Projekt KEŠET
 

 

VII. -- Avejlut;  Za rodiče pokračuje ještě plných 12 lunárních měsíců období „mírnějšího smutku“ tzv. *avejlut. Pozůstalí se již plně vrací do běžného života, avšak nadále denně recitují kadiš.  Resp. kadiš  se recituje plných jedenáct měsíců od okamžiku pohřbu. Poslední dvanáctý měsíc a pak pravidelně rok co rok jen na výroční den úmrtí. Tradice to vysvětluje tím, že „velký cyklus života“ = jeden rok, potřebuje také své odpočinutí, svůj šabes a tím je právě onen dvanáctý měsíc avejlutu. Truchlit plných 12 měsíců /celý cyklus/ by bylo jaksi „nekřesťanské“...  Lidová tradice, která si období avejlutu  a modlitbu kadiš spojuje s přímluvami za mrtvého, trochu lišácky kalkuluje s tím,  že  do úplného odpočinutí duše si každý (protože nikdo není bez hříchu) odbyde své soukromé „peklo“ resp. očistec, akdo by se modlil  kadiš  plných dvanáct měsíců, jako by chtěl naznačit, že někdo z jeho rodičů byl  opravdu veliký hříšník, když je potřeba se za něj u H-spodina přimlouvat bez „šábesu“.... 

                V této souvislosti je možná dobré znovu připomenout, jak se judaismus dívá na peklo. Hebrejština má pro to, co známe jako peklo z křesťanské tradice několik výrazů. Nejzámější jsou  *Gej Hinnom  alias Gehinom /naše důvěrněji známá gehenna/ a  *Šeol.  Gehenna je víceméně symbolem zániku a zmaru, doslova znamená výraz  Gej Hinnom --   údolí Hinnom, což je mulda v těsné blízkosti starého Jeruzaléma, která od dávnověku sloužila jako městská skládka, takže se odtud nepřetržitě zdvíhal sloup dýmu ze spalovaných odpadků. Takto a proto možná přišli pohádkoví čerti ke svým kotlům a pecím ohnivým. Mnohem zajímavější a skutečně pekelné je peklo zvané šeol.  Podle tradice je to totiž ani ne tak místo jako spíš stav, kdy  bytost nedostane odpověd  /heb. šoel(!) / na žádnou otázku. Tedy ani na to co je, kde je, byla-li a bude-li atp.

                Nejlépe se však „očistcové“ představy pochopí ve světle  praktické piety. Zmínili jsme již, že původní pohřbívání  (resp. vkládání) se týkalo pouze purifikovaných kosterních ostatků, zatímco měkké tkáně se nechávaly vyhnít v jeskynních hrobech. Purifikace trvá zpravidla oněch 11 měsíců a není  tudíž vyloučeno, že i tato skutečnost našla své zrcadlo v pohřebních zvyklostech Národa.

                Výročnímu dni úmrtí se říká také jarcajt /Z jiddiš/.[1]

--------oo---------

 I. -- úmrtí
II. -- 
„keria“ 
III. -- 
tahara 

IV. -- pohřeb
            
a) 
levajat 
           
b) 
kvura 
           
 c) 
šura (řady)
            
d) 
netilat 
            
e) 
návrat z pohřbu

V. -- 
*sedmidení 
VI. -- *
šlošim 
VII. -- 
avejlut 
VIII. -- 
maceva

 


[1]) V dodržování  jarcajtu  se pozůstalí řídili až do haskaly hebrejským kalendářem -- tj. výroční den úmrtí rodičů byl stejně pohyblivým svátkem jako všechny ostatní. Teprve v období haskaly přecházají i Židé na chuť kalendáři gregoriánskému a slaví jarcajt  svých rodičů podle něho. Talmud v této otázce nezastává jednoznačné stanovisko. Vže přeci především o vzpomínku a jak učí rebe Šim´on ben Gamaliel, nejlepším pomníkem je právě vzpomínka...

 

KESHET databáze židovských hřbitovů, Kešet, židovské hřbitovy, Projekt Chewra, Čechy, Čechách, Morava, Moravě, České, Moravské, hřbitov, pohřbívání, symbolika, judaismus