| |
Obsah - zpět na obsah
iii.-03/ Nefelachim
definice
iii.-3/1 *Nafal (= nedonošené, mrtvě narozené stvoření) je každé stvoření, které na základě Slova jb 3:16předčasně opustí lůno „matky své“, aniž by se naplnil počet devíti měsíců potřebný k plnému vývoji anebo narodí-li se mrtvé, jak stanoví Slovo v ps 58:9 – „Jako nedochůdče v lůnu ženy, které nespatřilo slunce...“[1] a jehož údy se ještě plně nevyvinuly (Naz 50a;). Živé nedonošeně (tedy miminko, které světlo slunce spatřilo) tuto kategorii nenaplňuje, dokonce ani v případě svého rychlého úmrtí následovně po porodu. V rámci rituální připravenosti a nezpůsobilosti (*tum´at) rozhoduje prvních čtyřicet dní od jeho narození. ( Ahalot18/7);
Naši Moudří jsou ale poněkud přísnější a do této kategorie zahrnují i mrtvě narozené donošené dítě, živé nedonošeňátko a potažmo i novorozence, který zemře během prvních třiceti dní svého života. Podle rav Šimeona b. Gamliel je ale každý, kdo zůstane naživu prvních třicet dní plnohodnotnou bytostí, neboť stojí psáno „od měsíce výše“.[2] ( Šab 135a; Nid 44a; také Jerušalajmi Jebamot: Kdokoli se dožije prvních třiceti dní, nespadá již do kategorie *nafal…);
Obecně se ale ujalo označení *nafal – nefelachim pro všechna neviňátka, která zemřou krátce po svém narození.
*Avelut (držení smutku) v případě *nefelachim je méně přísnější než v případě dospělých anebo odrostlejších příbuzných. Dalo by se tedy říci, že i zcela zdravé novorozeně, které nešťastnou náhodou během prvních třiceti dní svého života zemře v důsledku pádu anebo jako oběť zabití,[3] bude považováno a pohřbeno jako *nefele. Ale tak tomu není, protože, je-li zřejmé, že by se dítě třiceti dní dožilo, přistupujeme k němu jako k plnohodnotnému stvoření. (Raši v knize Ha-ora odd. 147; a také jiné zdroje zmiňují případ ženy, které umřel chlapeček čtyři dny po obřízce, a ona navzdory všemu výše uvedenému přesto počítala plných devět měsíců od porodu, než se odebrala do *mikwe. Tamní rabín se snažil od dodržování (tak přísného) smutku osvobodit alespoň otce. Ale vzal v potaz učení Šimeona ben Gamliel s tím, že to, že by chlapec určitě dožil svých prvních třiceti dní je zřejmé „jako slunce o polednách“, a proto je rozhodnutí o vykonání očistného ponoření je cele na jeho matce.)
pohřeb
iii.-3/2 V talmudu se dočítáme, že *nefelachim mají plný nárok na pohřeb do svaté půdy. V Ket 20b je zmínka, že do hrobů za městem pohřbívaly ženy své mrtvé novorozence… a stejně tak referuje i Jerušaljmi na konci trakt. Sab. „… ukládaly je do země…“ A v traktátu Ha-tšuvi v oddílu 8 se dočítáme: „.. Daleko krutější než Gej-hinom je náruč hrobu, protože v ní jsou souzeni dočista všichni - dokonalí *cadikim, nevinné děti ba dokonce i *nefelachim….“ A ačkoli je zřejmé, že *nefelachim jsou pohřbíváni v rámci „minhagu“, tedy že *halacha tento postup nevelí, přesto lze určité opodstatnění v komentářích k Tanachu najít, a to v parašat Šoftim (dt 19:14) – Nepřeneseš meze bližního svého --, kde se uvádí, že do této kategorie spadá i to, uložíme-li do hrobu předplaceného pro nějakou bytost bytost jinou, i kdyby šlo nakrásně pouze o *nefele. Z toho lze vyvodit, že pohřeb *nefelachim je vnímán jako závazný Pokyn Tóry (*micwa). Ostatně už jen z toho, že Moudří ve svých traktátech (i když nepřímo) variantu pohřbívání *nefelachim řeší, vidíme, že pohřbívány byly. Přesto je také poměrně mnoho těch, kteří se domnívají, že *nefelachim si uložení do svaté půdy nezasluhují.
