Při studiu statí o halaše a také o počtu Bran, jimiž je lidu Jisroele doporučeno procházet – čili tzv. „tarjag micwot“, narazíme často na termín „noachidé“ – „noachidské příkazy“ – „sedm micwot potomků Noe“.Údajně má jít o sedm jakýchsi základních Pokynů závazných nejen pro Jisroele ale také pro zbytek národů světa.
Obecně se pak ujala představa, že nežidům, aby se stali „b-habojnými syny z národů“ (chasidej umot חסידי אומות), stačí pečovat o „pouhých“ sedm micwotzahrnujících tyto kategorie:
1
|
avoda zara
|
עבודה זרה
|
modloslužba
|
|
|
|
|
2
|
birkat Ha-šem
|
ברכת השם
|
blasfémie (rouhání)
|
3
|
šfichut damim
|
שפיחות
|
prolití krve
|
4
|
giluj arajot
|
גילוי עריות
|
nestoudnost, sexuální imoralita
|
|
|
|
|
5
|
gejzel
|
גזל
|
krádež, omezení svobody
|
6
|
ejvar min ha-haj
|
אבר מן החי
|
dosl. orgán ze živé bytosti
|
|
|
|
|
7
|
dinim
|
דינים
|
povinnost ustanovit soud
|
Výčet není uváděn vždy v oné posloupnosti, kterou jsme si dovolili zvolit my. Nejspíš proto, že stejně jako „tarjag“ i „Sedmička je v judaismu chápana především jako ucelený a komplexní model jednání, ne jako nějakých 613 (potažmo sedm) „modrých okének dobrých skutků“. Nicméně námi zvolené pořadí není náhodné.
Zadíváte-li se na výše uvedený přehled, nemohou vám uniknout některé „nahodilosti“. Například modloslužbu (avoda zara עבודה זרה ) jsme na „první místo“ přehledu rozhodně neumístili náhodou. Pro dítka Jisroele je totiž uplatňování odpovědnosti za dodržování sedmi noachidských pokynů povinné. (micwa: nepoložíš před slepého překážku… [232] ) Jinými slovy – žid má ode všech nežidů nejen právo, ale dokonce halachickou povinnost vyžadovat patřičnou cudnost v rámci průchodu Branami stanovenými „sedmičkou“ – ovšem jen od těch z „národů“, kteří se vědomě a dobrovolně hlásí k monoteismu !
S těmi, kdo svůj svět zaplňují nepřeberným množstvím bůžků, je to jiné. To jsou sice také plnohodnotné bytosti - brijot (stvoření, lidské bytosti בריות ), nicméně ubírající se tak neuvěřitelně odlišnou cestou, že je třeba se jich značnou měrou stranit. Ale dovolím si vyslovit určitý otazník: Není přeci jen rozdíl mezi někým, kdo skrze tyto panteistické anebo mnohobůžkaté obrazy svoji cestu teprve hledá, a tím, kdo na základě svého náboženského přesvědčení souloží s chrámovými kněžkami, obětuje své děti ohni a na „počest“ svých božstev jedná nehumánně a nemorálně ? A právě o těchto pronárodech se v bibli píše: vyobcuješ je ze svého prostředí…
Teprve udělá-li si jedinec jasno ve svém vztahu ke Sladkému požehnanému, k otázkám zda evoluce, stvoření nebo evoluce od stvoření atd., lze „sáronskou růži sedmičky“ rozvinout do dalších pokynů. Totiž – jak naznačeno i graficky – do trojice „nesmrtelných“ + dvojice „nadstandardních + jednoho univerzálního: Trojici tvoří kategorie - rouhání (birkat ברכת השם ), krveprolití (šfichut שפיחות ) a nestoudnost (giluj arajot גילוי עריות ). Ta nepotřebuje zvláštní komentář. Nemohu se rouhat vůči něčemu, co jsem srdcem nepřijal, v co nevěřím. Šfichut – je jenom modifikace klasického „Nezabiješ“ a ke všemu spolu s giluj arajot (nedoporučenou sexuální rozvolněností) tvoří i v judaismu základní trojici Pokynů, na které se nevztahuje žádná výjimka (tzv. *pikuach ha-nefeš). Trojice pokynů, přes které jednoduše nejede vlak, i kdyby to jedince mělo stát jeho vlastní život. Ve všech ostatních případech má život přednost, je svatý a za určitých okolností lze kvůli jeho záchraně nedůslednost v průchodu Branami připustit. To je naprosto logické. Vypukne-li ve štetlu požár o šábesu, bez ohledu na to, že šábesové pokyny hašení a rozdělávání ohně nedoporučují, samozřejmě hasit budeme. Pokusíme se zachránit všechny staré a nemohoucí, hned po nich svitky tóry (přenášení břemen…) atd…
Až potud nic nového pod sluncem. Snad s výjimkou ryze monoteistického přístupu k božstvu (transcendentnu) se jedná o postuláty vlastní všem kulturám světa.
Za první „nadstandardní“ požadavky nad rámec jakéhosi „obecného“ či „kolektivního desatera“ lze považovat:
a/ výslovnou zmínku o násilném krácení práv bližního (gejzelגזל ), které se ve své nejprimitivnější podobě projevuje právě krádeží – násilným odnětím cizího vlastnictví (gejzel zlodějů a loupežných vrahů) anebo svobody (gejzel lidokradců).
b/ zákaz nedůstojného (nehumánního) přístupu k „nižším“ tvorům – opět v primitivní formě – pojídání orgánů živého zvířete (ejbarאבר מן החי ).
Tyto dvě kategorie jakoby již patřily do nám dobře známé židovské mudroslovné mravouky – tzv. musaru. – tedy snahy proměnit člověka v bytost soucitnou, odpovědnou a pokud možno nesobeckou.
A nakonec kategorie sedmá. Typicky židovská. Požadavek „ustanovení soudu“ (din, dinim - דינים) tj. zajištění dovolání a spravedlivého soudu všem bytostem bez rozdílu. Dokud jsme tady dole, jsme všichni před lidským soudem stejně plnoprávnými stvořeními Sladkého požehnaného, bez ohledu na to, komu a čemu sloužíme – pokud to neporušuje zákony humanity. A sami soudci jsou rovněž z masa a kostí, mohou být straničtí, mohou být uvedeni v omyl. Je třeba chránit (dokonce i před soudci samými) obžalované stejně jako poškozené. Požadavek pokud možno objektivního soudu potkáváme napříč celým judaismem.
