Kořeny tohoto názvu nacházíme v Slově  --  A viduci obyvatelé země to truchlení na onom místě, řekli  těžký to zármutek mají Egyptští (ejvel kaved ze la-micrajjim).. (gn 50:11)
     Název „Semachot“ je vlastně eufemismus (v hebrejštině znamená „radost, potěšování“) a ujal nikoli snad pro nějakou „škodolibost“ nad truchlením Egyptských (ostatně truchlili na pohřbu Žida!), ale s největší pravděpodobností proto, že posláním lidkých bytostí je radovat se v B-hu.
            Zajímavý je i jeho „přídomek“ rabbati, který znamená „větší“. To samo o sobě předpokládá existenci jiného „menšího“. Encyklopaedia Judaica uvádí že „menší“ Ejvel skutečně existoval a obsahoval také soubor *micwot a *halachot spojených kromě pohřebnictví také s *bikur ha-cholim (péčí o nemocné). 

      Datace – dnes dochovaný „Ejvel rabbati“ je post-talmudického  a patrně palestinského původu. Je ale celkem pravděpodobné, že „Rabbati“ do sebe pojal a občas i přímo cituje „menší Ejvel“, který je datován do doby Gamliele II. (tedy do 2.století n.l.)  Samotný „Rabbati“ (v dnešní nám dochované podobě) musel být uzavřen nejpozději během století devátého, protože r. Natronaj ben Hilaj, který tehdy zastával gaonský post (853-856) ve své odpovědi na otázku: “Co je to Ejvel rabbati?“ uvádí, že existují dvě sbírky  týkající se pohřbu a otázek smrti – malý a velký Ejvel. Do Babylonie dochází známost toto díla zhruba  o století dříve (gaon Šerira). Raši již cituje přímo verzi dochovanou i nám.

            Pro nás je podstatné že „Rabbati“ (zhruba z poloviny osmého století), který v sobě zahrnuje přinejmenším část „malého“ (ze století druhého), představuje nejstarší kolekci rituálních předpisů, halachických pokynů a agadického materiálu k námi pojednávanému tématu. 

            Členění – Dílo je rozčleněno do 14 oddílů (které, jak patrno, víceméně přesně respektuje i Šulchan Aruch a Kicur Sulchan Aruch)
i.                     -- goses
ii.                   –  jak se pohlíží na sebevraždu
iii.                  --  rozdíly při pohřbívání dospělých a dětí
iv.                  -- tum’at kohanim
v.                   –  činnosti, kterých by se měl truchlící vyvarovat
vi.                  -- sedmidení
vii.                –  šlošim
viii.               –  některé „lidové“ zvyky, které lze přesto dodržet
ix.                  –  specifikace způsobu držení smutku podle míry příbuzenství
x.                   –  pravidla smutku zachovávaná, dokud je mrtvý  ještě nepohřben
xi.                  –  pravidla a pořadí pohřbů při více současných úmrtích
xii.                –  způsob počítání *sedmidení, *šlošim a celoročního smutku
xiii.               –  zvláštní pasáž věnovaná „ukládání kostí“ (tzv. ossilegiu) a transportu ostatků
xiv.               –  co je vhodné a co ne v souvislosti se hřbitovem