Kuriozní případ zmiňuje Binjan Cijjon. Týká se mrtvě narozeného dítěte v tom vývojovém stádiu, kdy se již na plodu začínají rýsovat končetiny. Lékaři chtěli mrtvolku konzervovat pro studijní účely, jak už je přírodovědcům vlastní. Byl tedy učiněn dotaz, zda je takový postup halachicky správný. Bylo zapotřebí důsledně rozhodnout v rámci tří *halachot. Zda-li *nefele vyžaduje uložení do svaté půdy. Odpověď na tuto otázku zněla: Ne! Druhý Pokyn se týká zákazu prospěchu z tkání mrtvého. V tomto případě zněla odpověď: je schůdné, aby (věda) měla ze tkání *nefelachim další užitek. Ale lékařům nebylo umožněno mrtvolku použít na základě ustanovení o případné rituální diskvalifikaci *kohanim (tzv. tumat kohanim).
iii.-3/3 Někteří vykladači Nauky se rovněž domnívají, že ani dikce Pokynu „nenecháš nepohřbeného přes noc“ se na *nefelachim nevztahuje. I tento názor je víceméně pošetilý. Mysterium smrti nečiní rozdílu, a lidské bytosti jsou povinny uložit všechny své mrtvé. Také Chatam sofer doporučuje *nefelachim pohřbít v rámci úcty k mystériu smrti (*bizajon ha-met);[4]
A v neposlední řadě je nutno vzít ohled také na to, že dítka Jisroele již před dávnými lety zvolila „možnost“ za „povinnost“. Úplně stejně jako večerní Přímluvy (*aravit), které původně sloužily pouze jako soukromá pobožnost a okamžik kontemplace.
Podobně komplikované *halachické diskuse se vedou také o způsobu pohřbívání rodiček, které zemřou během porodu spolu s dítětem. A učenci se tak dopracovávají až k otázkám, zdali budou mít *nefelachim podíl na vzkříšení…
iii.-3/4 Autora responsa Chavelim be-najimim[5] se ptali, jak postupovat, když *nefele zemře v nemocnici a lékaři odmítají tělíčko vydat, aby je mohli pitvat a zjistit příčinu potratů a propříště umožnili ženě porodit dítě zdravé. A autor vysvětluje, že i *nefele je třeba pohřbít. (Přitom však nepovažuje mrtvě rozené dítě za živou bytost, protože) v části 3/64 uvádí, že potřebují-li lékaři mrtvé tělíčko z dělohy vyjmout, nezáleží v tomto případě na tom, zda vyjde nejprve hlava anebo nožičky, protože život už zachránit tak jako tak nelze. Je-li možno, aby dítě vyšlo hlavičkou napřed, je to lepší, ale ne bezpodmínečně. Vyslovuje se také pro zákaz pitvy.
iii.-3/5 Ke známému případu, kdy žena porodila mrtvé znetvořené dítě (*nefele) a jeho otec se pokusil jezdit s ním po okolí a ukazovat je za peníze, aby si tak přilepšili na živobytí, se gaon Jonathan Eibenschitz vyslovuje velice odmítavě. Zdůvodňuje to i halachicky, že totiž jak z mrtvého tak i z *nefele nelze mít žádný prospěch. Chatam sofer (ve svém komentáři k O.Ch. 144) je benevolentnější, ale jen zdánlivě: „Záleží na tom, zda je *nefelachim přiznán nárok na pohřeb, pakliže ano, nelze z něj mít žádný prospěch, pakliže ne, lze… Ale bez ohledu na rozhodnutí o pohřbu, je snaha zužitkovat *nefele k zištným důvodům veliká ohavnost…“ Rovněž spis Chaje olam(p. 126) uvádí: „Abychom se napříště takové nedůstojnosti vyhnuli, znovu připomínáme, že ten, koho náleží pohřbít do svaté země, nesmí být vláčen pro zisk – a to se týká i nefelachim. Ale jelikož se řada učenců staví k tomu, zda si *nefelachim zasluhují pohřeb ve svaté prsti, s jistými rozpaky, podotýkáme, že z mrtvých nedonošeňat nelze mít prospěch…“
obřízka
iii.-3/6 „Bývá zvykem,“ referuje Tur k J.D. 263, „že novorozence, který zemře aniž by dosáhl osmi dní života, obřeže u hrobu jeho otec…“ Avšak Or zarua se v části pojednávající o obřízkách (104) zmiňuje o případu, kdy byl Raši žádán o radu židy z Říma ohledně obřízky dítěte, které zemřelo před dosažením osmi dní života (pro obřízku nezbytných), zda ho mají obřezat po smrti. Poradil jim, že pokud je to jejich lokálním zvykem, ať dítě obřežou, ale Pokyny Nauky nic takového nestanoví. „Ba naopak, je to spíš nevhodné, protože Vznešený (budiž požehnán) určil pro obřízku osmý den života. Tento chlapeček se ho nedožil, nebyl tedy pro obřízku způsobilý. Pokud by bylo vůlí Nebes, aby byl obřezán, určitě by se dožil osmého dne. Nezapomínejme, že kdokoli zemře, je „osvobozen“ ze sladkého jha Pokynů…“ a na stejném místě dodává, že dítě bylo skutečně pohřbeno neobřezané. Nicméně zvyk obřezávat zemřelé novorozence je v celém Jisroeli velice silný. Zmiňuje ho už Roš v Moed; a také Kol bo[6] v části pojednávající o obřízkových *halachot: „Je zvykem obřezat i dítě, které zemřelo před dosažením osmi dní života – buď nožem anebo perem[7] -- přímo na hřbitově, aby nebyl uložen v hanbě své neobřízky…“ Stejně tak je zvykem přidělit mu hebrejské jméno (J.D. 263); podobně jako je dáváme i zemřelým kojencům.[8] Dokonce stane-li se, že dítě své hebrejské jméno před uložením do svaté prsti nedostane, přidělí mu je i po pohřbu. – Ovšem obřízková požehnání nepronášíme.
