1) Předmluva autora rav Natan Nate Hannowera:
            Panovník, Jediný a Sjednotitel, Vznešený nad veškerou vznešenost mi daroval slova Nauky a dopřál zaslechnout hlas procházející noc co noc Síněmi paláce, jhlas kormoutící ledví a kazící spánek, hlas řkoucí: Synu člověka, k čemu je ti dřímota šalebného spánku. Pojď, vstávej a probuď srdce lidu odděleného, ovoce svatosti, všech těch kdož naříkají, roní slzy a propukají v pláč Pro matku skrytou našim zrakům do závoje exilu (Em sitra), kam byla zahnána. Pro Sijon – ozdobu skrání našich, čelenku  slávy, v našich vzpomínkách stále představující zemi hojnosti –  Sijon dnes zapuzený a drásaný čelistmi lvů, mrákotně spící v hlubinách prázdnoty (nukba tehoma). Tolik nám chybí, že ani nelze dost dobře vypovědět všechnu tu vznešenost, kterou odtud lvové rozkradli a rozchvátili ve svých pustošivých zubech. Padla do prachu, byla zbavena moci a hodnoty, asi jako zlomky stříbra určené k přetavení. Zlomky, ze kterých bychom mohli vykonat tikun chacot.  Spočinout v branách tohoto Sijonu, neboť Miluje Hospodin brány sijonské nade všechny příbytky Jaakova.. (ps 87:2)

            A řekl jsem, je na čase vykonat pro Sladkého a požehnaného účinný tikun, dostatečně záslužný skutek nápravy, prospěšný a Vznešenému příjemný, napravující a přesto přijatelný i podle učení našich učenců a v souladu s tradicí, s myšlenkami, které jsem vyhledal a posbíral jako vzácná světla ve spisech našich předních mekubalim, rišonim i acharonim, tak jak jsem je stačil poznat ode dne, kdy jsem začal poznávat Moudrost, za něž, abych si je opatřil, jsem nešetřil peněz ani stříbra, doma i kamkoli jsem přišel podle toho, jak mnou smýkaly bouře času a nešlechtník nešlechtnost mi páchal v zemi naší (iz 21:2), postihuje židy jedním útlakem za druhým. Až mne Vznešený a Panovník dovedl od jednoho exilu k druhému přes další a další vyhnanství až do země italské, do města učenců a slovutných mistrů pera – totiž do Livorna ležícího na břehu moře. Tam – přijat místním rabínem – jsem byl osloven: „Pane, ty máš  patřičné vzdělání,  abys tu byl duchovním knížetem“  Ale nakonec jsem neměl ani v domě ani na chleba ani na přikrytí. Jen mnoho slepců na tržišti. Jeť příliš mnoho světla v Livornu…“. Začal jsem přesto vyučovat po celý zbytek roku a pak ještě plný další rok 5414 (1654) v besmedreši ušlechtilého vzdělaného a prozíravého chasidského mistra rav Davida (kéž jeho světlo stále svítí), jenž mi z vzácného balzámu své dobročinnosti udělil alespoň lože, přikrytí a světlo do té doby, než pro mne Sladký požehnaný vzbudil svého svatého ducha tím, že do našich končin přivedl výjimečného a dokonalého rebbe Chajima, vynikajícího žáka samotného rav Chajima Vitala. Tento muž mi pak sdělil mnoho vznešené moudrosti a bezpočet vzácných výkladů a symbolů, které převzal přímo od svého učitele a mistra. Takových, které mistr neuvedl dokonce ani ve svém slovutném spisu Ec ha-chajim. Ty mi předal a vysvětlil spolu s těmi, které v Ec ha-chaim zapsány jsou.

            Poté mne zde vyhledal další svatý člověk znalý neuvěřitelného množství spisů samotného Ariho, totiž rav a mekubal Natan Šapiro, za nímž jsem zakrátko poté odešel do Benátek. Tam jsem se usadil a byl posléze zvolen členy Chevra kadiša di-talmud tora  za člena jedné z tamních ješiv. Tou dobou jsem pak byl živ z balzámu jejich dobrodiní.