Mohlo by se tedy na první pohled zdát, že by se nežidé mohli „dostat do nebe“ – resp. podílet se na budoucím vesmíru (olam ha-ba) daleko snáze, než dítka Jisroele, kterým svazují ruce ostatní micwot. „Gojim“ do ráje v podstatě „za hubičku“. Stačí jim jakž takž respektovat „sedmičku“ noachidských pokynů.
Stačilo by, nebýt právě kategorie soudu. Podívejme se, jak Sedmero micwot synů Noe definuje *Sefer Ha-chinuch – (dosl. Kniha zasvěcení do náboženské praxe jidiškajt) - středověké kompendium zahrnující všech 613 pokynů *tarjagu. (Sefer Ha-chinuch vzniká zhruba sto let po Maimonidovi, nesleduje však tok jednotlivých micwot po tématických celcích, jak to činí Rambam/ Maimonides, ale tak jak se postupně při četbě tóry objevují.)
Jestliže je Dítkům Jisroele vydán pokyn „nepoložíš překážku před slepého, aby o ni klopýtnul“ je jejich povinností dbát a nedopustit, aby dítka z ostatních národů překračovala jisté kategorie, které zde – pro jejich lepší znalost a sumarizaci – uvádíme:
1/ Je třeba dbát, aby se nežidé vystříhali bez výjimky všech modloslužebných praktik – avoda zara; které židovské rabínské právo klasifikuje trestem smrti. Vinným je každý (nežid), který se dopustí nejen kterékoli z praktik klasifikovaných rabínským právem smrtí, ale dokonce i těch, které smrtí klasifikovány nejsou. Nežidům proto nelze tolerovat, aby si budovali božiště, kultické výšiny anebo rituální mohyly (macejvot), sázeli kultické háje (ašerot), zhotovovali obrazy a sochy model apod.
2/ Stejně tak je nutno dbát, aby se žádný nedopouštěl rouhání vůči Sladkému požehnanému, Jedinému a Všemohoucímu B-hu. Kdo by se rouhal – a to v jakémkoli jazyce, ať přímo adresně anebo v narážkách, je považován za viného.
3/ Bnej Noach jsou povinni pečlivě ostříhat zákaz „nezabiješ“. Usmrtí-li ben Noach kohokoli, dokonce třebas jen plod v lůně matky, je vinen smrtí. Vztahuje se dokonce i na případy, že zanechá bližního na pospas divé zvěři (henijach trejfa), předhodí ho lvům anebo dopustí, aby dotyčný zemřel hladem. Dokonce i tehdy, dopustí-li, aby se *rodef (plod deroucí se k životu a ohrožující život matky) nenarodil, ačkoli zde byla možnost zachránit ho. Ve všech těchto případech je vinen. O to hůře, zabil li takto někoho z Jisroele.
4/ Bnej Noach jsou také vázáni cudností v sexuálních praktikách. Zejména s matkou, manželkou svého otce, manželkou jiného muže, vlastní a nevlastní sestrou, s mužským pohlavím a se zvířaty. S matkou i tehdy, kdyby je k tomu otec nutil anebo přemlouval – je to především a za všech okolností jejich matka. K nevlastní matce nelze přistoupit ani po otcově smrti. V případě sexu s cizí manželkou, není pachatel vinen smrtí za předpokladu, že manželství nebylo konzumováno (doslova: až do chvíle kdy k ní nepřistoupí jiný, aby se stal jejím chotěm prostřednictvím manželského styku, ale za styk se ženou zasnoubenou anebo vedenou pod baldachýn, tj. do chvíle, než se její právoplatný manžel stane jejím mužem, není vinen smrtí, neboť stojí psáno: a stane se /teprve tehdy/ jejím /“zákonitým“/ mužem).To se ovšem týká situace, že se *ben Noach dopustí styku s dcerou pronárodů. Zachová-li se takto k některé z dcer Jisroele, ať již přípustným nebo nepřípustným způsobem, je vinen smrtí. V případě zasnoubené panny – bude ukamenován přesně tak, jak stanoví zákony Jisroele. Pokud se jí zmocní ve chvíli její cesty pod baldachýn, bude – podle zákonů Jisroele – zardoušen. Pokud se jí zmocní ve chvíli, když už se stala právoplatnou manželkou jiného, bude pouze sťat, tak jako by se dopustil nepřípustného sexu s dcerami pronárodů. Při sexu s mužem – bez ohledu zda s dospělým nebo s nezletilcem – je vinen smrtí, stejně tak, jako při sexu se zvířetem.
5/ Bnej Noach musí stejnou měrou dbát i na respekt vůči cizímu majetku. Nehraje roli, okradou-li nežida anebo někoho z Jisroele. Loupež zboží, krádež peněz, lidokradectví, odírání, zadržování mzdy atd. až do zdánlivě marginálního přestupku, kdy najatý dělník pojedl (z majetku majitele) jindy než jak stanoví Zákon – vše je klasifikováno jako gejzel (krádež). Jako gejzel je klasifikováno cokoli, co má hodnotu jediného groše (= jakkoli nepatrnou). Pokud by někdo ze synů Noe ukradl i tak nepatrné množství a další by mu ukradl i to málo, jsou klasifikováni coby zloději oba dva a jsou vini smrtí.
6/ Je třeba rovněž respektovat ustanovení ohledně orgánů ze živé bytosti, bez rozdílu, jde-li o dobytče (behejma), divoce žijící zvíře (chaja) nebo jakéhokoli jiného živého tvora. V požívání krve (halacha) synům Noé nebrání. Nicméně při porážce nelze konzumovat maso nebo orgány zvířete, které ještě dokonale nevykrvácelo (doslova – které se ještě třese) a nezamřelo. Vztahuje se jak na dobytek tak i na divočinu, jak na čisté tak i nečisté tvory.
7/ I synům Noé je nařízena povinnost ustanovit soudy, které mají jmenovat soudce (dajanim a šoftim) ve všech svých správních okrscích, aby mohli rozhodovat o předchozích šesti Pokynech, varovat a napravovat lid. Přestoupení kterékoli ze šesti uvedených micwot má být trestáno mečem, jak je patrné z příběhu Sichema, kdy obyvatelé města Sichem viděli, že došlo ke krádeži (kterou vykonal Emorův syn Sichem), věděli, že to není dobré a neodsoudili to. Proto byli všichni pomordováni mečem. (gn 34 kpt); „Noachid“ může být usvědčen jen jedním hodnověrným svědkem, poslán na smrt jen ortelem jednoho soudce, bez důkladného průkazného šetření (je-li svědek skutečně hodnověrný) a platí zde dokonce i svědectví příbuzných. Nemůže však být usvědčen ani souzen ženou.