iii.-3/7 „Pokud se (dítě) narodí bez předkožky a zemře dříve, než se stihne „prolít krev smlouvy“,[9] není nutno tento krok absolvovat. Pouze dítěti přidělí hebrejské jméno.“ – uvádí spis Korat ha-brit
midraš o předkožkách
iii.-3/8 Zapomene-li se náhodou na obřízku, je možno hrob otevřít a obřezat dítě dodatečně? Naši moudří v midraši Ber.r. uvádějí: „Rabi Levi prohlásil, že v čase, jenž má nastat, se praotec Abraham posadí ke branám Gehinom a nedopustí aby obřezaní z lidu Jisrorele museli sestoupit do jeho (ohně). Jak ale dopadnou ti, kteří se (ač obřezáni) dopustili velikých zvrhlostí a zla? Abraham odstraní předkožku z neviňátek, která zemřela předtím, než je stačili obřezat, „přidá“ ji přestupníkům a ty pak Gehinom pozře…“
Z dikce tohoto midraše je víceméně patrné, že ještě v době jeho vzniku nebylo zvykem *nefelachim obřezávat a patrně dokonce ani živě narozené děti. Navíc, co bude moci (Abraham) přidat přestupníkům, kdybychom obřezali *nefelachim a novorozeňata, tak jak se to ujalo v dnešní době? A odkud nastudovali naši Moudří pravidlo, že pokud pohřbíváme *nefelachim v průběhu svátečního cyklu, obřízku nad hrobem neprovádíme? ( Noda vi-Jehudak O.Ch. 141);
Zajímavě s k problematice staví rav *gaon Jaakov ve svém spise Zchor brit rišonim zabývající se otázkami obřízek: „Jelikož chřtán Gehinom nemá moci nad těmi, kdo jsou obřezáni, provádíme obřízky i u dětí zemřelých před dosažením osmi dní. Jenomže jestliže Vznešený (jisvorach) má poslat anděla, který přidá předkožku přestupníkům, je třeba ptát se, kde ji ten anděl vezme? Buď bys musel předpokládat, že předkožku svěříme pohřbívanému dítěti, a naděl si ji pak vezme od něho, anebo má dosud předkožku neoddělenou a tu si anděl vezme, aby ji přidal těm, kdo svou vlastní smlouvou zhrdli…“ – Je, myslím, patrné, že *gaon proti obřízkám *nefelachim brojí.[10] Ostatně již ve zmíněném midraši se výslovně uvádí: „Odstraní předkožku novorozenců, kteří zemřeli před *brit mila…“ -- Podobně (tj. proti obřízkám *nefelachim) se vyjadřuje i Raši v Or zarua a ještě jednou se k problematice vrací v jednom ze svých responzí: závěr zní – neobřezávat, protože kdybychom obřezali, jak ji pak anděl dokáže „odstranit“ ?