            Z těch časů bych rád vzpomněl svých bratří Monijanů rav  Daniele a rav Abrahama, kteří se i ke mně, když jsem spolu s nimi směl po celé dva roky (5415-5416)  společně dlít pod krovem stejného besmedreš, chovali naprosto bratrsky,. Poskytli mi lože i  stůl. pokrývku i svícen (kéž jim Vznešený odplatí). Poté mne pozval do svých komnat kníže ducha skromný a zb*žný rav ha-kolel Šemuel Avuhab a s ním i  muž přední mezi nejlepšími, znalý a vyučující, můj milovaný pastýř rav ha-kolel  rabi Moše Zacuto, pán vší té země, kteráž  pod jejich dlaní utěšeně  prospívala.

 A ani ti mi neodepřeli nic ze své laskavosti. Tam jsem také potkal člověka v koruně šedin a veliké učence, mekubal Eloki, váženého rav  Benjamina Ha-levi ze Safedu (kéž je to město zbudováno ještě v našich časech). Od nich ode všech jsem se směl učit dokonalémuo poznání i dodatkům a směl si osvojit pochopení spisů Ec ha-chajim, Zohar ha-kadoš a Tikunej zohar. Blaze kéž je mým učitelům, že mi dopřáli, abych mohl sloužit dalším, a jejich zásluhy pro mnohé na mně směly spočinout. Díky nim jsem pochopil, že všechna tato učení pocházejí od Ariho (budiž požehnán) a otevřela se přede mnou široširá krajina rozlehlejší než oceán. Tehdy jsem pochopil, že nastává čas sklizně, a vydal jsem se ve stopách ženců, abych posbíral, co pozůstalo z jejich slov. Pochopil jsem také, že i já musím začít sklízet pro Panovníka a sepsal jsem útlý spisek s názvem Nate naaman (Rozkošný štěpy), podle verše z Jišajahu  17:10 – ačkoli štěpy rozkošné štěpuješ …  Rozkošné štěpy proto, že spisek obsahuje podivuhodné skutečnosti sepsané pohodlným stylem. Spisek který nic nepředstírá, neboť pravil jsem duši své – otevřeně sepiš všechny výroky z Ec ha-chajim, které se nacházejí v jiných dílech učenců mimo Erec Jisroel, sepiš také komentáře k Zoharu a Tikunej ha-zohar a dalším dílům našich mekubalim. Spisek jsem uspořádal a rozdělil do pěti částí podle pěti parcufim, jak ostatně uvádím v jeho  předmluvě.

             Pátý díl je uspořádán podle parcuju Nukba Zajir anpin, kterému se říká rovněž Cijon (Nádhera), a právě proto jsem dal této další knize název Šearej Cijon (Brány Sijonu)  podle verše  Milujeť Panovník brány Sijona nade všecky příbytky Jaakovovy (ps 87:2);  V něm jsem „zbudoval“ sedmero bran po vzoru sedmi Paláců výsostí, které se nacházejí v *Brija Nukva Zajir anpin, abych tak usnadnil studentům vstoupit jimi až do sedmera Paláců  Zahrady (blaze tomu, kdo jimi  projde) a stanout tak přímo v nich. Blaze každému, kdo v důstojné bázni respektuje Panovníka a  dokáže na počest Vznešeného procitnout uprostřed noci, aby naříkal nad exilem *šechiny a spojil se se všemi Vyššími spojenci truchlícími pro Sijon na Výsostech. Protože tomu se pak vlákno milosrdenství vlije i do následujícího dne přesně podle zaslíbení: Ve dne mi udělí Vznešený milsordenství svého, v noci pak Jeho zpěv zůstává se mnou (ps 42:9);  Být vzhůru a „na stráži“ v polovině noci, přináší veliké duchovní zušlechtění a duchovní odměnu, jak na několika místech zmiňuje Zohar. Protože je to nejvhodnější čas pro studium tóry, protože v tuto dobu cadikim v Gan-ejden spolu se Vznešeným pilně naslouchají jeho hlasu:  (Zohar par. lech-lecha – 249)