(Podle tradice by žádný ze synů Noé neměl sám bez asistence připouštět dobytek a vysazovat stromy. Nicméně dopustí-li se toho, není vinen smrtí. Nežid (akum ), který zaútočí na dítka lidu Jisroele – dokonce i kdyby jim nic vážného nezpůsobil – je vinen smrtí. Zabit však nebude. Hoden smrti je i ten z *akumim, kdo studuje Tóru. Neměl by se jí věnovat s výjimkou výše uvedených sedmi micwot. Dále, bude-li *akum slavit šabat – dokonce i v jiný den sobotní den, je vinen smrtí. Proč se domníváme, že Jisroel nemá tlumočit tajemství tóry *akumim ? Neboť jest psáno: Ho-spodin zvěstuje své slovo Jaakovovi, ustanovení svá a soudy Jisraelovi… /ps 147:19/…)
|
Dikce *Sefer Ha-chinuch (ze 13. století) zřetelně naznačuje, že ani *bnej Noach svůj podíl na budoucím světě jenom za tu „pusinku“ určitě nedostanou. Zmínka „ospravedlňující“ v kontextu noachidské sedmičky vyhubení celého města podílejícího se svým tichým souhlasem na únosu a zprznění Diny budí docela respekt. Musíme si však uvědomit, že ani Moše ben Maimon ani *Ha-Chinuch, kategorii noachidské sedmičky nezavádějí. Ta se objevuje již v talmudu (tj. někdy mezi 2. a 5. stoletím).
- Sanhedrin 56a & 56b
- Sanhedrin 57a & 57b
- Sanhedrin 58a & 58b
- Sanhedrin 59a & 59b
- Sanhedrin 60a & 60b
- Sanhedrin 96b
- Avoda Zara 2a&b & 3a&b
- Avoda Zara 64b, 65a & 65b
- Baba kama 38a
- Chulin 92a
A již v době formování nikoli až v čase „kodifikace“ talmudu (jak dokládá Chul 92a, jenž připouští – i když nevyjmenovává - existenci již celých třiceti noachidských micwot) je ona „sedmička“ vnímána jako jakýchsi sedm klíčových kategorií, sedm celků, které činí lidskou bytost kvalitnější a humánnější.
Chulin 92a je komentářem (gemojre) k poněkud jiné skutečnosti. K duchovnímu i praktickému objasnění třetí brány podle Ha-Chinuch, totiž micwy gid. (Mišna vii-1.) A myšlenkové předivo komentátorů se propracovává až k symbolice, kde mj. zmiňuje také verš zach 11:12, kde se hovoří o 30 stříbrných, které zneuznaný prorok bere a „povrhne je před Formovatele“ – symbolického hrnčíře, který hněte tvárný jíl stvoření… Rav Jehuda vysvětluje, že ona třicítka symbolizuje třicet spravedlivých žijících uprostřed „pronárodů“ vždy v každé generaci, díky jejichž respektu vůči přirozenému (v tóře obsaženému) řádu světů, tyto generace „pronárodů“ přetrvávají (a nedojdou záhuby). Ulla dodává k témuž tématu : jedná se o třicet Pokynů, které na sebe přijali bnej Noach (z nichž dnes dodržují již sotva poslední tři – dosud nepíší manželské smlouvy mezi muži, stále ještě neprodávají ve svých masných krámech maso (z lidských) mrtvol a stále ještě chovají respekt k Tóře… Víc toho Chul 92a nenapoví. Nicméně my z toho můžeme vyvodit. Touto dobou již existuje povědomí o vyšším počtu Pokynů než pouhých sedmi – i když nemusí jít vyloženě o nějakou „kodifikovanou“ třicítku – pohybujeme se v řeči obrazů a symbolů. A ony tři „dosud dodržované“ se do naší „sedmičky“ vejdou.
|
Myslím, že i bez detailnější znalosti tarjag micwot napadne každého totéž co talmudisty z prvních století, že totiž modloslužba, rouhání, vražda a smilstvo jsou pojmy neuvěřitelně široké. Že modloslužba může zahrnovat i naše současné modly a modličky (kariéru, sex, osobnosti, drby o V.I.P. apod.), že rouhání je de facto jakýkoli náš přešlap v očích těch, kdo si nás identifikují coby bytosti věřící („A jakto že pracujete v sobotu, když jste židi?“ …), že zabití není jen vražda, ale i sebevražda, hněv, potrat a třeba i kouření, nadměrný chlast a drogy atd. atd. A na základě toho už zcela bez problémů chápeme i tvrzení z Pirkej avot: micwa goreret micwa wo-avejra goreret avejra… (Každá micwa probouzí k životu nějakou další, a každý přešlap je přešlapem několikanásobným …)
Nevíme jistě, zda jmenovitý „širší“ seznam sedmičky (jak se o něm zmiňuje Chul 92a) nevznikl již dříve (tj. někdy mezi 5. a 11. stoletím), nicméně je zcela spolehlivě doloženo – nálezy v Káhirské genize, že před rokem 1013 (kdy jeho autor rav Samuel ben Chofni umírá) podobný seznam existuje. Viz. tabulka „Rema“
Na druhou stranu – abychom nezapomínali na sedmou povinnost „sedmičky“ – tedy na spravedlivý soud – musíme být sami sobě advocates diaboli – tj. připustit, že právě číslo zmíněné v Chul 92a mohlo inspirovat Chofniho, aby se oněch třiceti dopočítal. Tento předpoklad je možná spolehlivější, protože podíváme-li se na „třicítku“ z pera rav Menachema Azarji de Fano (1548-1620) tzv. Rema mi-Fanu, některé micwot z Chofniho seznamu scházejí, jiné (v kontextu s vývojem halachy) naopak jakoby přibyly. Opět jen důkaz že jde o komplex, ne o seznamy.
|
|
Chofni
|
Chinuch
|
Rambam
|
1
|
Jedinečnost B-ží
|
gn 2:16
|
[417]
|
Ex 20:1
|
2
|
zákaz idolatrie
|
gn 2:16
|
[027]
|
Ex 20:4
|
3
|
zákaz blasfémie
|
gn 2:16
|
[069]
|
Ex 22:28
|
4
|
povinnost komunikovat s B-hem (tj. modlitba)
|
gn 20:7
|
[433]
|
Dt 10:20
|
5
|
falešná přísaha
|
gn 21.23
|
[227]
|
Lv 19:12
|
6
|
sebevražda
|
gn 9:5-6
|
[034]
|
Ex 20:13
|
7
|
vražda
|
gn 9:5-6
|
[034]
|
Ex 20:13
|
8
|
smilstvo
|
gn 20:3
|
[035]
|
Lv 18:20
|
9
|
formální manželství – věno apod.