Přesto přese všechno např. Keneset Jechezkel v oddílu 44 povoluje otevřít hrob za účelem dodatečné obřízky a opírá svůj názor o skutečnost, že je-li to možné kvůli *tachrichin (což připouští Avodat Geršoni), tím spíše kvůli *brit mila…
Ovšem pouze za předpokladu, že *nefele pohřbili v samostatném hrobě. Pokud bylo dítě pohřbeno společně s matkou,[11] nelze hrob otevřít. Protože je to bezohledně neuctivé vůči mrtvé matce. A neobstojí ani námitka, že by si matka jistě přála, aby její dítě bylo obřezáno a toto zneuctění hrobu tolerovala. S tímto argumentem souhlasit nelze, už proto, že obřízka *nefelachim je pouhý *minhag, zatímco porušení celistvosti hrobu je jednoznačný zákaz vycházející z Pokynů Nauky, nelze ho porušit jen silou pouhého přijatého zvyku. Tento názor nacházíme v literatuře – např.responsu Meir netivim ale i v responzích novodobějších. Např. ještě i Mahara*c (ravi Cvi) byl roku 609 (1849) dotazován, zda je možno otevřít hrob, kam během morové nákazy uložili matku společně se synem, kterého ovšem zapomněli obřezat. Odpověď zněla: Ne. A rav Cvi argumentoval pozoruhodným talmudickým výrokem: můžes se prohřešit při *korbanu za selhání, abys tak byl ospravedlněn pro (jiné) své selhání, nelze se však prohřešit během *korbanu za selhání, abys získal ospravedlnění za přohřešek vyžadující *celopal.. (Men 48a)
nedotknutelnost hrobu
iii.-3/9 Jak jsme již naznačili, *nefele lze uložit do společného hrobu pouze s jeho matkou. Stalo se, že do společného hrobu uložili dvě šestiměsíční děvčátka. A dokonce ve společné rakvi. Později si omyl uvědomili a vznesli dotaz, zda je vhodné, jedno z nich uložit jinam. odpověď zněla: Nelze! (Tal talpijot z r. 1906); I kdyby nakrásně nebylo nutno brát v úvahu úctu před myteriem soudu, stále platí úcta před mysteriem pomíjivosti.[12] Z toho důvodu se zákaz exhumace vztahuje i na *nefelachim. Ale i logicky vzato – jedná se o dvě sestry, nevzbuzuje to tedy žádné pohoršení.[13] Snad jedině kdyby se jednalo o chlapce a holčičku, bylo by jejich oddělení pochopitelné. A kterou exhumovat a kterou nechat v klidu? Kterou z nich zlehčit? [14] A berme také ohled na jejich rodiče…“
iii.-3/10 Představení synagogy Šearej Cedeq s jistém městě, které nechci jmenovat se obrátili s dotazem, zda je možno exhumovat a přepohřbít ostatky dvou *nefelachim, pohřbené zde před zhruba deseti lety. Nyní po letech se při rekonstrukci a dokumentaci hřbitova zjistilo, že kdyby ostatky *nefelachim exhumovali a uložili poněkud stranou, získá obec hrobová místa pro další dva hroby. Dokonce nabídli částku 300 dolarů, bude-li jim možno vyjít tímto způsobem vstříc. Dospělo se nakonec k zajímavému soudu. „Přenášet ostatky z jednoho hrobu do jiného bez příčiny nelze. Jediným přípustným řešením je tzv. *likut ecmot,[15] v žádném případě však do této kategorie nespadají prostorové požadavky anebo potřeba uložit do hrobu jiného mrtvého. Nicméně Noda vi-Jehuda píše, že pokud tkáně již dokonale zetlely a hrob obsahuje pouze holé kosti, je takovýto postup přípustný a (sic !!!) -- (Noda vi-Jehuda nic takového neuvádí! Připouští pouze manipulaci s kosterními ostatky za předpokladu, že maso již zetlelo!);[16] -- Podíváme-li se do responzí Meir nativim, Ševet Jaakov a Pitchej tešuva dočteme-se, že novorozenci a *nefelachim nespadají do kategorie *chardat ha din.[17] Berme v úvahu, že zákaz manipulace s ostatky sleduje dva aspekty. respekt k mysteriu zániku a respekt k mysteriu smrti. (*niwul + chardat); Jelikož však uplynulo poměrně mnoho let a měkké části ostatků již určitě zetlely, k znesvěcení mysteria fyzického zániku nedojde. (To je ovšem naprostý omyl!!). Pokyny nauky stanoví jednoznačně, že i *nefelachim a novorozeňata je třeba pohřbít – ovšem (protože na ně se kategorie *chardat ha-din nevztahuje) jejich pohřeb je tu kvůli *niwulu a kvůli zlehčení.[18] Po deseti letech, kdy maso již dokonale zetlelo ovšem tyto dva důvody jakoby pominuly, a platí-li u nefelachim to, co jsme si řekli o kategorii *chardat ha-din, je pravděpodobně možno v souladu s *halachou těmito ostatky manipulovat dokonce i v rámci prostorových požadavků pro získání nových hrobů, o to více, že synagoga nabízí částku 300 dolarů, které lze vnímat jako satisfakci za manipulaci s ostatky dotyčných *nefelachim…“ (Až potud citace jejich rozhodnutí)