             A kráčeje exilem setkal jsem se s různými způsoby služby nočních tikunim, jeden se lišil od druhého podle toho, jak si ho ze svatých písem a z různých sidurů poskládali všichni mehadrim, kteří si osvojili zvyk vstávat uprostřed noci, aby oplakávali zničení Chrámu a prolévali slzy za exil *šechiny. Dodal jsem si odvahy a opásal své plece jako válečník a pokusil se tyto tikunim uspořádat v souladu s učením Moudrých Jisroele, od nichž dodnes  pijeme všichni do posledního a ještě mnozí pít budou. Zejména pak z knihy Ec ha-chajim, odkud čerpáme jako ze studnice vody živé, jejíž lahodná chuť nás činí hodny budoucího světa. Z díla, které sepsal veliký mekubal Chajim Vital a předal ho ústně rav Chajim Klipperovi, který zkropil dlaně lvíčeti Požehnaného, rav Ariz*al, na němž pak spočinul nejen duch Elijahu proroka, ale také duch svatý – a to dvojnásobnou měrou. Ariz*al pak dal poznat a předal své poznání rav Chajim Vitalovi na základě tradice jediné Nauky a jediné Smlouvy.  A všichni moudří Jisroele dodnes lačně pijí z jejich slov.

             Bratře, příteli – věnuj se nyní tiše a pokojně  (s požehnáním Nebes) četbě, nakloň srdce mým slovům, protože nejsou složitá. Z lásky jsem je zkrátil, aby ti pomohla k návratu. Neobsahují nepoznatelná moudra, daleko více prostředky a pomůcky, které tolik potřebujeme. Bedlivě sleduj, najdeš-li některé ze vznešených Jmen, které by nebylo objasněno a  náležitě komentováno a které bys nenašel v tanachu – ať už se jedná o jména Ajin-bet (72), Samech-gimel (63),. Hawajah anebo Adonaj, ať už plene nebo v umenšení … 

Jména, která, pokud bychom je vyslovili nahlas, můžeme jimi destruovat světy a proměnit veškeré své zásluhy ve ztrátu a provinění. Objasňuje se zde i to, která jména lze zmínit pouze během výjimečných příležitostí (jako např. během *rašej chadašim), přesně tak, jako stanovil dávno před námi Ariz*al.  Jména Mem-bet, Ana be-choach, a další.

            Veškeré mé pohnutky mířily k oslavení Nebes a ve prospěch mnohých, abychom všichni a v jednotě sloužili Jedinému a Vznešenému a přispěli ke spojení Požehnaného se Šechinou. Kéž jsou mi případné zásluhy přičteny k dobru, aby mohla najít svého tiskaře také moje obsahem rozměrnější kniha Nate naaman. Kéž jsem hoden spatřit Vznešenot Panovníka a vejít do jeho Paláců, abych nakonec spatřil Utěšitele Jerušalajmu a mohl vejít do jeho bran…

                        Natan Nate ben ha rav muharar Moše Hannower Aškenazi …

 Jednotlivé oddíly: 

V první bráně je rozebrán Tikun chacot tak jak se objevuje v sidurech. Doplněn o všechny náležité kawanot, o nichž se zmiňuje Chajim Vital v Ec ha-chajim, že je vyslechl od svého učitele Ariho. Tak je vykonáván v Jisroeli.

Druhá brána zahrnuje Tikun ha-nefeš – pořadí všech modliteb, které následují po Tikun chacot. Také zpěvy: Jedid nefeš, Al mistater anebo Or ha-ganuz;

Třetí brána obsahuje Tikun ha-tefilot, tak jak je vnímá tradice (kabala) na jednotlivé dny týdne jako meditace před studiem tóry, proroků, spisů, mišny, gemary, midrašů a agadot (které jsou považovány za tradici/ kabalat), modlitební meditace pro jednotlivé dny a swvátky, Roš-ha-šana a Jom kippurim.

Brána čtvrtá Tikun krijat – podle pravidla dvakrát text a potom targum. Doplněno o všechny pořádky a kawanot pro patričné dny roku. Podle zvyku uplatňovaného v Erec Jisrael a s targumim z pera Ariza*l

Pátá brána se věnuje Krija šema al ha-mita se všemi patřičnými kawanot. Doplněno o meditace pro ty, kdo nemohou rychle usnout a před odchodem na lože společené.

V šesté bráně potkáme Tikunej jom kippurim katan. A také průběh zajin-adarové kontemplace.

===ooo===

Modlitba 01

Položka 1

ZPĚT