|
gn 34:12
|
[061]
|
Ex 22:16
|
10
|
incest (jen sourozenecký)
|
gn 12:13
|
[188]
|
Lv 18:6
|
11
|
homosexualita
|
gn 2:24
|
[209]
|
Lv 18:22
|
12
|
styk se zvířaty
|
gn 2:24
|
[210]
|
Lv 18:23
|
13
|
kastrace – sebekastrace
|
gn 5:17
|
[291]
|
Lv 22:23
|
14
|
zákaz *trejfe, nebo nekošerovaného tvora
|
gn 9:3
|
[073]
|
Lv 7:13
|
15
|
zákaz pojídat orgány ze živého tvora
|
gn 9:4
|
[451]
|
Dt 12:31
|
16
|
konzumace krve
|
gn 9:4
|
[148]
|
Lv 7:26
|
17
|
křížení dobytka
|
gn 8:20
|
[244]
|
Lv 19:19
|
18
|
ustanovení soudu (dinim)
|
nedochováno
|
[491]
|
Dt 16:18
|
19
|
obětiny
|
gn 8:20
|
[441]
|
Dt 12:15
|
20
|
Gejzel (krádež včetně lidokradství)
|
gn 2:16; 6:11
|
[224]
|
Lv 19:11
|
21
|
Cti otce a matku
|
gn 9:22-23
|
[033]
|
Ex 20:12
|
22
|
Moloch
|
dt 18:10
|
[208]
|
Lv 18:21
|
23
|
věštectví
|
dt 18:10
|
[250]
|
Lv 19:26
|
24
|
(horoskopy – odhadování budoucnosti)
|
dt 18:10
|
[249]
|
Lv 19:26
|
25
|
Interpretace „znamení“
|
dt 18:10
|
[514]
|
Dt 18:10
|
26
|
čarodějnictví
|
dt 18:10
|
[515]
|
Dt 18:10
|
27
|
magie (provozování kouzel)
|
dt 18:10
|
[513]
|
Dt 18:10
|
28
|
dotazování se „duchů“ skrze media
|
dt 18:10
|
[255]
|
Lv 19:26
|
29
|
orákula
|
dt 18:10
|
[256]
|
Lv 19:26
|
30
|
dotazování se „mrtvých“ skrze media
|
dt 18:10
|
[515]
|
Dt 18:10
|
31
|
Desátky
|
Saadja
|
|
|
32
|
Levirát
|
Saadja
|
|
|
33
|
Poslušnost Jedinečného
|
Nissim
|
|
|
34
|
Poznání Jedinečného
|
Nissim
|
|
|
35
|
Službu (modlitbu) Jedinečnému
|
Nissim
|
|
|
36
|
Charita (cedakot)
|
Rama
|
|
|
(Gaonův výčet třiceti noachidských micwot čerpáme z Encyklopedia Talmudica, app. k vol. 3 – heslo Ben Noach, kde jsou také ozřejměny „zdrojové texty“ na jejichž základě se základních sedm kategorií vyvozuje. Viz zeleně označené texty ve sloupci Chofni.)
Je také vhodné upozornit, že k Chofniho seznamu přibylo postupem času ještě několik noachidských micwot „de-rabanan“. Saadja gaon (882-942) doporučuje zohlednit i desátky a ustanovení o levirátu (patrně ovšem s platností pro Erec Jisroel, protože desátky je třeba odevzdávat z úrod v Zemi zaslíbené) ; rav Nissim (939-1050 http://www.sephardiccouncil.org/sages/nissim-gaon.html) micwot zahrnující poslušnost, poznání a službu Jedinečnému; Ran (1320-1380) a Rama alias Moše Isserles, kodifikátor Šulchan Aruch (1530-1572) kladou bezpodmínečný důraz také na cedakot (milosrdenství a charitu)
Šmuel ben Chofni – jeden z posledních myslitelů gaonské éry. Původně snad působil v Pumbeditě, kde ho ale přezářil (anebo byl na gaonský stolec trochu protekčně dosazen) gaon Chai. Po drobných třenicích mezi Surou a Pumbeditou (a také po rodinném spříznění skrze sňatky – Chai se žení se Šmuelovou dcerou) se Šmuel stává r. 997 gaonem v Suře.
Historie předpokládá, že jeho myšlenkový přínos a jeho systematika posloužily mj. i Ibn Ezrovi, inspirovaly do jisté míry snad i Maimonidova syna Abrahama (*Sefer Milchamot) a taky Bachaje… Šmuel ben Chofni umírá r. 1013
|
Nejen na Chofniho „třicítce“, ale i všeobecně – tak jak se v tradici objevují - jsou zajímavé (a našemu účelu dokonale nahrávají) „zdrojové texty“, o něž se výčet opírá.
Micwot, které tvoří součást základní noachidské sedmičky jsou „obsahově“ (tematicky) skutečnými micwot přesně podle židovské tradice a halachy. Pouze ty uváděné zdroje se liší.
Zajímavý je pohled talmudu (San 56b) kde se mj. uvádí komentář k verši „H-spodin, B-h pak vydal člověku (Adamovi a jeho ženské polovině) pokyn, řka: Z kteréhokoli stromu v Zahradě jísti budeš dosyta… /gn 2:16/ - hebrejsky: ויצו יי אלהים על האדם לאמר מכל עץ-הגן אכל תאכל - což rabi Jochanan vykládá:„Vydal pokyn“ odpovídá kategorii „dinim“, „H-spodin tj. Ha-šem(jud-jud)“ kategorii „birkat“ tedy monoteismu, „B-h = Elohim“ kategorii „avoda zara“ v rámci zákazu modloslužby, „člověku“ – zákaz prolévání krve a nelidskosti („šfichut“), protože v textu je doslova uvedeno על האדם tj. „nad člověkem“, jakoby šlo o pokyn klenoucí se nad veškerou „adamovitostí“ – humanitou. Obrat „z kteréhokoli stromu“ pak podle rav Jochanana (protože víme, že jeden strom výjimečnosti došel a byl tímž pokynem Sladkého požehnaného oddělen ke „svatosti“) pojmenovává „gejzel“. A i kdyby tomu tak nakrásně nebylo – pokyn: z kteréhokoli stromu … automaticky vylučuje (tak to alespoň vnímá hebrejské myšlení) variantu „z kterékoli skály, zvířete či rostliny“…
Poněkud „krkolomnější“ je vymezení zbývajících dvou definic. Sexuální zdrženlivosti, na kterou podle San 56b „připadá“ obrat „lemor“ - לאמר tj. řka.Akategorie „ejvar“ – již Jochanan klade do souvislosti s obratem „svobodně budeš jísti – najíš se dosyta..“ --
Ovšem ani v těchto dvou případech se nejedná o nějaké „znásilnění“ textu tóry za účelem, „domalovat“ svůj vlastní obrázek – nýbrž o docela legitimní způsob biblické exegese – srovnáváním podobných textů. Stejný obrat „svobodně a dosyta jíst“ nacházíme mj. také v pokynu „dosyta jíst“ v řadě ustanovení týkajících se svátků a slavností. A opět (zas to hebrejské myšlení) – nikoho by ani ve snu nenapadlo, vykládat si pozitivní pokyn tak, aniž by bylo dbáno obecně platných varování – tedy budeš jísti, ale nebudeš jísti s krví, budeš dosyta jísti, ale ne z tkáně živého zvířete… [451]
Pro nás je ale ze všeho nejdůležitější skutečnost, že talmud San 56b zřetelně ukazuje, že jakýkoli „seznam“ pokynů je pouhou orientační pomůckou, že tady jde o něco jiného. O celek, o návod jak žít, jak budovat a zachovávat postuláty humanity a jak se donutit, uvažovat o tom, zda existuje i duchovní rozměr našeho „peru se a urvu“… tedy B-h. (Stejný názor pak opakuje kniha Kuzari.)
