Projekt KEŠET
 

 

Pořadí:

 Modlitba *Sos asis jakoby určovala i pořadí při oblékání. Nejprve „neposkvrněná pokrývka“ a potom „roucha“. Skutečné pořadí je však závislé na lokálním zvyku jednoltivých Bratrstev. Odchylky se týkají právě zejména pořadí oblékání kalhot (michansajm) a pokrývky (micnefet). V praxi jednotlivých  bratrstev Chevra kadiša se ujalo celkem pět základních *minhagů – viz Doplněk. (V této práci respektujeme našemu regionu nejbližší – *minhag Lita u-Polin – kombinace biblických veršů zach 3:5 – nejdříve „micnefet“ a pak lv 16:4 – „ktonet, michnasajm a chagura“ … ovšem s důrazem , že každé Bratrstvo má v tomto smyslu jistou benevolenci. Za předpokladu, že nebude rezignovat také na duchovní rozměr procedury *halbaša.) 

ובמצנפת בד יצנף

1.Micnefet – (pro muže) pokrývka zakrývající hlavu ze zadu až ke krku, vepředu značnou část tváře. Ženám nasazujeme čepec. Před nasazením pokrývky je vhodné nasadit na temeno také kippu, pokud ji zenuslý užíval během svého života (podobně jako je tomu u *talitu) Podobně se ve zb-žnějších komunátch ještě před nasazením čepce vloží všechny ženské vlasy do zvláštní pokrývky. Ještě než *micnefet nasadíme, pronášíme (resp. přednášející pronese)  „u-we-micnefet bad jicnof..“ (pokrývku lněnou  dají mu na hlavu… lv 16:4). Součástí obou pokrývek – micnefet i čepce pro ženy – je určitý druh závoje, jímž lze přikrýt tvář mrtvého až ke krku! Vázací pásky pokrývky se uvazují speciálním způsobem tak, aby tvořily písmeno šin

כתנת בד קדש ילבש

2.Ktonet – košilka s rukávy kryjící horní polovinu těla ma mít možnost sdrhnutí u krku. Dva členové bratrstva se chopí každý jednoho rukávu, nasadí rukávy a je-li nutno, tak je shrnou, pak přetáhnou košilku přes již oblečenou hlavu, urovnají rukávy. Stáhnou rukávy a košilku, sdrhnou ji mrtvému u krku, vázací pásky otočí deset krát a zasmyčkují do podoby písmene šin. (Znak „šin“ jednak reprezentuje b-ží Jméno – Všemohoucí/ Šaddaj, a zároveň symbolizuje princip vesmírné harmonie – středový prut „stromu života“. Desítka je výsostně symbolické číslo „Dne smíření“ – jom-kippurové číslo. Jednak sám den Smíření a přikrytí vin připadá na desátý den měsíce tišri, a podle tradice si velekněz musil během Jom-kippurim  desetkrát symbolicky rituálně umýt ruce a nohy, desetkrát pronesl ve Svatyni svatých nejvznešenější Jméno, během bohoslužby dodnes pronášíme v průběhu Jom-kippurim desetkrát kompletní zpověď tzv. viduj.

                        Před nasazením košilky se opět pronáší: „ktonet bad kodeš jilabeš“ (v tuniku lněnou, svatou obleče se – lv 16:4) 

ומכנסי בד יהיו על בשרו
košilku lněnou na těle jeho...

3.Michnasajm – kalhoty, často dole uzavřené, na způsob punčocháčů, nahoře opět s možností sdrhnutí. Oblékají je opět pokud možno dva členové bratrstva. Tak jako v celé tradici i zde při proceduře *halbaša preferujeme za všech okolností nejprve pravou a teprve potom levou stranu. (Stejně i u *ktonet). Po nasazení *michnasajm, košilku (*ktonet) zastrčíme do kalhot (*michnasajm) a pak  je zavážeme vázacími páskami. Stejným způsobem (tj. deset otoček a smyčky do podoby šin). To je pravidlo obecné. Lokální smyčky pouze dvě, za všech okolností však směřující směrem ke hlavě.

