Projekt KEŠET
 

 

VIII. -- Maceva + odhalení;  Zpravidla na jarcajt  (talmud však připouští kdykoli po skončení „přísného smutku“ -- šlošim) bývá na hrob umístěna *maceba -- česky bychom řekli náhrobní kámen. Kořeny tohoto zvyku nacházíme v Písmu /Gn 35:19-20/ -- I umřela Ráchel a pochována jest  na cestě k Efratě, jenž jest Betlém. A postavil Jákob znamení pamětné /kámen -- v orig dosl. „macebaú nad hrobem jejím...    Heb. výraz „maceba“ je tvořen slovesným kořenem „jacav“ -- postavit, vstavit, vztyčit..  Tradice  mu říká poetičtěji „eben zichron -- kámen vzpomínek“.  A stejně poeticky nazývá i samotný akt vsazení -- totiž „sejmutí závoje“ /míněny jsou jak závoj sejmutý z maceby,  tak i symbolický smuteční závoj. V Izraeli je zvykem umisťovat kámen na hrob naplocho, v diaspoře se naopak ujala tradice maceby  vztyčovat.  Umisťují se do hlavy hrobu, v ortodoxnějších  komunitách vždy směrem k Jeruzalému, kde se má, podle tradice zjevit Mesiáš. (V pozdějších dobách se však od této zvyklosti upouští. (Nezřídka k  tomu vedly i ryze praktické důvody, kdy jeden hřbitov sloužil více náboženským obcím, které si však chtěly nějakým způsobem uchovat svoji „zvláštnost“. Velice často k tomu dochází např. v býv. Haliči, kdy míval každý „cadik“ své věrné žáky a často se stávalo, že jeden rebbe dával  druhého /třeba i jen toho,  co žil a vyučoval, co by kamenem  přes kopec dohodil/ „do klatby“ a  jednotlivé „školy“ se vlastně setkávaly až na hřbitově.) V Čechách se s tímto způsobem setkáváme na celé řadě hřbitovů, zejména těch, které jsou historicky mladší, byly rozšiřovány atp.)

                Návštěvníky židovských hřbitovů nezřídka zaráží skutečnost, že rozestupy mezi jednotlivými řadami stél  jsou jaksi kratší než „na jednoho nebožtíka“.  Spokojit se s vysvětlením, že si tuto skutečnost vyžádal jen nedostatek místa, by bylo laciné a platí vlastně jen pro několik českých a moravských hřbitovů (Mikulov, Praha -Josefov, Pacov). Skutečný důvod má své biblické kořeny, o nichž jsme se již zamýšleli. Vložení  je podle judaismu pouze harmonizací přírodních (B-žích) zákonů. Schránka pro duši se vrací v prach, z něhož byla vzata. Podle tradice trvá tento „návrat“ zhruba jedenáct měsíců.[1] A než se „uzavřela“ první řada stél, a na úroveň první stély v první řadě byl vkládán další nebožtík, uplynula zpravidla doba daleko delší.

                (Talmud samozřejmě promýšlí život do nejzazších detailů. A mor býval kdysi téměř  denním chlebem. Proto se v Šulchan aruchu dočítáme, že v případě epidemii nebo jiných masových pohrom  lze do jednoho hrobu pohřbívat i více osob, v každém případě však každému mrtvému patří všechny projevy piety a mezi těly musí být vrstva minimálně 60 centimetů prsti.[2] A dodává také: Je-li všeobecně známo, že se oba mrtví během života dvakrát v lásce neměli,  není vhodné vkládat je do jednoho hrobu...)

                Rovněž orientace „líce“ maceby  se případ od případu liší. Tradice věří, že ve chvíli příchodu Mesiáše, se každý mrtvý postaví ke svému kameni vzpomínek,  tváří k Mesiášovi. Ti kteří zemřeli dříve by tak byli teoreticky  ve frontě „na Mesiáše“ blíž. (samozřejmě za předpokladu, že by se původní způsob vsazování maceb dodržoval rigorózně. Záleží tedy dost na představách té které obce. Je-li kámen vzpomínky zároveň určen i pro „nebožtíkovu informaci“ má být maceba  rubem k Jeruzalému, aby si vzkříšený nebožtík mohl „připomenout“, jak o něm smýšleli jeho blízcí a „spočítat“ donesené kamínky (oltářky Abrahamovy). Měla-li  být maceba  „informací pro Pomazaného“, je orientována k Jeruzalému lícem.

 

                ** bývá zvykem navštěvovat hroby svých milých o jarcajtu,  pravidelně před Vysokými  a před těmi z  poutních  svátků, během nichž  se v obci podle liturgie vzpomínají mrtví a ubití synové Izraele, tj. kdy se recituje jizkor.  Židovské „dušičky“ se však v průběhu roku „slaví“ několikrát. Na Jom Kippur, Šemini aceret /závěr svátků „Pod zelenou“ -- *Sukot/, poslední den Pesach  a druhý den svátku Prvotin -- *Šavuot.



[1]) Zkusme ten na chvíli respektovat tradici a neklaďme si poněkud pošetilou  byť zcela logickouotázku, rozpadnou-li se kosti za jedenáct měsíců v hlíně skutečně spolehlivě v prach, když nás naše vlastní zkušenost upozorňuje na nálezy kosterních pozůstatků z doby před několika tisíciletími....

[2]) Zde v šedesátce nehledejme žádné kabalistické významy, tradice totiž měři na „lokte“.

 

--------oo---------

 I. -- úmrtí
II. -- 
„keria“ 
III. -- 
tahara 

IV. -- pohřeb
            
a) 
levajat 
           
b) 
kvura 
           
 c) 
šura (řady)
            
d) 
netilat 
            
e) 
návrat z pohřbu

V. -- 
*sedmidení 
VI. -- *
šlošim 
VII. -- 
avejlut 
VIII. -- 
maceva

 

KESHET databáze židovských hřbitovů, Kešet, židovské hřbitovy, Projekt Chewra, Čechy, Čechách, Morava, Moravě, České, Moravské, hřbitov, pohřbívání, symbolika, judaismus