„Gojjim“ se (ve svých právech ale také povinnostech) natolik podobají Jisraelovi, že věčně falešně interpretovaná až dezinterpretovaná představa o židovské oddělenosti až k jakési „extra-výjimečnosti“ jednoduše padá jako domeček z karet.
Kdo onu představu o „výjimečnosti“ anebo „vyvolenosti“ židů razí, nehodlám řešit. Někdy je to – z ideologických důvodů – helénisticko-křesťanské okolí, jindy, rovněž z ideologických důvodů, reprezentanté judaismu. Žid i nežid, který tolik neřeší svoji „konfesi“ a její právo na slunci a místo toho se zabývá hloubáním v tóře, dobře ví, že „soudem a přemírou spravedlnosti (cedakot) Vznešený nikdy nezhrdne“ – jak učí Písmo /jb 37:23/ i tradice /
|
Traktát Avot nás sice s otevřením každé své kapitoly informuje, že všechna dítka Jisroele mají podíl na budoucím světe (olam ha-ba) zaručený, protože „cadikim le-olam jijrašu ha-arec“ (spravedliví a milosrdní jsou, a tudíž na věky dědičně obdrží zemi), ale po každé kapitole (pereku) informuje – také s neúprosnou pravidelností - o tom, co prohlásil rabi Chananja ben Akašje: Sladký požehnaný chtěl Jisroelovi prokázat přízeň, a proto mu dal tak mnoho zákonů a příkazů, jak stojí psáno /iz 42:21/ Kdo máš uši slyš! Razítka na vízum do ráje? Kdo to tak cítí, co naděláme. To je jako s těmi modloslužebníky, kteří přes východní filozofie hledají cestu k jedinečnému. Ale je-li jidiškajt oním jednotným a jednotícím (echad) myšlenkovým tokem, jak se o tom přesvědčujeme všude v talmudu i v musaru, v tanachu i v židovské filosofii - pak ani Pirkej avot nebudou výjimkou a je dost možné, že vždy po každé kapitole z Avot, po všech morálních kategoriích, které v Avot zaznívají, chce být pouze řečeno : Už chápeš, co to znamená, že jsme dostali micwot – ty Brány k humanitě, jimiž máme šanci procházet ? ....
Ve skutečnosti je dnes počet pro Jisroele „obligatorních“ micwot ve srovnání s micwot nežidovskými „širší“ jedině o b-hoslužebné pokyny a oslavy toho, co je výlučně dáno Jisraelovi (pesach, Jisroelovy svátky a „výročí“, otázky rituální kvalifikace vstoupit do Chrámu a symbolického Chrámu - ostatně prostudujte si dobře chrámovou symboliku – kam až směli nežidé a kam už jenom lid Jisroele, kam už jenom levité , kam kohanim a kam pouze a jenom Velekněz… - všichni do jednoho bnej Adam !!).
Ještě jinak : Bnej Jisroel jsou ke Sladkému blíže (jsou Mu a pro Něj odděleni) jen a jenom v rámci „korbanot“ – tj. v rámci židovského způsobu, jakým se lze přibližovat k transcendentnu. Pokud se k témuž univerzálnímu Echad někdo přibližuje v tom, co mu bylo dáno – coby ben Noach – dodržuje de facto celý tarjag s výjimkou těch několika desítek „echt židovských“ liturgicko-korbanových pokynů, což si velice snadno sami ověříte, srovnáte-li výsledný „počet“ noachidských Pokynů se Sefer micwot ha-kacar z pera Chofec Chajima. (Uživatelům našeho portálu se pokusíme na půdorysu Sefer micwot ha-kacar zpracovat srovnávací tabulku micwot „pro židy“ a pro „nežidy“).
Ben Noach – ger tošav – ben Adam ?
Jak se nyní postavit ke zmínce v Ha-Chinuch : synové Sichem viděli zlo a nezasáhli, a proto byli vyhubení do posledního…“ ? Synové člověka mají téměř stejná práva a v každém případě byli všichni do posledního stvoření k obrazu B-žímu.
Opět musíme až do pasáží o stvoření tohoto světa (olam ha-ze) a snad i k filozofické úvaze, proč ke stvoření „humanity“ dochází. Člověk (nejen žid) je přeci obrazem milujícího, kreativního, absolutního, soudného a soudícího B-ha. Jedinečný si nestvořil Adama jako loutku, jako animovaného trpajzlíka v Krakonošově zahrádce s jedinou povinností – neozobávat Strom poznání dobrého a zlého. ON stvořil sebe sama v jakémsi mikrokosmickém rozměru. Z tohoto pohledu stál Logos (dikce tóry) skutečně ještě před stvořením, jak shodně připouštějí obě velká náboženství dneška. Biblický Adam sice žádný seznam „minima humanity“ nekodifikoval, ale Jedinečný ho stvořil proto, aby se v něm zobrazil (zrcadlil). Lze tedy s naprostou jistotou předpokládat, že Adamovi byly postuláty noachidismu naprosto zřejmé. A tudíž se dá předpokládat, že je tlumočil všem svým potomkům – nejen geneticky ale i výukou. Kain nebyl „špatný“ a priori od počátku. Prostě jenom podlehl puzení ke zlému, své příliš silné (a sobecké) racionalitě: „V čem je moje oběť horší?“ – ale jinak – stejně jako každý dnešní vrah – někde uvnitř tušil, že už jde až za hranice toho, co udržuje vesmíry v chodu.
