c) Šura -- Zasypáním tělesných ostatků prstí je vlastní obřad „vložení“ u konce. Při odchodu od hrobu (někdy také až při odchodu ze hřbitova) vytvoří účastníci pohřbu dvě  *šurot /sg. šura-- řada/; jakousi uličku, kterou nejbližší příbuzní *avelim  procházejí resp. odcházejí. Přítomní účastníci pohřbu jim žehnají slovy: Ha-Makom jinachem etchem....  „Nakloniž se k vám Ten, jehož svaté jméno je  Místem pro všechny, se stejným slitováním, jaké prokázal generacím našich předků.... (Titulování H-spodina jako Makom tj. „Místo“  má stejný myšlenkový základ jako požehnání při uložení těla na dno hrobu, tj. připomínku, če teprve ha-Makom, je onen cíl, k němuž má člověk štastně dojít... Ani ona ulička tvořená dvěma řadami „těšitelů“ není samoúčelná. Připomíná smlouvu H-spodinovu s Abrahamem  resp. B-ží zaslíbení a jejich stálost. Když totiž H-spodin uzavírá smlouvu s praotcem Abrahamem, musí Abraham (jak stojí v Písmu) obětovat dobytčata, jejich těla rozetnout v půli a oba, tedy Abraham i H-spodin, procházejí mezi rozpůlenou obětinou. Tento zvyk se pak stal ve starozákonních dobách zcela závazným rituálem pro uzavírání smluv, kdy obě smluvní strany prošly mezi takto rozťatými půlkami obětiny a  slavnostně prohlásily: „toto a ještě více učiň mi H-spodin, zpronevěřím-li se ustanovením této smlouvy...“ Připomínkou B-žích zaslíbení (obřízkou) do světa judaismu  vstupujeme  a *šurou  z něho odcházíme...

 

                Po návratu do *ohelu  se recitují *hazkarot nešama  dosl. „vzpomínky na nešamy /duše/“ --  speciální  modlitby, připomínající pogromy a utrpení národa i úmrtí slavných osobností od Mojžíše přes vynikající učitele a rabíny. I zde se praxe jednotlivých komunit případ od případu liší. Blizcí příbuzní pak odříkají *kadiš jatom  -- kadiš sirotků a pohřeb je vlastně u konce. Při odchodu ze hřbitova je zvykem utrhnout hrst trávy a se slovy  „Onť zajisté zná slepení naše...“ ji vyhodit do vzduchu. Zmíněná slova jsou vlastně částí  stotřetího žalmu: „Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že jsme jen prach. Dnové člověka jsou jako tráva -- a jako květ polní, tak kvete. Jen na něj vítr povane, a už ho není více, aniž ho již více pozná místo jeho.... /Ž 103,14/.

--------oo---------

 I. -- úmrtí
II. -- „keria“ 
III. -- tahara 

IV. -- pohřeb
            a) levajat 
           b) kvura 
            c) šura (řady)
            d) netilat 
            e) návrat z pohřbu

V. -- *sedmidení 
VI. -- *šlošim 
VII. -- avejlut 
VIII. -- maceva