Uložení do rakve

Poslední chvíle pro zkontrolování rakve, zda je opatřena vyvrtanými otvory, je-li odpovídajícícm způsobem vystlána slamou (poduškami), je-li vyložena plátnem *sovev (jeho diagonální uložení vytváří symbolický *magen David – Davidovu hvězdu – čtyři cípy *sovev plus dva okraje rakve); Zda byl nebožtíkův *talit učiněn *pasul atd. Talit je vkládán k mrtvým mužského pohlaví, kteří dosáhli věku *bar micwa. Ženám ani mladším dětem *talit nepřísluší, Chlapci však mohou být pohřbeni s jejich *cicit neboli malým talitem.

                        Dovnitř rakve lze vsypat trochu prsti ze Svaté země.

                        Rakev je co nejblíže taharovému stolu. Vlastní přenesení upraveného těla do rakve stanoví vnitřní předpisy každého Bratrstva. Někteří položí rakev k nohám taharového stolu, opět směrem ke dveřím a přenesou tělo krátkým pochodem. Jinde se umístí rakev vedle stolu, jako v nemocnicích, jinde zase je tělo vyzdviženo a rakev je  pod ně nasunuta….

                        Doprovodné texty celou proceduru zduchovňují:

Nechoďte pokukovat na svaté věci, když zavinovány bývají… (nu 4:20)

ולא יבואו לראות כבלע את-הקדש ומתו

(We-lo javou lirot ke-vala et-ha-kodeš wo-mesu)

S položením těla na desku anebo do rakve (podle lokálního zvyku) přichází poslední příležitost, vsypat na příslušná místa trochu prsti z Erec Jisroel, pokud tak nebylo učiněno již dříve. Zároveň se také ujalo vložit na oči a ústa zesnulého kameninové střepy. Tento zvyk je pevnou součástí tradice, ačkoli jeho původ je dnes také velice mlhavý. *Šach v komentáři k J.D:(362/1) uvádí, že takto se postupuje v případě, že mrtvý bude pohřben v rakvi, a to proto, aby se nejdůležitější tělesné brány, jimiž se člověk kochá dílem stvoření a zároveň také nejsnáze „znečistí“ - tedy oči a ústa dostaly do styku s „hlínou“ kameniny bezprostředně – dříve než zetlí dřevěná schránka rakve. *Zichron Meir k J.D: (324:47) zas podtrhuje  spíš onu snadnou zranitelnost obou tělesných bran a vnímá kameninové střepy na očích a ústech jako určitou formu pokání.

                        Prsť ze Svaté země vsypáváme na oči, srdce a na pubickou krajinou mrtvých obojího pohlaví. Na oči, až po umístění střepů, na ostatní místa na holé tělo – čili do resp. pod *tachrichim.  S každou špetkou prsti pronášíme:

וכפר אדמתו עמו

(We-chiper admato amo)

Neboť Jeho hlína očistí Jeho lid… (Což je volná parafráze dt 32:43)

                        Poté zahalíme tělo (mužského nebožtíka) i s částí obličeje *talitem, a nakonec i plátem *sovev.

                        Sovev se klade v pořadí od chodidel, pak pravou (chrámovou) stranu těla, levou (srdeční) a nakonec hlava.

                        Probíhá poslední kontrola všech náležitostí, údy jsou narovnány, pokud náhodou zůstaly ohnuty, všechny zbytky krve anebo vypadené vlasy jsou posbírány, zabaleny do pláténka a vloženy do nohou rakve a následuje závěrečná slavnostní Modlitba: *Hine mitato,  po ní následuje ještě jedna prosba za odpuštění *Mechila; *Gešer ha-chajim (spis Most života – další důležité dílo zabývající se *hilchot kevura – postupem při pohřbívání mrtvých lidu Jisroele) uvádí, že při *Mechila je vhodné myslet na to, jako bychom mluvili přímo s mrtvým. Je to z již výše zmíněného důvodu, že tradice adoptovala představu že první dny po úmrtí je jiskra života (duše) ještě jakýmsi způsobem se svou tělesnou schránkou spojena poutem ne nepodobným vědomí.

Rakev je zavřena. Od této chvíle *halacha (až na výjimky) nepřipouští její otevření !! A z toho důvodu je na víko položena svíčka, která hořela celou dobu, kdy jsme proceduru *tahary konali. Rakev je přenesena do márnice – zde nesmí zůstat opuštěná.

Kratičké oslovení mrtvého – prosba za odpuštění  (mechila)

אנו מבקשים מחילה מאתך אם לא עשינו כפי כבודך

אבל עשינו כמנהג המקום             

Prosíme tě, odpusť nám, pokud jsme se zachovali tak, že bys měl pocit, že tě nechováme v dostatečné úctě. Není to pravda, konali jsme jenom tak, jak je zvykem zde v naší komunitě…

 (Což je i naše prosba a omluva vůči těm, kdo mají pocit, že jsme na něco zapomněli. Několikrát jsme však zdůraznili, že místní *minhag může mít v řadě detailů drobné odchylky. Jsme si však vědomi toho, že celá tato práce se snaží postihnout proceduru *tahary do posledních detailů (které jsme konzultovali se spisem Kol bo al-avejlut) spolu s hledáním kořenů jednotlivých zvyků a praktik -  pořadí jednotlivých kroků odpovídá standradnímu pořádku, jak ho doporučuje jedna z velkých autorit ortodoxního judaismu rav ha-gaon Moše Feinstein.)

                                                                                   (nisan 5766)

DODATKY

 1/ peklo
2/ šir ha-širim k „Rošo“
3/ směs vína a vajec
4/ pořadí oblékání tachrichim
5/ Jalkut Šimeoni k Berešit (34)
6/ Hine mitato…
7/ odkaz na Kol bo al-avejlut