Stejně tak ani bnej Noach nemají vlastně výmluvu, pokud odmítají respektovat toto „minimum“. Stvoření, které odmítá se najít, seberealizovat a pro nadměrnou racionalitu anebo sobectví (kategorie gejzel) ohrožuje principy, škodí sobě i ostatním stvořením. Je nutno ho na to upozornit a patřičným způsobem reagovat na jeho reakci…
|
Jak si ale může jidiškajt dovolit vnucovat někomu svoji legislativu – dokonce do té míry, že si ospravedlní poměrně genocidní vojenský zásah ? Není to jenom pokrytectví? Další důkaz židovské vypínavosti a rozpínavosti? Jak uvádějí některé zdroje, které citovat nebudu.
Vinen je každý (nežid), který se dopustí nejen kterékoli z praktik klasifikovaných rabínským právem smrtí, ale dokonce i těch, které smrtí klasifikovány nejsou. Nežidům proto nelze tolerovat, aby si budovali božiště, kultické výšiny anebo rituální mohyly (macejvot), sázeli kultické háje (ašerot), zhotovovali obrazy a sochy model apod.
…To se ovšem týká situace, že se *ben Noach dopustí styku s dcerou pronárodů. Zachová-li se takto k některé z dcer Jisroele, ať již přípustným nebo nepřípustným způsobem, je vinen smrtí. V případě zasnoubené panny – bude ukamenován přesně tak, jak stanoví zákony Jisroele. Pokud se jí zmocní ve chvíli její cesty pod baldachýn, bude – podle zákonů Jisroele – zardoušen. Pokud se jí zmocní ve chvíli, když už se stala právoplatnou manželkou jiného, bude pouze sťat, tak jako by se dopustil nepřípustného sexu s dcerami pronárodů
… „Noachid“ může být usvědčen jen jedním hodnověrným svědkem, poslán na smrt jen ortelem jednoho soudce, bez důkladného průkazného šetření (je-li svědek skutečně hodnověrný) a platí zde dokonce i svědectví příbuzných. Nemůže však být usvědčen ani souzen ženou…
|
Cituji ještě jednou z definic, jak je přináší Ha-Chinuch. A kladu si otázky.
1/ „Klasifikováno rabínským právem“ …. Mají nato židé právo, vnucovat druhým své právo ?
2/ Jsme tedy povinni chovat se jako ikonoklasté, bourat kostely a plivat na modly ?
3/ ad šfichut - Jak vnímat, že je rozlišováno mezi tím, zabije-li nežid nežida a žida ?
4/ ad giluj -- nezaráží nás (zejména ženy) poněkud komplikovaná halacha o „přistoupení k ženě cizího muže ?“
5/ proč je v případě sexu s dcerou Jisroele nežid souzen a trestán podle zákonů Jisroele ?
Odpověď je obsažena v podtitulku. Z pohledu halachy existují tři kategorie synů člověka. Noachidé (bnej Noach) tj. lidé znalí jedinečnosti Jedinečného nicméně kráčející svou vlastní cestou. Dále Noachidé, kteří jsou navíc také „dobří sousedé Jisroele“ neboli „uprostřed Jisroele usedlí nežidé“ (gerej tošav) a nakonec synové člověka (bnej Adam). Stejně tak, jak očekáváme my od nich, že nás nechají dýchat a svobodně procházet Branami, které vybudovalo Slovo Jedinečného, totéž musíme zaručit jim. Včetně svobodné volby a spravedlivého soudu. Už bych se jen opakoval. Jedno jakým způsobem (s jakou výbavou na cestu) se někdo ubírá za Jediným a ve své absolutní mnohosti také Jedinečným. Nicméně, je-li na cestě k Němu, nebude snad ani příliš namítat, že je „rozšířená sedmička“ závazná i pro něj, a je povinností Jisroele, ho o ní poučit (micwa [232]: nepoložíš před slepým překážku, o niž by klopýtnul… a do jisté míry tím pádem i micwa [239]: napomeneš ho k nápravě cest…)
Pokud se někdo rozhodne „usadit se uprostřed lidu Jisroele“, nikdo ho nenutí ke konverzi (jidiškajt není církev), pouze se předpokládá, že „souded“ bude respektovat své okolí. Žid se tak musí chovat také. Ger tošav tudíž ví, do čeho jde a rozhodně mu nepřipadá diskriminační, je-li souzen podle legislativy těch, u nichž přijal střechu, práci a všechny „počitky“ vyplývající z micwot o charitě, laskavém přístupu a pomoci.
O synech člověka (bnej Adam) je vydán pokyn: oddělte se od nich. Tak důkladně, jako by to byly bytosti pod rabínskou „klatbou“ (cherem). Jinými slovy – maximální respekt, ale pokud možno nulový kontakt. A do kategorie „nulový kontakt“ samozřejmě spadá i minimální uplatňování vlastní legislativy. Neuzavřete s nimi smlouvu ! A ustavení dinim ovšem nějakou smlouvu (oběma stranami respektovaný zákoník) vyžaduje.
Samotný příběh o Sichem ? Ten budete muset domyslet sami. Naše stránky si nedělají ambice být jehovistickou příručkou „Jak na to?“ A v příběhu je příliš mnoho otazníků. Jaakov bydlí poblíž Sichem, ale na svém pozemku, který si koupil anebo pronajal. Mají být tudíž alespoň zde respektována pravidla jidiškajt ? A co má Dinah co chodit „okukovat dcery bnej Adam“ ? Není to také určitá forma pokusu o kontakt s kulturou, od které se máme oddělit? Proč to pak Jaakov synům, kteří v době spáchání činu byli u stád, neřekne? Vyčítá si snad, že měl rovnou dojít až do „židovské“ krajiny? A proč sám Jaakov nejde mezi „bnej Adam“ a svou dceru nepomstí, má-li v rámci „noachidské sedmičky“ ony pravomoci, o kterých se zmiňuje Rambam a Ha-Chinuch? Při „lstivém“ umlouvání o obřízce, mluvila lstivě sama jidiškajt, anebo jen Jaakobovi synové ? A otec je pak kárá za to, že ho znectili před očima „pronárodů“ natolik, že ten příběh dodnes nedá spát nejen komentátorům, ale i všem „bnej Adam“, kteří si ho v bibli přečtou. A proč je vlastně otec kárá? Zločin byl sice spáchán před uzavřením smlouvy, ale po uzavření smlouvy už byli Sichemští vlastně konvertité. Ačkoli taková hromadná konverze ze dne na den odporuje zvyklostem Jisroele. Ovšem v Písmu nikde není zmínka o tom, že má dojít k obřízce (konverzi) neodkladně. To jen po uši zamilovaný Chamor (Emor) tolik spěchal. Rozhodně nešlo o obřezání (konverzi) vědomou, dobrovolnou a svobodnou. Mladý pán „ze zámku“ nakázal, a tak museli všichni Sichemští pod nůž. Anebo nebyli konvertité ? A přesto souzeni a odsouzení bez soudu ale podle židovské halachy? Došlo na obyvatelích Sichemu k neuvěřitelnému a očividnému bezpráví, anebo znásilnění bezbranné dívky kýmkoli, patří do kategorie gejzel - rovněž klasifikované halachou trestem smrti - bez ohledu na kulturní prostředí pachatele? Já nevím. Jediné co zřetelně tuším je skutečnost, jak nutně potřebuji znát nejen zákoník (Zákon), ale i precedenční právo (halachu) … Abych mohl vynést spravedlivý soud, potřebuji zákon, halachu a vědomí, jak široká je vlastně „sedmička“.