Nestačím žasnout nad občinou Jisroele, kterou může vůbec napadnout něco podobného jako manipulace s ostatky mrtvých. Jestliže byl jednou hrob zakoupen pro potřeby do něj pohřbených *nefelachim, jak je vůbec může tak směšný finanční obnos pohnout k podobnému jednání? Ke všemu obnos, který pokrytecky nazývají obratem „synagoga nabízí částku..“[19] (Jak mohou tři stovky za něco takového považovat za „nemalou částku“, to věru nevím!) A navíc ještě dělají z nouze ctnost a dovolí si tvrdit, že je to „satisfakce“ za de facto znesvěcení mrtvých!! Stojí ti *nefelachim o takovou poctu, a nebudou ji vnímat spíš jako pohrdlivou neúctu? Celé výše uvedené rozhodnutí vnímám jako navýsost pokrytecké a účelové. Pohněte se Nebesa a kéž se základové, na kterých ono rozhodnutí stojí, sesypou na hlavy těch, kdo je zbudovali, jakmile se své stavby jen letmo dotknou…
a/ To, co tradiční zdroje píší o „vybělených kostech“ *nefelachim, se v žádném případě netýká kategorie *niwul. Co svět světem stojí nikdo něco podobného nekodifikoval. Protože neúcta k mysteriu fyzického zániku se týká stejně tak měkkých tkání jako kosterních ostatků. Copak snad Jerušalajmi nezakazuje manipulaci jak s mrtvým tak i s jeho kosterními ostatky? A naši Moudří usoudili, že se to týče jak „manipulace“ (bilbul), tak i mysteria zániku (niwul); Nejinak referuje i 12. oddíl Semachot, kde rav. Jicchak zapřísahá svého syna, aby se neúčastnil „sběru jeho kostí“, aby nebyl svědkem jeho (otcova) *niwulu… Podobně referuje také Ševat Cijjon: „Podle toho, co učí Jerušalajmi, i kosterní ostatky bez měkkých tkání spadají nadále do kategorie *niwul – jako kdybychom se tím, že je zbavena kůže a masa, dívali na bytost svlečenou do nad-naha …“ a totéž potvrzuje i Noda vi-Jehuda: „že v každé lidské bytosti vyvolává *niwul už i jen pouhý pohled na kosterní ostatky jiné bytosti…“
b/ V souvislosti s kategorií *chardat ha-din Noda vi-Jehuda skutečně upravuje rozhodnutí J.D., že i kosterní ostatky vzbouzejí *chardat, také je možno zalistovat ve spisu jeho syna Ševat Cijjon
c/ Námitka, že se jedná pouze o *nefele a jakou úctu vůči mysteriu smrti a soudu (*chardat) můžeme v případě nenarozených pociťovat, není tou z nejšťastnějších. Jinak by Noda vi-Jehuda neupozorňoval, že patřičnou *chardat vyžadují i kosterní ostatky *nefelachim. Tedy přinejmenším proto, že se tradice hlásí ke *gilgulu a tuto nauku nezpochybňují ani největší učenci lidu Jisroele a s naprostou vážností potvrzují požadavek respektu vůči kosterním ostatkům *nefelachim. Mezi *nefele a bytostí, jež odešla v koruně šedin není žádný rozdíl. -- Pitche tešuva; zmiňuje případ, kdy bylo *nefele uloženo do hrobu, jež mu nenáleželo, protože toto hrobové místo bylo mezitím prodáno někomu jinému. A tehdy (a jedině tehdy) je povolena manipulace s ostatky, aby dítě mohlo ležet společně se svými předky. A způsob kráčení (*halacha) se i v tomto případě řídí i *nefele stejnými kroky, jako by šlo i nejváženějšího občana města. (Nezapomínejme také na kauzu, kterou řeší Sade chamad, totiž případ *nefele, které nepohřbili ve svaté prsti, a teprve po třech letech zatoužili jeho rodiče uložit ostatky k ostatkům Jisroele. Hledal se způsob, zda (protože se jedná o *nefele) je možno exhumovat a přepohřbít navzdory *chardat a *niwulu, protože místo, kde ostatky leží není dost důstojné. Rozhodnutí znělo, není rozdílu mezi *nefele a *ben kajmo,[20] a manipulace s ostatky nepřichází v úvahu…)
Z toho vysvítá, že přepohřbení *nefelachim do jiných hrobů je nepatřičné, protože žádná Chevra kadiša nemá právo prodat jedno hrobové místo dvakrát. Stejně tak nelze využít zakoupené hrobové místo (původně určené pro *nefele) pro někoho jiného. A tedy žádná Chevra kadiša nemůže za jakýkoli obnos manipulovat s ostatky – byť i „jen“ *nefelachim
