každého jitra i večera a přiznal královskou důstojnost s vyrovnanou myslí také svým bližním.[3]Pak mu vstříkne do úst onu kapičku (žluči), a jsou-li v člověku přítomny ony (výše uvedené) skutečnosti, odchází jiskra jeho bytí z tohoto světa bez jediné úzkosti, beze všech útrap, jako když vytahuješ z mléka vlas. Nejsou-li však, vychází jiskra, jako když zkoušíš vytahovat bodláčí z ovčího rouna.
Takže, jakmile Anděl smrti přijde, osloví člověka: „Spravedlivý (budiž požehnán) a tvůj Učinitel, mne posílá za tebou…“ -A člověk se pokouší anděla všelijak uprosit.Ten však jen odtuší: „Tuto hodinku nelze obejít, nelze překročit vymezený čas. Ale slyšel jsem zpoza zástěny, že ti přece Svatý (budiž požehnán) připravil příbytek v Gan Ejden.“[4] (Proto rabi Josaj učí: Toužíš-li poznat budoucí odměnu spravedlivých, běž a pouč se od Prvotního Adama. Tomu byl svěřen jen jediný snadný Pokyn a on ho přestoupil. A za to na něj – a na všechna potomní pokolení - byla uvalena smrt. Ale ten, kdo se chopí tóry, kdo koná laskavé skutky, kdo si přivstane k vroucí modlitbě a prodlí u ní také při večeru, ten bude vytržen a osvobozen jak před soudem Gej-hinom, tak i na soudu Svatého požehnaného…
A rabi Abahu vysvětluje jménem rabi Jicchoka: Člověk nakonec dojde smrti, dobytče své porážky, všechno je určeno smrti. Blaze tomu, kdo se vzmáhal v tóře, kdo se tórou zabýval a konal své dílo vyrovnaně a harmonickypro svého stvořitele, rostl v dobrém jménu a v dobrém jménu také odešel z tohoto světa, protože o něm platí to, co řekl král Šalomoun ve své moudrosti: lepší nad všechny vzácné balzámy je dobré jméno.. /eccl 7:1/; Uč se proto tóru, seč můžeš, abys získal velikou odměnu a stále mysli na budoucí odměnu pro spravedlivé …)
Zmužile si počínejte a posilněte svá srdce vy všichni, kdo skládáte své doufání v H-spodinu.. /ps 31:25/ - Budiž požehnán !!
Pátý oddíl:
V okamžiku soudu řekne Sladký požehnaný člověku: Takového úsilí mne to stálo, abych tě zformoval v lůnu tvé maminky, aby tě nepotratila, a pak když jsi vyšel na tento svět, zchystal jsem ti potravu[5] a zachraňoval jsem tě v strádáních. A co ty? Věnoval jsi se tóře? Konal jsi kvůli mně milosrdenství?Jestliže člověk obsáhl tyto skutečnosti, je bez prodlení osvobozen, ne-li, je předán pěti andělům Zkázy, podle počtu knih Zákona. Jeden ho bije a druhý počítá rány, přesně tak jak se to děje u exekucí nařízených bejt din. Třetívyzařuje takové světlo, jako byl sálající ohnivou pecí, a čtvrtý snáší z horhořké a kyselé byliny. (Dá mu je sníst a říká), jestliže dotyčný okradl svého bližního : Jenom si dobře prohlédni, co ti zůstalo mezi zuby za to, že jsi se krmil kořistmi z kradeného! A pátý anděl tluče i jeho rodiče. Jestliže však četl (byl veden k tóře), a přesto nedodržoval, je bit naopak on a to před zraky rodičů….
(Zde traktát Chibut ha-kever končí)
[1]/ Už na jiném místě jsme se snažili vysvětlit, že tyto podmínky jsou de-facto nesplnitelné. Že se jedná o jakési rabínské „na svatého Dyndy“a celý výrok chce jen potvrdit skutečnost, že smrt je přirozenou součástí našeho života, od níž nás nemůže zhola nic osvobodit, a tedy i přehnaná úzkost před smrtí je nesmyslná. Naopak – jak výrok pokračuje – více než ten, kdo by sešel z cest života tak neuvěřitelně – téměř zázračným způsobem – se smrti se nemusí bát ten, kdo koná milosrdenství a cedakot.
[2]/ Jeden z nejkrásnějších výkladů – Národ nestuduje a nezabývá se tórou pro studium. Nebo (jak se někdy rádo říkává – kvůli skutkům. Nýbrž kvůli jejímu vnitřnímu světlu – obsahu – jímž je laskavost, humanita, *cedakot a vše, o čem hovoří Moudří ve svém komentáři ke „sv. Dyndy“…