Jak široká je vlastně „sedmička“ ?
Vývoj židovského hledání plné šíře a hloubky komplexu noachidských pokynů se v mnohém podobá historii tarjag micwot. Jestliže přelom 19.a 20. století rodí Sefer micwot ha-kacar (minimální penzum micwot) z pera Chofec Chajima, závěr 20. století patří pokusu rav Aarona Lichtensteina propracovat „sedmičku“ i obě „třicítky“ do ještě většího záběru. Lichtenstein se tak dopočítává celých 66 pokynů totožných v „noachidském“ souboru s Maimonidovými micwot platnými pro dítka Jisroele. Avšak ani tento počet nelze brát za definitivní, vždy záleží na úhlu pohledu – ostatně i halacha zná kategorii: „Kdo si chce sladké jho ještě více obtěžkat, nelze mu v tom bránit, pokud ovšem nejedná již nad své kompetence. (Například, nemohu se dobrovolně rozhodout, že se stanu veleknězem, když mi k tomu nejsou dány patřičné předpoklady…) Poněkud překvapí, že rav Lichtenstein nezahrnul do svého výčtu např. pokyny, kdy se „monoteista“ má a musí bránit všem, kdo by ho veřejně anebo úlisně přišli svádět ke kultickému smilstvu.
Na skutečnost, že noachidskou „sedmičku“ netvoří v plné šiři ani oněch šestašedesát Lichtensteinových micwot upozorňuje mj. i jeho současník rav Harvey Falk: čeká nás ještě hodně práce a úsilí, než se nám podaří v plné šíři vymezit všechna ustanovení závazná pro všechna dítka Noe ve všech jejich kategoriích a subkategoriích…
Tak se z původní „sedmičky“ stává minimálně téměř dvakrát šestašedesát „židovských micwot“. Pravda, některé se částečně zastupují, některé by přísnější tvář halachy do souhrnu asi nezařadila opírajíc se o Maimonidovské pojetí, otázka je např. v přístupu ke studiu tóry (smějí bnej Noach studovat, či ne ?) a jak vlastně vnímat šíři zákazu požívání krve, který sice bnej Noach nemusí dodržovat, ale tento pokyn do jisté míry vstupuje i do hájemství kategorie ejbar, takže vlastně také platí. Přinejmenším, slušné husí krevní tučnice si může ben Noach připravit jen ze zakošerované husy a rovněž černou polévku (prdelačku) jen z precizně vykrveného vepříka… Jde vždy a za všech okolností o přístup a o snahu pochopit…
Avoda zara v sobě zahrnuje:
01/ „nebudeš míti bohů jiných“ /ex 20:3/ [026]
02/ „neučiníš sobě rytiny ani podobenství /ex 20:4/ [027]
03/ „nebudeš se jim klanět…“ /ex 20:5/ [028]
04/ „ani je uctívat…“ /ex 20:5/ [029]
05/ „stříbrných a zlatých bohů sobě neučiníte…“ /ex 20:20/ [039]
06/ „aby kdo z semene tvého byl veden ohněm pro Molocha /lv18:21/ [208]
07/ „neobracejte se k modlám..“ /lv 19:4/ [213]
08/ „bohů litých sobě nedělejte…“ /lv 19:4/ [214]
09/ „nebudete hadači (média)…“ /lv 19:26/ [249]
10/ „nebudete působit jako věštci (orákula) … /lv 19:26/ [250]
----
11/ „neobracejte se k hadačům (médiím)…“ /lv 19:31/ [255]
12/ „neobracejte se k věštcům (orákulům) … /lv 19:31/ [256]
13/ „čarodějnici nenecháš…“ [062]
14/ zákaz kultického obžerství /lv 19:26/ [248]
15/ zákaz „kamene malovaného“ /lv 26:1/ [349]
16/ nepovolovat modlářům /dt 13:9/ [457]
17/ „neposlouchej“ /ibid./ [458]
18/ „neodpustíš“ /ibid./ [459]
19/ „neslituješ“ /ibid./ [460]
20/ „nezatajíš“ /ibid./ [461]
21/ zamezení idolatrie /dt 13:12/ [462]
22/ vyhledávání idolatrie[1]/dt 13:14/ [463]
23/ „a ohněm spálení“ /dt 13:16/ [464]
24/ znovuvybudování měst modlářů /Dt 13:16/ [465]
25/ kořisti z nich /ibid. 17/ [466]
26/ „planétníci“ /Dt 18:10/ [511]
27/ „losník“ /ib. 11/ [512]
28/ „zaklinač“ /ibid/ [513]
29/ „hadač“ /ibid/ [514]
30/ „černokněžník“[2] /ibid/ [515]
31/ naslouchání falešným prorokům /Dt 18:15/ [516]
32/ prorokovat ve jménu model /Dt 18:20/[3] [517]
33/ falešný prorok /Dt 18:20/ [518]
34/ „nebojž se ho“ /Dt 18:22/ [519]
Birkat
36/ „Jsem tvým B-hem…“ /ex 20:2/ [025]
37/ „B-ha svého báti se budeš…“ /dt 6:13/ (nebudeš pokoušeti) [424] 38/ „nebudeš utrhati svému B-hu /ex 22:28/ [069]
39/ „služte svému B-hu“ /ex 23:25; dt 10:20/ [433]
40/ Studium tóry /dt 6:7/ [419] 41/ „před člověkem v koruně šedin.. a B-ha se boj…“ /lv 19:32/ [257]
42/ „budu posvěcen v prostředku lidu“ /lv 22:32/ [296]
43/ „neposkvrňujte jména svatého mého…“ /lv 22:32/ [295]
----
44/ B-h je Jeden, Jedinečný a Sjednocující /dt 6:4/ [417]