iii.-3/11 Jediné, co je povoleno v případě „nouze“ nebo skutečně naléhavé potřeby, jejíž nerespektování by mohlo ohrozit celé společenství Jisroele, je varianta, že se na hroby *nefelachim a na děstké hroby naveze několikanásobné množství prsti, než je potřeba k běžnému pohřbu a pak lze na jejich hrobech postavit *ohel, *ohradu anebo přístupovou cestu. Důvodem tohoto řešení je fakt, že *nefelachim a neviňátka nevyžadují povinnou úctu vůči mystériu smrti (*kavod ha-met)[21] – Na možnost zbudovat na hrobech *nefelachim budovu obřadní síně se dotazuje Jad Jicchak, půjde-li o dřevěnou stavbu a je-li to na příkaz vrchnosti, která – nebude-li židovský hřbitov vybaven takovou „márnici“ dá pohřebiště uzavřít a zrušit. Obec řešila, zda se stavbou neproviní proti a/ pravidlu nemít žádný prospěch z majetku mrtvého; b/ zda nedojde k zneuctění mrtvých c/ zda se neproviní proti pravidlu, že nelze šlapat na hroby zesnulých tehdy, pokud kráčíme konat svoje světské poslání. Ohledně pravidla „žádný zisk“ bylo konstatováno, že svatou prsť z hrobů využít lze – a Pitche tešuva ještě upřesńují – je-li hrobové prsti málo, nelze ji nijak dál využívat, je-li jí ale dostatek, není její využití považováno za „zisk z majetku mrtvého“… Navíc o žádném finančním zisku zde nemůže být řeč, protože samotná budoucí stavba nebude užívána ani za úplatu ani pro zisk; b/ Riziko zneuctění hrobů je mizivé ve srování, k jakému zneuctění by došlo, kdyby stavba postavena nebyla -- a jiné východisko, kde ji stavět, není; c/ a co se týče nevhodnosti „šlapání po hrobech“ cestou za svým posláním, je nutno vzít v úvahu stanovisku Tur zahav – že je-li to jen chvilkové šlápnutí, lze je tolerovat. A navíc zde je nutno zohlednit i skutečnost, že ve vztahu k *nefelachim nevykazujeme takovou úctu vůči mystériu smrti (*kavod ha-met)
Dudej sade (96) opět zmiňuje případ, kdy bylo nutno rozšířit budovu *ohelu (*bejt ciduk ha-din), ale místo, kam se plánované rozšíření mělo posunot zahrnovalo hroby *nefelachim a sebevrahů. Dotázaní učenci nedali svolení k exhumaci, ale shledali, že je možno na hrobech zbudovat zeď. Jejich argumentace vycházela z pravidla, že ve vztahu k *nefelachim nevykazujeme takovou úctu vůči mystériu smrti (*kavod ha-met)
Jiné responsum zase řeší případ, kdy obec potřebovala rozšířit starý hřbitov, nedostala však svolení k nákup přilehlých pozemků a tak „druhý“ hřbitov byl o něco dále než v těsném sousedství. Až po několika letech se podařilo zakoupit i dělící pruh nežidovské půdy a vyvstala potřeba propojení obou hřbitovů. Obec si však byla vědoma skutečnosti, že podél celé zdi starého hřbitova jsou hroby neviňátek (jeladim še-lo-heamidu). Opět se řešily otázky *kavod ha-met a „zákaz fin. prospěchu“; A opět bylo konstatováno, že kategorie *kavod ha-met se u neviňátek nepociťuje tak intenzivně, a že vede-li cesta „nad“ jejich hroby, nelze hovořit ani o fin. zisku. Bylo však doporučeno navršit větší než obvyklé množství prsti…
iii.-3/12 - O tom, že i *nefelachim náleží řádný pohřeb nikdo z velkých učenců Jisroele nepochybuje. Je nutno si ale připomenout, ža ne *nefelachim se nevztahuje dikce *micwy „nenecháš nepohřbeného přes noc“ protože na základě Noda vi-Jehuda že ve vztahu k *nefelachim takovou úctu vůči mystériu smrti (*kavod ha-met) nevykazujeme. Na základě toho ustanovili *acharonim, že během svátku nelze pohřby *nefelachim konat, a to ani s přispěním laskavé dlaně *jinověrných. Stejným způsobem se vyjadřuje i sidur Derech ha-chajim – spis věnující se obřízkám: „Novorozence, i když byl obřezán, anebo novorozence ženského pohlaví, kteří se dožili více než prvních třiceti dní, nelze v období, kdy nehrozí příliš rychlý rozklad, pohřbít během prvního dne svátečního cyklu. A to ani díky laskavé dlani jinověrných. Je vhodné nechat ho nepohřbeného do druhého dne svátečního cyklu a teprve tehdy ho pohřbít, stjně tak, jako pohřbíváme dospělé.