                                               Před nasazením se opět pronáší: „u-michnasej bad jihju al-besoro“ (a košilku lněnou na těle hanby své – lv 16:4)

 

 4.**ponožky – nasazovat ponožky je litevsko-polský *minhag, kdy *michnasajm bývají otevřené – jako obyčejné kalhoty - a je třeba zahalit i chodidla. Opět platí preference pravé strany. Jak již bylo řečeno – symbolizují obuv, měly by být tedy tak vysoké, aby jednak zakryly jakoukoli holou část těla, anebo (pokud se užijí *michnasajm „punčocháčového“ typu) aby naznačily místo, kde běžně obuv končívá. U mužů tedy zhruba u kotníků, u žen o něco výše – zhruba v polovině lýtek.

                        Ať už se „ponožky“ nasazují zvlášť anebo jenom „naznačují“ na uzavřených nohavicích *michnasajm – je nyní zapotřebí ovázat nohy zemřelého další vázací páskou. Konce vázacích pásek otočíme (namísto uzlu) pouze pětkrát (součet dá kýžených deset) a opět opatříme smyčkami ve tvaru šin. Pozor. Tak jako zaživa i v tomto případě je pořadí „vázání“ opačné než pořadí „oblékání“ – protože na levé ruce nosíme *tefilin šel-jad – modlitební řemínky na ruku. Tedy nejprve zavazujeme vázací pásky na levé a teprve potom na pravé noze.

 

 5.Kittl – má rovněž rukávy a sahá zpravidla zhruba jako polský kaftan někam ke kolenům nebo do půlky lýtek. Lze použít *kittl, který zemřelý (jde-li o muže) používal již během svého života – podobně jako *talit. Ať už na svatbu, během Vysokých svátků anebo během dalších speciálních příležitostí. Je však nutno dbát na symboliku „pevných uzlů“ – tj. odstranit všechny knoflíky a spony, případně kapsy a ozdoby.

                        Kitl nasazujeme opatrně, abychom neshrnuli již oblečené kusy. Při oblékání *kittlu se neříkají žádné speciální pasáže z bible.

                        Má-li *kittl, podobně jako *ktonet u krku sdrhnutí, zavážeme vázací pásky opět způsobem 10 otočení a uzel ve tvaru šin. 

ובאבנת בד יחגר 
pasem lněným se ováže…

6.Chagura – je pásek, jímž se tělo oděné v *kittlu opáše okolo boků. Představme si ji, jako pásek ke kaftanu. Říká se jí také „gartl“ anebo biblicky „avnet“; Zavazuje se nikoli na deset otoček, ale na třináct – protože třináct je podle tradice číslo „atributů milosrdenství“. A opět tři smyčky ve tvaru písmene *šin; Lokální zvyklosti preferují smyčky čtyři – tvoříčí symbolické písmeno dalet. To proto, aby smyčky a počet otočení vázacích pásek (10 = jud) vytvořily celkem symboliku plného čtení Vznešeného Jména – Šadaj  tj. šin, dalet, jud…                    Provádí-li se rituální „znehodnocení“ talitu (tzv. pasul), odstřižené třepení se veváže do úvazku *gartlu. V souvislosti se „zneplatněním“ *talitu jen okrajová poznámka. Není to projev služby předmětům – tedy *talitu, ale důsledné naplnění pokynu „loeg la-raš“ tj. nebudeš se posmívat těm, kdo jsou na tom bědně… Tradice tedy znehodnocuje *talit, aby to nevypadalo, jakože mrtvému říkáme: no, tak teď se zkus modlit, teď ze sebe dělej horlivě praktikujícího žida… Naopak – pokud ho mrtvý za živa užíval, určitě je *talit součastí jeho osobnosti – jakoby srostl s jeho tělesnou schránkou.

                        Pronášíme – opět  z lv 16:4 – „uv-avnet bad jachgor“ – pasem lněným se ováže… 

 7. Talit stejně tak jako

8. Sovev jsou připraveny  - *halbaša je u svého konce. Zbývá jen uložení těla do rakve a poté i do hrobové prsti. Proto vyslovujeme:  „Wo-Kel šadaj jiten lachem rachamim“  - Dejž vám, Panovník, Všemohoucí, dostatek slitování…

ואל שדי יתן לכם רחמים

 -----oooOooo-----

 Příprava
Od netilat k *chamol
Tahara
Halbaša
Tachrichim
Dodatky

KESHET databáze židovských hřbitovů, Kešet, židovské hřbitovy, Projekt Chewra, Čechy, Čechách, Morava, Moravě, České, Moravské, hřbitov, pohřbívání, symbolika, judaismus