45/ Láska k Jedinečnému /dt 6:5/ [418]
46/ „jeho se držte“ /dt 10:20/ [434]
47/ „v něj přísahejte“ /dt 10:20/ [435]
48/ nebudete pokoušeti (požadovat důkazy) /dt 6:16/ [424]
Šfichut
49/ nezabiješ /ex 20:13/ [034]
50/ neohrazená studna /ex 21:28/ [053]
Giluj
51/ „ani matky své…“ /lv 18:7/ ** [190]
52/ „ani sestry…“ /lv 18:9/ ** [192]
53/ „manželky otce svého…“ /lv 18:8/ ** [191]
54/ nesesmilníš /ex 20:13/ ** (ram lv 18:20) [035]
55/ muž neobcuje s hovadem /lv 18:23/ ** [210]
56/ žena se nepoddá hovadu /lv 18:23/ ** [211]
57/ pohlavní styk s mužem jako se ženou /lv 18:22/ ** [209]
58/ „neodkryješ hanby otce svého…“ /lv 18:7/ ** [189]
59/ „neodkryješ hanby bratra otcova /lv 18:14/ ** [199]
60/ zákaz krvesmilstva - obecně /lv 18:6/ ** [188]
----
61/ „vnučky ze strany syna…“ /lv 18:10/ [193]
62/ „vnučky ze strany dcery…“ /lv 18:10/ [194]
63/ „sestry“ /lv 18:11/ [195]
64/ „nevlastní sestry.. /lv 18:11/ [196]
65/ „tety z otcovy strany“ /lv 18:12/ [197]
66/ „tety z matčiny strany /lv 18:13/ [198]
67/ „neodkryješ hanby otce svého…“ /lv 18:7/ [189]
68/„manželky otcova bratra“ /lv 18:14/ [200]
69/ „snachy…“ /lv 18:15/ [201]
70/ „švagrové…“ /lv 18:16/ [202]
71/ „dcery své ženy (z jiného manželství) /lv 18:17/ [203]
72/ „vnučky po synu z jiného manželství /lv 18:17/ [204]
73/ „vnučky po dceři z jiného manželství /lv 18:17/ [205]
74/ zákaz sňatku se sestrou bývalé ženy (dokud první žije) /18:18/ [206]
75/ zákaz pohlavního styku během *nida /lv 18:19/ [207]
Gejzel (nejen krádež, ale jakékoli krácení práv a svobod bližního)
76/ „nekraďte“ /lv 19:11/ [224]
77/ „neoloupíš“ /lv 19:13/ [229]
78/ „neutiskneš“ /lv 19:13/ [228]
79/ „neposuneš milníku“ /dt 19:14/ [522]
80/ „neoklamávej“ /lv 19:11/ [225]
81/ „neutiskuj ani finančně“ /lv 25:14/ [337] 82/ „Nepožádáš majetku“ /ex 20:17/ [038]
83/ „všel-li bys na vinici“ / dt 23:24/ [576]
84/ „polní pych a) - /dt 23:24/ [577]
85/ „do nádoby nevložíš“ /dt 23:24/ [578]
86/ „lidokradství – nezabiješ“ /ex 20:13/ [034]
87/ „nepodváděj na váze…“ /lv 19:35/ [258]
88/ „zákaz dvojí míry“ /dt 25:13/ [302] 89/ „povinnost mít správnou míru“ /lv 19:23/ [259]
90/ „povinnost vrátit lup“ /dt 19:9/ -- chin. lv 6:4; [130]
---
91/ „kdo by otce či matku bil…“ /ex 21:15/ [048]
92/ příchozímu neučiníte křivdu /ex 22:21/ [063]
93/ nebudete je utiskovat /ex 22:21/ [064]
94/ sirotky a vdovy nebudete trápit /ex 22:22/ [065]
95/ nebudeš ostouzeti bližního /lv 19:17/ [240]
Ejbar
96/ zákaz orgánu ze živého (ejbar) [451]
97/ zákaz jíst udáveného /ex 22:31/ [073]
----
98/ zasypání košerované krve /lv 7:13/ [187]
99/ povinnost vylít krev /dt 21:12-26/ [448]
100/ jíst až po vylití krve (ibid/ [449]
Dinim
101/ ustanovení soudců /dt 16:18/ [491]
102/ „neučiníš nepráv v soudu /lv 19:15/ [233]
103/ „spravedlivě souditi budete /lv 19:15/ [235]
104/ křivé svědectví /ex 23:1/ - neklaď s bezbožným.. [075]
105/ „prověření svědectví /dt 13:14/ [463]
106/ nestrannost soudů /ex 23:2/ [077]
107/ neúplatnost soudu /ex 23:8/ [083]
108/ nezastrašitelnost soudu /dt 1:17/ [415]
109/“šanování bohatého“ /lv 19:15/ [234]
110/ lítost na chudým /ex 23:3 / [079] 111/ nevinného a spravedlivého neodsoudíš [082]
112/ zabil-li by někdo… /dt 19:21/ chin.: ex 21:12/ [047] 113/ příchozímu a sirotku /dt 24:17/ [590]
114/ nevyneseš pověsti křivé /ex 23:1/ [074]
115/ nebudete přijímat osoby v soudu /dt 1:17/ [414]
116/ posouzení okolností činu (děvečce ale nic neučiníš) /dt 22:26/ [556]
117/ trest smrti stětím, /ex 21:20/ nemá
118/ vrah musí být souzen /nu 35:12/ [409]
119/ povinnost dostavit se ke svědecké výpovědi /lv 5:1/ [123]
120/ falešné svědectví /ex 23:1/ [074]
----
121/ úcta k soudu /ex 22:28/ [069]
122/ úcta k autoritám /ex 22:28/ [070]
123/ snaha napravit spáchané zlo /lv 6:2/ [129]
124/ „nestoupej na hrdlo“ /lv 19:16/ [237]
125/ „nebudeš nenávidět svého bližního…“ /lv 19:16/ [238]
126/ povinnost napomenout a pokárat /lv 19:17/ [239]
(Detailním studiem tabulky zjistíte, že se některé micwot kryjí – jejich výklad je širší, jeden biblický text zahrnuje více aspektů, ale to jen obloukem vrací skutečnosti k úvodnímu – jedná se o komplex, o přístup k životu, nikoli o paragrafy zákoníku atd.)