Kojence, který z nějakého důvodu nebyl obřezán (včas) a zemřel až po dosažení prvních třiceti dní života, nelze pohřbít během prvního dne svátečního cyklu, ani kdyby nakrásně hrozilo nebezpečí příliš rychlého rozkladu. A to z důvodu nutnosti dítě obřezat. A obřezat ho během prvního dne svátků nelze. Ani rukou *jinověrných. Počkáme do nástupu druhého dne svátků, odstraníme předkožku a dítě pohřbíme. (Týká se i druhého dne roš ha-šana – podle Mate efrajim); A pokud by snad někdo chtěl namítat, že je to nedůstojné vůči mystériu smrti, nechť vezme v potaz, že pokud potřebujeme cokoli vykonat pro „uctění“ mrtvé bytosti, opravňuje nás to, nechat ji nepohřbenu přes noc…
K kojeňátka (i zemřelá děvčátka), která nedožila třiceti dní, bez ohledu na to, mají-li již zformovány vlásky a nehtíky a jsou-li obřezání, nelze pohřbít během prvního dne svátečního cyklu, pokud nehrozí příliš rychlý rozklad. Běžný postup je nechat je nepohřbené do následujícího dne svátečního cyklu a druhého dne svátků je nechat pohřbít laskavou rukou *jinověrců. Hrozí-li však rozklad, lze mrtvolku pohřbít již prvního dne svátků, ale skrze laskavou dlaň *jinověrných.
Neobřezaného kojence, který by zemřel před dovršením třicátého dne, nelze pohřbít ani prvního ani druhého dne svátků – a to ani přispěním rukou *jinověrných – bez ohledu na to, jak rychle postupuje rozklad. protože nutnost odstranit „hanbu neobřezání jeho“ má přednost před „rozkladem, který ztrpčuje sváteční radost“.[22] Je nutno ho uložit a počkat až do skončení svátku a obřezat ho.“
Noda vi-Jehuda (141 k J.D. 90) uvádí případ, kdy zemřelo *nefele v sousedství domácnosti kohena. Ten nemohl opustit dům, dokud dítě nebude pohřbeno a byl tak omezen v plnosti svátečního potěšení. Byl učiněn dotaz, zda je možno dítě pohřbít. Rozhodnutí znělo. Z respektu vůči oddělenosti kohanim lze porušit pravidlo o „nevhodnosti manipulace s mrtvým tělem“ – tj. odnést dítě ze sousedství domácnosti kohanim, ale pohřeb nerealizovat. Protože k pohřbení je nutno vykonávat činnosti, které vrhají na svátek stín všednodennosti.
Gaon r. Meir Arik musel řešit neobvyklý případ, kdy neobřezaný chlapeček zemřel během svátku, který ovšem připadl na pátý den po sobotě a na *erev šabat. Aby mohlo být dítě obřezáno, muselo by tedy zůstat nepohřbeno celé tři dny. Dovedete si představit, jaké utrpení by tato situace způsobila jeho matce. Padl tedy návrh, obřezat dítě rukou *jinověrce a pohřbít ho během druhého dne svátku. Proti tomu se ale mnozí ohrazovali, ba bouřili. Gaon Meir Arik však rozhodl, aby byl tento návrh přesto realizován. Jeho argumentace je velice svěží: Opřel se totiž přímo o dikci „nelze ho pohřbít v průběhu svátečního dne, a proto se pohřeb odloží nazítří“… s tím, že se toto ustanovení s největší pravděpodobností týká těch obcí, kde odmítají pohřby během tmavé části dne, a mohou tedy počkat s pohřbemnejdéle do dalšího dne. Je-li však tím dnem náhodou šabat, je nutno pohřeb vykonat během druhé dne svátků s přispěním *jinověrných, protože v žádném případě nelze připustit, aby se tělíčko začalo rozkládat a šířit zápach. V žádném případě nelze nechat kohokoli nepohřbeného tři dny!! Podobně referuje i Peri ha-sade;
Z toho vyplývá, že zemře-li *nefele, aniž by z nejrůznějších příčin došlo k obřízce včas, a stane-li se tak ještě ke všemu během svátečního cyklu, lze je nechat obřezat přispěním laskavé dlaně jinověrných – a oporu pro tento postup lze čerpat právě v ustanovení: „pokud panuje místní zvyk[23] obřezávat *nefelachim nožem anebo třtinou, nelze tak učinit ani během druhého dne svátků…“ a proto je vhodné, aby tak učinila dlaň *jinověrných.
