3./ Oblékání - Halbaša
Základní pravidla: *Tachrichim (pohřební roucha) zhotovujeme pokud možno z bílého lnu, *halacha sice akceptuje i bavlnu, ale len je obecně vhodnější. Zdrojem tohoto požadavku je joz 2:6; - okamžik, kdy se špehové obhlížející slabiny Jericha skrývají u nevěstky Rahab „ve lněném pazdeří“ – v pozdějších letech na základě tohoto biblického textu adoptovala tradice představu, že len má mystickou moc chránit před zlem a nepřízní. Z tohoto důvodu preferujeme *tachrichim lněné, a to tak důsledně, že dokonce i *cicit mají být navzdory biblickému pokynu pouze lněné.
Tradičně bývaly tachrichim šity ručně zbožnýma rukama starších židovských žen. Dnešní industrializace a prefabrikace života se promítá samozřejmě i do pohřebnictví, a tak *halacha nic nenamítá ani proti průmyslově (strojově) vyráběným *tachrichim, kdo však má možnost pořídit *tachrichim ručním šitím, naplňuje nádherný symbol – žena je tím, kdo přivádí novou bytost na svět, a je tedy záhodno, aby asistovala také při jeho oblékání do hrobové prsti.
Nemají mít kapsy, podšívku, manžety ani lemování. Tento pokyn je naprosto pochopitelný – a alespoň symbolicky dodržovaný ve všech kulturách - na prahu mysteria smrti jsou si všichni rovni. Jakékoli ozdoby, nákladnější provedení anebo rozlišování stavu a pohlaví je na tomto pomezí již nadbytečné a nedůstojné.
Důsledně se vyhýbáme jakýmkoli uzlům, dokonce i na nitích, jimiž *tachrichim sešíváme. Uzel je vnímán jako symbol čehosi setrvalého. Pořizujeme je proto, abychom zabránili změně, ztrátě či odpoutání. Stav smrti však není setrvalý. Kdo připouští „uzly“ za hranicí smrti, jakoby rezignoval na jeden ze 13. článků víry – totiž naději na vzkříšení.
Roucha musí být rovněž naprosto čistá. Dojde-li při jejich výrobě k jejich zašpinění, je nutno nejprve vyprat. Zde narážíme na symboliku „Dne smíření“ – jako ostatně i v pořadí a složení *tachrichim. Tedy na požadavek „absolutní bezúhonné čistoty“, která se vyžadovala od velekněze (*Kohen gadol) ve všech ohledech. Včetně neposkvrněného roucha. Důraz na „velekněžskou“ čistotu *tachrichim nacházíme mj. i v Moed.kat. 8b, kde talmud povoluje přepírání *tachrichim i během *chol ha-moed.
Oblékáme vždy jen jednu součást *tachrichim. Důvodem je (jazykem tradice) „vracené světlo“. Vychází z kosmogonických představ kabaly – ke stvoření došlo expanzí B-ží vůle a lásky formou „velkého třesku“ neboli „zasetého světla“. Toto světlo – jakýsi pra-princip života vracíme Stvořiteli tím, že naplno dokážeme pochopit koloběh dávání a braní. Má dozajista svoji energii. Moderní svět tomu říká „aura“. Judaismus předpokládá, že „aura“ nemizí z odchodem jiskry života, ale setrává nadále poblíž „nádoby“ – těla, která jiskře života sloužila. Oblékání mrtvého i živého těla má tedy respektovat toto „vracené světlo“, aby stačilo „proniknout“ jednotlivými složkami oděvu, který se tak stává „přirozenou“ součástí těla. Dalším důvodem důsledného postupného oblékání *tachrichim je zcela legitimní důvod piety. Jakýkoli spěch anebo jednání, které by se spěchu mohlo podobat, je podle tradice projevem neúcty k mrtvému.
Před zavázáním *tachrichim vsypeme na holé tělo (na *brit mila a na srdeční krajinu) trochu prsti ze Svaté země.
Tachrichim - Už sama bílá barva tachrichim, požadavek jejich absolutní čistoty, procedura rituálního umývání rukou a nohou zesnulého a vše dosud uvedené zřetelně vedou k „velekněžské“ symbolice. Podle bible a tradice (Jalkut Šimeoni – Berešit 34 aj.) byl také prvotní Adam původně oblečen „světlem“ Stvoření, a teprve po svém selhání dostává nové odění z „kůže“. Symbolika tohoto vznešeného (světelného) oděvu se promítá (podle tradice) do oděvu Velekněze. Na prahu smrti se každý „adam“ – každý člověk vrací jakoby ke svému duchovnímu rozměru a zaslouží si proto symbolické (byť prosté a jednoduché) „velekněžské“ odění. Tak jak se o něm dočítáme v 28. kpt. knihy Šemot (Exodus) a v 16. kpt. knihy Vajikra (Leviticus); - Samozřejmě bez vznešených ozdob, kterými byly - „majil“ = slavnostní plášt bez rukávů ve formě vlečky, „efod“, náprsník „chošen“ a „cic“ – čelenka ve formě pásky.
Proto se také v rámci *tachrichim setkáváme s terminologí „velekněžských rouch“: *micnefet (čepec), *ktonet (košilka), *michnasajm (kalhoty – pro obě pohlaví) a *chagura (přepásání). Aby byl počet doplněn (jako u velekněze) na osm složek, patří sem také *kittl (rubáš, který snad může reprezentovat majil), *talit – reprezentující efod - a *sovev (plátno, do kterého je tělo nakonec zahaleno. Nezapomínejme, že sovev v této chvíli již leží prostřený diagonálně přes rakev.) Poslední součástí (do počtu osmi) jsou ponožkám podobné návleky na nohy a chodidla – své mrtvé nepohřbíváme bosé. Jedná se samozřejmě o symbol vycházející z tradiční představy, že v okamžiku „Konce dní“ se všichni mrtví lidu Jisroele shromáždí na Sijónu. (Odtud se také rekrutuje rabínskými autoritami nepříliš ochotně přijímaný zvyk, dávat mrtvým mezi prsty na rukou tzv. paličky – krátká dřívka reprezentující poutnickou hůl)
Sos asis - Před zahájením oblékání *tachrichim (tzv. halbaša) je vhodné pronést slova modlitby *Sos asis
Velice se budu radovati v H-spodinu a moje duše zaplesá v B-hu, neboť oblékl mne v roucho spasení a přioděl pláštěm (mejil) spravedlnosti. Jako ženicha, jenž se odívá do své kněžské slávy, jako nevěstu, jež se zdobí svými klenoty… (iz 61:10); A řekl rovněž: Vložte mu na hlavu pokrývku bez poskvrny. Tedy vstavili mu na hlavu neposkvrněnou pokrývku a oblékli mu jeho roucha a Anděl H-spodinův stál opodál… (zach 3:5); neboť tak jako zem plodí své rostlinstvo a zahrada dává vzůst všemu, co do ní zaseto, tak i Panovník vyvede spravedlnost a chválu přede všemi národy (iz 61:11); Neboť povede tě H-spodin i nadále a nasytí tvou duši i v čase největšího sucha, takže budeš plný vláhy jako zahrada a proměníš se v pramen, jehož vody nikdy nevyschnou (iz 58:11);
-----oooOooo-----
Příprava
Od netilat k *chamol
Tahara
Halbaša
Tachrichim
Dodatky