O tom, že *nefelachim nelze během svátků obřezat, referují i další zdroje. (Ha-parnes; Bejt Josef)
Gaon ha-rav Jechezkiel Benet, jeden z největších učenců Maďarska , ve své poslední vůli vyslovil přání, aby byl pohřben společně s *nefelachim. A jeho přání bylo respektováno…
Obsah - zpět na obsah
[1]/ doslova – nespatří světlo světa – parf. na ecl;
[2]/ v rámci *pidjon ha-ben – výkupu prvorozených
[3]/ Kol bo v originále uvádí pro Evropany 21. století poněkud za vlasy přitažená přirovnání – pád ze střechy a roztrhání lvy – dovolili jsme si tady poněkud vědomé „znásilnění“ překládaného textu
[4]/ doslova – „zneuctění, potupení mrtvého“
[5]/ „O usnadnění porodů“ – „O bezbolestných porodech“
[6]/ jedná se o původní „Kol bo“ – kompletní sidur ze 16. století
[7]/ buď nožem (= cur) anebo perem( =qana) – jedná se o naostřené dřívko, seříznutý rákos…
[8]/ halacha doporučuje kojit 24 měsíců (stejně tak uvažují i midraše) – v hebrejském myšlení je tedy kojenec (tinok) dítě do dvou let svého věku..
[11]/ tento zvyk obecně platí, zemře-li matka při porodu společně s dítětem
[12]* mysterium soudu – práh smrti, v heb. [ydh tdrx ; mysterium pomíjivosti – dosl. rozklad, hniloba - lvvyn
[13]/ rivkm – ošklivost, špatnost ( mekoar)
[14]/ dosl. zostudit - hzbt
[15]/ dosl. sběr kostí, v místech kde se dosud provozuje starý orientální zvyk pohřbívání formou ossuárií a ossilegia
[16]/ opět pravděpodobně v rámci ossilegia
[17]/ již zmiňovaný respekt před mysteriem smrti (a nebeského soudu), jehož je smrt každé bytosti přirozenou součástí - viz pozn. 61/
[18]/ zlehčení odděleného Lidu, který by se nepostaral o své zemřelé, zlehčení země a zejména Svaté země, která by nepřijala prach lidských bytostí atd.. Nicméně (podle tradice) neviňátka umírají pro jiné příčiny, než pro svá vlastní selhnání a jejich krev bude vyžadována u Soudu z dlaní jiných bytostí, proto se na *nefelachim kategorie soudu „jakoby“ nevztahuje, ale pohřbít je je dáno Pokyny Nauky
[19]/ doslova „hefsed“ – „obětuje nemalou částku …“
[20]/ dosl. syn, který bude pokřačovatelem… v našem případ živé dítě v přen. smylu následník
[21]/ tato zdánlivě krutá poznámka je mj. dokonalým svědectvím toho, že judaismus nevnímá úctu k mrtvým tak, jak ji zakoušíme ze své křes´tansko-helenistické zkušenosti. Židovská úcty k mrtvým je de facto respektem k tomu, co prožili a čím se zasloužili o budování anebo destrukci Světů. Nenarozené děti anebo neviňátka, která zemřela během několika dní svého života nic z toho dosud nedokázala realizovat. Nic si „neprožila“ a proto nemusíme jejich „památku“ respektovat tak intenzivně, jak respektujeme památku na životy dospělých…
[22]/ tj. – před celé obecenství obtěžujícím zápachem rozkladu
[23]/ důležitá podmínka – vycházejme z Abrahamovského midraše, že se *nefelachim obřezávat nemají …
|
KESHET databáze židovských hřbitovů, Kešet, židovské hřbitovy, Projekt Chewra, Čechy, Čechách, Morava, Moravě, České, Moravské, hřbitov, pohřbívání, symbolika, judaismus
|
|
